25 Cdo 776/2012
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Miroslavou Kočárovou, advokátkou se sídlem v
Kroměříži, tř. 1. máje 283/15, proti žalované Tělovýchovné jednotě Bystřice pod
Hostýnem, o. s., se sídlem v Bystřici pod Hostýnem, Sportovní 1357, IČO
18188532, zastoupené JUDr. Jeronýmem Tejcem, advokátem se sídlem v Brně,
Jakubská 121/1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.
zn. 12 C 75/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně –
pobočky ve Zlíně ze dne 4. května 2011, č. j. 59 Co 482/2010-654, ve znění
usnesení tohoto soudu ze dne 7. února 2012, č. j. 59 Co 482/2010-710, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 4. 5. 2011, č. j.
59 Co 482/2010-654, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2012, č. j. 59 Co
482/2010-710, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži, ze dne 18. 6. 2010, č. j.
12 C 75/98-622, ve znění usnesení ze dne 5. 1. 2012, č. j. 12 C 75/98-705,
pokud jimi bylo rozhodnuto o částce 185.698,- Kč s příslušenstvím, a ve
výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací
Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek
soudu prvního stupně v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 32.159,- Kč
s příslušenstvím a jímž bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno, se zamítá.
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 14. 1. 2003, č. j. 12 C 75/98-362,
uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 185.698,- Kč s příslušenstvím na
náhradě za bolest, ztížení společenského uplatnění a ušlý zisk, zamítl žalobu
ohledně části ušlého zisku (32.159,- Kč s příslušenstvím) a náhrady
představující odměnu bratrovi žalobce za vedení firmy (100.000,- Kč s
příslušenstvím) vůči žalované, zamítl žalobu v plném rozsahu 317.857,- Kč s
příslušenstvím vůči tehdy žalovanému 2) M. B.a rozhodl o náhradě nákladů řízení
ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. K odvolání žalobce a žalované Krajský
soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 11. 2007, č. j. 44 Co 139/2003-426, zrušil
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti žalované ve výši
185.698,- Kč s příslušenstvím a v zamítavém výroku vůči žalované v části
týkající se částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, dále jej zrušil ve výrocích o
náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky a věc vrátil v tomto rozsahu soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 18. 6. 2010, č. j. 12 C 75/98-622, ve
znění usnesení ze dne 5. 1. 2012, č. j. 12 C 75/98-705, zamítl žalobu proti
žalované na zaplacení 317.857,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů
řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne
13. 10. 1995 dopravil do sálu sokolovny, v níž žalovaná pořádala diskotéku,
hudební aparaturu pro M. B., který zde měl provozovat hudební produkci. V době,
kdy byla aparatura instalována, žalobce při pohybu na podiu utrpěl zásah
elektrickým proudem a vznikla mu škoda na zdraví a na majetku v podobě ušlého
zisku. Vázán právním názorem odvolacího soudu, že za provozní činnost lze
považovat provozování vlastní hudební produkce (včetně přípravy na ni) a nikoli
přenechání (pronájem) prostor pro uspořádání této produkce třetí osobou,
zjišťoval soud prvního stupně, zda újma na zdraví žalobce byla vyvolána
porušením právní povinnosti ze strany žalované. Po zhodnocení znaleckého
posudku Ing. J. H. a dalších důkazů dovodil, že jednoznačné objasnění příčin
úrazu není možné, neboť je sice pravděpodobné, že žalobce byl zasažen proudem
při dotyku bradel, do nichž se mohl proud dostat z kabelu ležícího na topném
tělesu pod pódiem, nebylo však zjištěno, jak byl kabel napájen a zda a jakým
způsobem byl narušen. Ani Policie ČR nezjistila skutečnosti, které by
nasvědčovaly cizímu zavinění úrazu, a rovněž se nepodařilo přesně určit zdroj,
od kterého k tomuto úrazu došlo, když před příjezdem Policie ČR bylo
manipulováno se všemi předměty, které se na místě nacházely. Soud prvního
stupně uzavřel, že ačkoliv žalobci byla prokazatelně způsobena škoda, nebylo
prokázáno, že by žalovaná porušila právní povinnost, která by byla ve vztahu
příčinné souvislosti s újmou na zdraví, nejsou proto splněny podmínky její
odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 4.
5. 2011, č. j. 59 Co 482/2010-654, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2012, č. j.
59 Co 482/2010-710, odvolací řízení ohledně 100.000,- Kč s příslušenstvím pro
zpětvzetí odvolání zastavil, zrušil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla
zamítnuta žaloba o zaplacení 32.159,- Kč s příslušenstvím, a řízení v tomto
rozsahu zastavil, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku,
pokud jím bylo rozhodnuto o částce 185.698,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu před soudy obou
stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a
ztotožnil se i s právním závěrem, že žalovaná za vznik škody na zdraví a
majetku žalobce neodpovídá. Žalovaná měla v rámci své podnikatelské činnosti
zaregistrovanou i činnost pořádání hudebních produkcí a diskotéku v den úrazu
žalobce také pořádala; měl ji provozovat M. B. se svou aparaturou, kterou mu
žalobce dopravil na místo. Nejednalo se tedy ze strany žalované o pouhé
přenechání prostor sokolovny k provozování hudební produkce jiného, nicméně
odpovědnost žalované za škodu nemůže být posuzována podle § 420a obč. zák.;
pořádání hudebních produkcí jednak nebylo její soustavnou činností, jednak
projevem této činnosti nebyl takový děj, který mohl vést k zásahu elektrickým
proudem, resp. k úrazu žalobce nedošlo v důsledku povahy nebo typických či
charakteristických vlastností provozní činnosti žalované. Odpovědnost žalované
není dána ani podle § 420 obč. zák., neboť v řízení nebylo prokázáno, že by
porušila nějakou svoji povinnost a že by tím došlo k uvedené škodě. Nebylo
totiž zjištěno, v důsledku čeho žalobce utrpěl zásah elektrickým proudem, a byť
některé důkazy nasvědčovaly možnému probíjení kabelu, který byl volně položen
na topení pod pódiem sálu, nebyl takovýto děj jednoznačně prokázán. Nebyla
totiž vyloučena ani varianta, že žalobce byl zasažen při instalaci zařízení,
tj. při sestavování a přenášení hudební aparatury. Odvolací soud zrušil
rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil ohledně 32.159,- Kč s
příslušenstvím, neboť o této části předmětu řízení již bylo pravomocně
rozhodnuto předchozím rozsudkem soudu prvního stupně.
Proti výrokům, jimiž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok co do 185.698,- Kč s
příslušenstvím, a zrušil rozsudek soudu prvního stupně a zastavil řízení
ohledně 32.159,- Kč s příslušenstvím, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a které odůvodňuje podle § 241a odst.
2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Vytýká odvolacímu soudu,
že měl zkoumat, zda odpovědnost žalované nezakládá porušení prevenční
povinnosti podle § 415 obč. zák. Z provedených důkazů vyplynulo, že
elektroinstalace v sokolovně byla ve velmi špatném stavu, žalovaná neprováděla
revizi elektrických zařízení, nezajímala se o technický stav používané
aparatury a nezajistila svého odborného zástupce při instalaci aparatury cizí
osobou, tudíž porušila základní povinnosti stanovené právními předpisy a
nesplnila tak současně svou prevenční povinnost, která stíhala žalovanou i jako
vlastníka nemovitosti. Proto je dána odpovědnost žalované za škodu podle § 420
obč. zák. Dovolatel dále vytýká soudu nesprávný výklad pojmu provozní činnost a
má za to, že zásah elektrickým proudem souvisel buď se stavem nemovitosti, ve
které se hudební produkce konala, anebo s aparaturou použitou účinkujícími.
Tvrdí, že nic nemontoval a namítá nesprávné hodnocení původního znaleckého
posudku odvolacím soudem a nevěrohodnost svědecké výpovědi pana M., protože
jeho výpovědi si odporují v zásadních věcech. Uzavřel, že žalovaná odpovídá za
způsobenou škodu také podle § 420a obč. zák., neboť k úrazu došlo v rámci
přípravy hudební produkce v prostorách nemovitosti, kterou používala ke své
činnosti, tj. škoda byla způsobena věcí, kterou používala ke své provozní
činnosti. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadenou část rozsudku
odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že je zjevně nedůvodné, a
považuje za správný závěr odvolacího soudu, že „samotná hudební produkce nečiní
takový děj, který by mohl vést k zásahu elektrickým proudem, neboť k úrazu
nedošlo a nemohlo dojít v důsledku povahy této činnosti“. Má za to, že škoda na
zdraví byla způsobena vlastním jednáním žalobce, který nebyl oprávněn se na
místě úrazu zdržovat, natož zapojovat, resp. montovat a manipulovat s hudební
aparaturou. Opačné tvrzení žalobce nemá oporu v důkazech. Výtku, že se odvolací
soud nezabýval porušením prevenční povinnosti ze strany žalované, označila za
spekulaci a dohady. Žalobce neprokázal porušení povinnosti žalovanou, příčinnou
souvislost mezi porušením právní povinnosti a škodou, nejsou tak splněny
předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., proto navrhla,
aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), v souladu se zákonem
sepsáno a podepsáno advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že
dovolání žalobce, které je zčásti přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř., je důvodné, a v části, kde je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a)
o.s.ř., důvodné není.
Žalobce dovoláním napadl i výrok rozsudku, jímž odvolací soud zrušil rozsudek
soudu prvního stupně ohledně částky 32.159,- Kč s příslušenstvím a řízení v
tomto rozsahu zastavil. Napadený výrok má povahu usnesení (§ 167 odst. 1
o.s.ř.), i když je součástí rozhodnutí ve věci samé, pro nějž je stanovena
forma rozsudku, a dovolání proti němu je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a)
o.s.ř.
Podle § 159a odst. 5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže
být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby
věc projednávána znovu.
Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v
ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř., podle něhož je v rozsahu, v jakém je výrok
pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby,
je závazný též pro všechny orgány. Předpokladem překážky věci pravomocně
rozsouzené je totožnost obou věcí.
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 1. 2003, č. j. 12 C 75/98-362,
byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení ušlého
zisku ve výši 32.159,- Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že soud prvního
stupně rozsudkem ze dne 18. 6. 2010, č. j. 12 C 75/98-622, rozhodl o této
částce opětovně, neboť zamítl žalobu v celém rozsahu (317.857,- Kč s
příslušenstvím zahrnující částku 32.159,- Kč s příslušenstvím), ačkoliv o
totožném nároku již bylo v předchozím řízení rozhodnuto, brání projednání věci
překážka věci pravomocně rozhodnuté. K této tzv. negativní procesní podmínce,
jejíž nedostatek není odstranitelný, je soud podle § 103 o.s.ř. povinen
přihlížet kdykoli za řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl dotčený
výrok rozsudku soudu prvního stupně zrušen a řízení bylo ohledně částky
32.159,- Kč s příslušenstvím zastaveno, je tak správné. Nejvyšší soud proto v
tomto rozsahu dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.).
Dovolatel dále napadá potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně
částky 185.698,- Kč s příslušenstvím. Vytýká odvolacímu soudu především právní
závěr, že žalovaná neodpovídá za škodu podle § 420a obč. zák., a namítá, že k
úrazu došlo v rámci přípravy hudební produkce v prostorách nemovitosti, kterou
žalovaná užívala ke své činnosti a ve které organizovala diskotéku, tedy škoda
vznikla provozní činností žalované.
Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému
provozní činností. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena
provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo
věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými
vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž
je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo
znemožněno užívání nemovitosti. Podle odstavce 3 odpovědnosti za škodu se ten,
kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena
neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním
poškozeného.
Provozní činností se podle této úpravy rozumí zpravidla soustavně prováděná
činnost, která je organizována právnickou či fyzickou osobou (podnikatelem) v
určitém provozu a která - i kdyby nebyla vymezena v jejím předmětu činnosti -
je součástí její faktické činnosti a její provozní povaha vykazuje znaky
potencionálního rizika vzniku škod buď pro samotný charakter činnosti či
vlastnosti věci při ní použité. Předpokladem odpovědnosti zde není porušení
právní povinnosti, nýbrž zákonem kvalifikovaná skutečnost (škodní událost),
která byla příčinou vzniku škody (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne
29. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 529/2006, nebo ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo
3269/2008). Vyvolávajícím činitelem vzniku škody může být sama činnost, jež má
provozní povahu, avšak jen tehdy, byl-li škodlivý následek způsoben právě
povahou této činnosti, tedy jejími typickými či charakteristickými vlastnostmi,
jimiž se projevuje navenek, popřípadě za obdobných podmínek i věc při provozní
činnosti použitá. Není přitom rozhodující, zda provozní činnost probíhala
bezvadně, nýbrž podstatné je, zda právě samotná činnost či při ní použitá věc
svou povahou zapříčinila vznik škody. Škoda vyvolaná provozní činností je totiž
důsledkem specifického charakteru určitého provozu (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, uveřejněný pod
č. 101/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za škodu způsobenou
provozní činností podle § 420a obč. zák. odpovídá poškozenému provozovatel
takové činnosti, a to bez ohledu na zavinění, je-li škoda v příčinné
souvislosti s provozní činností.
Lze proto v obecné rovině přisvědčit odvolacímu soudu, že samotná organizace
kulturní akce spojené s hudební produkcí nepředstavuje provozní činnost, která
by bez dalšího zakládala odpovědnost za škodu ve smyslu § 420a obč. zák.
Rozhodující ovšem je, co bylo bezprostřední příčinou úrazu žalobce při přípravě
akce. K zásahu žalobce elektrickým proudem došlo v době, kdy byla pro účely
akce instalována elektrická hudební aparatura, tedy věc nezbytná pro hudební
produkci, kterou žalovaná pořádala za úplatu ve svých prostorách v rámci
předmětu své činnosti; četnost či ojedinělost takových akcí není významná. Měla-
li zásah proudem přivodit právě elektřinou napájená aparatura, je zřejmé, že
nepříznivý účinek na zdraví žalobce byl vyvolán věcí, kterou žalovaná použila
pro svou provozní činnost. Není přitom podstatné, že hudební složku akce pro
žalovanou zajišťoval jiný subjekt (diskžokej M. B.) se svou aparaturou. Z
hlediska odpovědnosti podle § 420a obč. zák. se totiž nerozlišuje, zda škoda
byla způsobena osobně odpovědným subjektem (osobou fyzickou či právnickou,
popř. jejími zaměstnanci), nebo osobou jinou, kterou provozovatel při své
činnosti použil (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2000,
sp. zn. 25 Cdo 1695/98, publikovaný v časopise Soudní judikatura, 2/2001, pod
č. 18).
I když podle odvolacího soudu zjištěný skutkový stav neumožňuje jednoznačně
stanovit konkrétní příčinu zásahu žalobce proudem, neodůvodňuje to v dané věci
závěr, že žalovaná za škodu neodpovídá. Pokud by totiž měl zásah vyvolat kabel
natažený přes radiátor, jak tvrdí dovolatel, není způsob jeho vedení sice
projevem činnosti žalované při organizaci akce, ale případné nedostatky v
položení či zabezpečení kabelu mohou představovat porušení právní povinnosti
vlastníka udržovat svou veřejně přístupnou nemovitost ve stavu neohrožujícím
život a zdraví jako předpoklad obecné odpovědnosti podle § 420 odst. 1 obč.
zák. Odvolací soud odpovědnost žalované podle tohoto ustanovení zmínil, avšak
posouzením jejích podmínek se nezabýval vzhledem k nesprávnému závěru, že na
straně žalované nemůže jít o odpovědnost podle § 420a obč. zák., a vzhledem k
pochybnostem, jak vlastně byl žalobce proudem zasažen.
Oba v úvahu přicházející mechanismy vzniku úrazu tedy mohou zakládat
odpovědnost žalované za škodu, proto zjištění konkrétní technické příčiny
zásahu žalobce elektrickým proudem má význam především z hlediska právního
posouzení typu odpovědnosti (objektivní odpovědnost podle § 420a obč. zák. či
obecná odpovědnost podle § 420 obč. zák.), tj. pro právní kvalifikaci nároku
vůči témuž subjektu (žalované). Skutková nejistota v tomto případě neznamená
automatický závěr, že nebyly prokázány skutečnosti zakládající odpovědnost
žalované.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je tak naplněn. Nejvyšší
soud proto v rozsahu, v němž je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř., rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu se závislými výroky o náhradě
nákladů řízení; vzhledem k tomu, že uvedené důvody dopadají i na rozhodnutí
soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc vrátil Okresnímu soudu v
Kroměříži k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta
první o.s.ř.), to vše v rozsahu částky 185.698,- Kč s příslušenstvím.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Soud prvního stupně znovu
posoudí podmínky odpovědnosti žalované i případné spoluzavinění (spoluzpůsobení
si) škody žalobcem (§ 441 či § 420a odst. 3 obč. zák.), pokud žalovaná prokáže,
že žalobce si při dopravě aparatury do sálu či při následném pobytu v něm
počínal natolik neopatrně, že se jeho činnost podílela na zásahu proudem. V
novém konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů dovolacího
řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu