25 Cdo 70/2019-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobců:
a) M. V., narozený XY, bytem XY, b) K. V., narozená XY, bytem XY, proti
žalovaným: 1) T. K., soudce Krajského soudu v XY, sídlem XY, 2) G. B., soudkyně
Krajského soudu v XY, sídlem XY, 3) I. S., soudkyně Krajského soudu v XY,
sídlem XY, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 4.000.000
Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7532/2018, o dovolání
žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, č. j. 51 Co
352/2018-86, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2018, č. j. 51 Co 352/2018-86,
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 2018, č. j. 0 Nc
7532/2018-70, jímž soud prvního stupně nepřiznal žalobcům osvobození od
soudních poplatků a neustanovil jim zástupce z řad advokátů, neboť jde o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně
žalovaných.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž požádali o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního
stupně věc dovolacímu soudu předložil, aniž by o této žádosti žalobců rozhodl,
zabýval se poplatkovou povinností či vyzval žalobce k zajištění právního
zastoupení.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho
vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.),
dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) a písm. j) o. s. ř. není dovolání přípustné proti
usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku
nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a proti usnesením, kterými bylo
rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaných ustanovení, která s účinností od 30.
9. 2017 vylučují přípustnost dovolání proti poplatkovým rozhodnutím i proti
rozhodnutím o žádosti o ustanovení zástupce, je dovolání žalobců objektivně
nepřípustné, proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Soud prvního stupně nepochybil, předložil-li spis dovolacímu soudu aniž se
zabýval poplatkovou povinností a rozhodl o žádosti žalobců o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť soudní
poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli
osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. se neplatí (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo
usnesení ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5784/2017), a nejsou-li dovolatelé
povinni uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, je nadbytečné, aby bylo
rozhodováno o jejich návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací
řízení. O žádosti dovolatelů o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pak není
třeba rozhodovat, vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 věta za středníkem o. s.
ř., neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není podle § 238 o. s.
ř. přípustné.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto
dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1
o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2019
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu