30 Cdo 5784/2017-55
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Pavlíkem v
právní věci žalobce B. V., o nejasném podání, vedené u Okresního soudu
Praha-západ pod sp. zn. 0 Nc 131/2015, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2017, č. j. 21 Co 85/2017-43, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud Praha – západ (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
14. ledna 2016, č. j. 0 Nc 131/2015-17, výrokem I. odmítl podání žalobce ze dne
29. 11. 2015, které bylo zdejšímu soudu doručeno dne 1. 12. 2015, a je označeno
jako odvolání, výrokem II. zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků,
výrokem III. zamítl žádost o ustanovení zástupce a výrokem IV. rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. dubna
2016, č. j. 21 Co 222/2016-27, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku
I., ve výrocích II. a III. je změnil tak, že se řízení o návrhu žalobce na
osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce zastavuje a rozhodl o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by
byl zastoupen advokátem. Nedoložil též, že by sám případně měl právnické
vzdělání; současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Okresní soud Praha – západ usnesením ze dne 2. srpna 2016, č. j. 0 Nc
131/2015-32, návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce
s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry nesplňuje předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce z řad advokátů. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2017, č. j. 21 Co 85/2017-43, usnesení soudu prvního stupně pro překážku věci pravomocně
rozhodnutí změnil tak, že se řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních
poplatků a na ustanovení zástupce zastavuje. Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal opět dovolání, aniž
by byl zastoupen advokátem a požádal o osvobození od soudních poplatků a o
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Při projednání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února
2017, č. j. 21 Co 85/2017-43, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.)
přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od
1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí
být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření.
Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta
pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný.
Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, když žalobce s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry nesplňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad
advokátů. Závěr soudů obou stupňů je nepochybně správný a dovolací soud se s
ním ztotožňuje. Pokud nyní žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ze dne 27. února
2017, č. j. 21 Co 85/2017-43, pak z procesního spisu vyplývá, že soud prvního
stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §
241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li
žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení),
nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních
sporech žalobce byl soudem opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve
věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 4218/2016, sp. zn. 30 Cdo
834/2017, sp. zn. 30 Cdo 2064/2017). Je proto opodstatněné presumovat, že
žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem,
jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v
takovém případě bude dovolací řízení zastaveno. K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud
České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS
2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v
situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem
poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli
zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro
neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V
této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění
tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní
důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek
odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností
nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o
ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení
nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve
zcela identických případech předchozích.
V takové situaci se jeví setrvání na
požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku
povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v
řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti
advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě
jako neúčelné.“
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel
neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §
241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o dovolání proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 27. února 2017, č. j. 21 Co 85/2017-43, zastavil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. března 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu