25 Cdo 597/2025-208
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, příspěvková organizace, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 19, Praha 8, zastoupená JUDr. Karolinou Besser, advokátkou se sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, Praha 2, proti žalovanému: Z. R., zastoupený JUDr. Filipem Pundou, advokátem se sídlem Pražská 100/II, Jindřichův Hradec, o 101 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 13 C 107/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2024, č. j. 19 Co 586/2024-174, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2024, č. j. 19 Co 586/2024-174, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 2. 2024, č. j. 13 C 107/2023-135, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
-135, zamítl žalobu o zaplacení 101 500 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení náhrady za odstranění automobilu a jeho umístění na střežené odstavné ploše žalobkyně. Vyšel ze skutkových zjištění, že motorové vozidlo registrační značky XY (dále jen „vozidlo“) bylo na základě žádosti Městské policie hlavního města Prahy dne 16. 3. 2021 žalobkyní odtaženo z komunikace a umístěno na odstavné ploše provozované žalobkyní poté, co byl na vozidlo přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu, o jehož odstranění nikdo ve lhůtě 30 dnů nepožádal.
Žalovaný, zapsaný v registru silničních vozidel (dále jen „registr“) jako jeho vlastník, byl žalobkyní písemně vyzván k převzetí vozidla z odstavného parkoviště, výzva mu byla doručena dne 28. 5. 2021. Kupní smlouvou ze dne 26. 6. 2019 vozidlo zakoupila od žalovaného za 13 000 Kč J. L. P., téhož dne vozidlo převzala a začala ho fakticky provozovat. Paní P. nenahlásila změnu vlastníka a provozovatele vozidla v registru, ač se k tomu smluvně zavázala. Žalovaný se dne 3. 7. 2019 obrátil na Odbor dopravně správních agend Městského úřadu Tábor (dále jen „odbor dopravy“) a v souladu s jeho doporučením učinil kroky k vyřazení vozidla z registru.
Paní P. byla odborem dopravy písemně vyzvána k provedení změny vlastníka a poučena o důsledcích, pokud tak neučiní, avšak nereagovala. Vozidlo je stále umístěno na odstavném parkovišti žalobkyně, žalovaný jej nepřevzal, paní P. rovněž ne. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 17a odst. 6 zákona č. 533/1991 Sb., o obecní policii, (dále jen „zákon o obecní policii“), podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a podle § 2910, § 2911 a § 2912 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.
z.“). Vyšel z toho, že nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník. Z judikatury dovolacího soudu dovodil, že primárně je subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru vozidel, přičemž však není vyloučeno, aby tyto náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti a vozidlo má v právní a faktické dispozici tato osoba. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021 a sp. zn. 25 Cdo 1064/2021.
Konstatoval, že důsledná aplikace § 17a odst. 6 zákona o obecní policii by byla vůči žalovanému nespravedlivá a odporovala by dobrým mravům (odkázal na § 2 odst. 3 o. z.). Podle soudu prvního stupně žalovaný, osoba průměrných znalostí ve smyslu § 4 o. z., učinil vše, co bylo možno po něm za daných okolností požadovat, aby zabránil vzniku škody, představované náklady na odstranění a uskladnění vozidla. Povinnost zajistit správnost údajů v evidenci vozidel porušila paní P., která se k tomu zavázala, a navíc svým postupem znemožnila žalovanému, aby nápravu zajistil sám.
Podle soudu žalovaný ani nejednal nedbale, neodpovídá tedy za škodu žalobkyně podle § 2910 o. z.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 7. 2024, č. j. 19 Co 586/2024-174, potvrdil rozsudek ze dne 14. 2. 2024, č. j. 13 C 107/2023-135, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním uzavřel, že povinnost hradit náklady vynaložené žalobkyní má skutečný vlastník a provozovatel, jímž je osoba odlišná od žalovaného (zapsaného v registru vozidel). Protože žalovaný v době odtažení vozidla nebyl jeho skutečným vlastníkem a provozovatelem, nebyl pasivně legitimován ve sporu o náhradu nákladů na odstranění a odstavení vozidla.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky dosud v judikatuře neřešené, zda za náklady na odstranění vozidla podle zákona o obecní policii odpovídá provozovatel zapsaný v registru vozidel společně s faktickým vlastníkem vozidla solidárně nebo odpovídá pouze jeden z nich. Dále se tázala, zda je žalobkyně oprávněna si zvolit, zda bude tyto náklady požadovat po provozovateli zapsaném v registru vozidel nebo po faktickém vlastníku vozidla. Žalobkyně uvedla, že odvolací soud v napadeném rozsudku nerespektoval závěry citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, které neukládají žalobkyni povinnost žalovat jinou osobu než v registru zapsaného provozovatele. Navrhla zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že nesoulad zápisu v registru se skutečným stavem nezavinil, a poté co zjistil, že kupující neprovedla změnu vlastníka v registru, aktivně konal, aby nežádoucí stav odstranil. Zdůraznil, že žalobkyně si nepočínala jako řádný hospodář, když podala žalobu až po dvou letech od odtahu, čímž navýšila náklady na odstavení vozidla, jež několikanásobně převyšují hodnotu odtaženého automobilu. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a je přípustné, neboť odvolací soud se v závěru o absenci pasivní legitimace žalovaného odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Otázkou, kdo odpovídá za náklady na odstranění vozidla podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2032/2021, a uzavřel, že primárně je subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem, a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru. Citované závěry byly přijaty ve věci, v níž byl žalován skutečný vlastník. Přepjatým formalismem by bylo zamítnutí žaloby jen proto, že v registru je zapsán jako vlastník a provozovatel původní vlastník. Soudy obou stupňů závěry citovaného rozsudku Nejvyššího soudu (a závěry rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1064/2021) vyložily nesprávným způsobem. Z uvedených rozhodnutí nevyplývá, že by registrovaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla v případě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel. Osobou primárně povinnou k náhradě nákladů na odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. V nyní projednávané věci však dovolatelka uplatnila nárok vůči žalovanému zapsanému dosud jako vlastník a provozovatel odtaženého vozu, proto nelze uzavřít, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl žalobkyní informován o odtahu vozidla za dva měsíce po jeho umístění na odstavné parkoviště, na což nijak nereagoval, nelze ani uzavřít, že za daných okolností by důsledná aplikace ustanovení § 17a odst. 6 zákona o obecní policii byla vůči žalovanému nespravedlivá.
8. Konkrétní skutkové okolnosti věci (např. to, že žalovaný téměř dva roky před odtahem vozidlo prodal, v přiměřené lhůtě po prodeji se zajímal o to, zda kupující splnila svou povinnost přihlásit se jako vlastník a provozovatel do registru, a poté, co se mu nepodařilo zajistit součinnost nové vlastnice k přepisu v zákonné lhůtě, docílil toho, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu) mohou mít význam při úvaze o tom, zda je žalobou požadovaná částka přiměřená. Nemohou však odůvodnit závěr o absenci pasivní legitimace žalovaného.
9. Závěr o nedostatku pasivní legitimace žalovaného, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, je tedy jak v rozporu s hmotným právem, tak s citovanou judikaturou (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil (včetně závislých nákladových výroků a usnesení soudu prvního stupně o poplatkové povinnosti) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
10. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí soud rozhodne znovu o uplatněném nároku a dále též o náhradě nákladů nového řízení, tohoto dovolacího řízení, a znovu i o nákladech původního řízení a poplatkové povinnosti (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.) Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2026
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu