25 Cdo 703/2019-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: P. B., dříve Š., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Jiřím Kozákem, Ph.D., advokátem se sídlem Nitranská 19, Praha 3, proti žalovanému: I. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Ve Vinicích 553, Mělník, o zaplacení 250.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 13 C 4/2016, k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 21 Co 143/2018-236, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 21 Co 143/2018-236, se zamítá.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, č. j. 13 C 4/2016-205, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 160.000 Kč, co do zaplacení 90.000 Kč žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek z žaloby ve výši 2.000 Kč, nahradit žalobkyni náklady řízení 22.767,40 Kč a nahradit státu náklady řízení 12.717 Kč, vše do tří měsíců od právní moci rozsudku. Žalobkyni okresní soud uložil nahradit státu náklady řízení 7.154 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 21 Co 143/2018-236, rozsudek okresního soudu změnil jen tak, že žalovanému uložil nahradit náklady řízení státu 19.871 Kč a žalobkyni 28.798 Kč, ve zbývající odvoláním napadené části jej potvrdil. Žalovanému uložil, aby žalobkyni nahradil náklady odvolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že odvolací soud se v posuzovaném případě uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené trestným činem týrání osoby žijící ve společném obydlí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4431/2007. Dovolatel je přesvědčen, že soudy obou stupňů nedostály své povinnosti řádně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit úvahy, kterými byly vedeny při stanovení výše náhrady. Současně dovolatel navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu s odůvodněním, že mu výkonem rozhodnutí hrozí závažná finanční újma.
Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
V souzené věci se reálná hrozba závažné újmy, jež by měla vzniknout dovolateli, a jež je nezbytným předpokladem vyhovění nároku na odklad vykonatelnosti, z dovolání ani z obsahu spisu nepodává. Dovolatel svůj návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnil tím, že je nezaměstnaný, příjem má jen z občasných brigád, pravomocně přiznané částky (160.000 Kč a náklady řízení) není schopen uhradit, hrozí mu exekuce. Z této situace však nelze dovodit reálnou hrozbu závažné újmy, jež by v případě výkonu rozhodnutí mohla žalovanému vzniknout. Taková újma by mu nevznikla ani vymožením plnění a nákladů řízení, jež má žalovaný uhradit na základě dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť v případě pozdějšího zrušení vykonatelného rozhodnutí by mohla být napravena; z obsahu spisu se nepodává a dovolatel to ani netvrdí, že by vzhledem k majetkovým poměrům žalobkyně mohla případně nastat nedobytnost takové pohledávky.
Nejvyšší soud proto žádost dovolatele o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2019
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu
Nejvyšší soud by mohl přistoupit k revizi závěrů odvolacího soudu ohledně výše náhrady jen v případě, že by úvahy odvolacího soudu vybočily z pravidel plynoucích ze shora citované ustálené judikatury a jevily by se zjevně nepřiměřenými (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5164/2007, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, nebo ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2046/2009). K tomu v daném případě nedošlo. Odvolací soud dostatečně přehledně a logicky popsal, jaké skutkové okolnosti jej vedly ke stanovení částky 250.000 Kč, kterou by sám pokládal za přiměřenou satisfakci za dlouhodobé narušování lidské důstojnosti žalobkyně, za její opakované verbální i fyzické napadání a psychické ponižování (konečná částka náhrady byla pravomocně stanovena ve výši 160.000 Kč jen proto, že se žalobkyně neodvolala proti zamítavému výroku rozsudku okresního soudu ohledně 90.000 Kč).
Jeho závěrům nemá dovolací soud co vytknout. Může jen dodat, že již jen fyzické napadení těhotné ženy samo o sobě lze pokládat za zvlášť závažný a zavrženíhodný zásah do osobnostních práv poškozené, který je způsobilý nejen těžce poškodit zdraví a život jak matky, tak dítěte, ale též vyvolat v poškozené hluboké obavy o život dítěte a tím jí způsobit psychické strádání. Odvolacím soudem zvažovaná částka 250.000 Kč (a tím méně přisouzená částka 160.000 Kč) tak nemůže být pokládána v této věci za nepřiměřeně vysokou či neodůvodněnou.
Žalovaný odvolacímu soudu vytkl také nesprávné právní posouzení procesní otázky přípustnosti důkazů, které navrhl k prokázání svých tvrzení v odvolacím řízení, tedy nesprávný výklad § 205a o. s. ř. Podle § 205a o. s. ř. lze v odvolacím řízení uplatnit skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen tehdy, týkají-li se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu, má-li jimi být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, má-li jimi být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, má-li jimi být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost (za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3), nebyl-li odvolatel řádně poučen podle § 119a odst. 1, nebo nastaly-li (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z pohledu odvolacího řízení jde o nový důkaz tehdy, jestliže nebyl navržen v řízení před soudem prvního stupně žádným z účastníků. Byl-li důkaz alespoň označen kterýmkoli z účastníků, byl z hlediska ustanovení § 205a o. s. ř. uplatněn (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2172/2014). V dané věci byl návrh na důkaz obsahem spisu sp. zn. 3 T 121/2014 Okresního soudu v Mělníku, případně výpovědí svědků, kteří vypovídali již v trestním řízení, uplatněn jak žalobkyní, tak žalovaným (ve vyjádření ze dne 29.
6. 2016, při jednání dne 8. 11. 2016). Z pohledu § 205a o. s. ř.
tedy nešlo o nové důkazy. Okresní soud se s těmito důkazními návrhy vypořádal, a pokud některé osoby nevyslechl, vysvětlil, že žalobkyní tvrzené skutečnosti má za prokázané výpověďmi jiných svědků a obsahem trestního spisu. Žalovaný v odvolacím řízení nově navrhl důkaz výslechem svědků M. K. a J. K. a dále fotografiemi ze společného života účastníků. Jimi hodlal prokázat svou verzi společného soužití účastníků, odlišnou od verze žalobkyně. Nešlo tedy o důkazy, které by se týkaly podmínek řízení, o důkazy, které by měly prokázat vady řízení před soudem prvého stupně s následkem nesprávného rozhodnutí ve věci, o důkazy, které by zpochybňovaly věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo důkazy, které by nastaly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z obsahu spisu vyplývá, že oběma účastníkům se dostalo v řízení před okresním soudem řádného poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Konečně nejde ani o důkazní návrhy, jimiž by žalovaný plnil svou důkazní povinnost poté, co okresní soud rozhodl v jeho neprospěch pro neunesení důkazního břemene, aniž by jej poučil podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. V dané věci totiž okresní soud žalobě vyhověl nikoli proto, že by žalovaný nedostál své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, ale proto, že měl za prokázanou skutkovou verzi žalobkyně.
Odvolací soud tedy učinil správný právní závěr (byť s ne zcela přiléhavou argumentací), že žalovaným v odvolání navržené důkazy jsou nepřípustnými novotami ve smyslu § 205a o. s. ř. Jeho procesní postup tak je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2763/2013, ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004, a ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4419/2008, č. 27/2010 Sbírky). Dovolání žalovaného tak nenaplňuje žádnou z podmínek přípustnosti podle § 237 o.
s. ř., proto bylo podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Nejvyšším soudem odmítnuto pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2019
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu