25 Cdo 798/2025-168
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: V. B., zastoupený Mgr. Jakubem Tauferem, advokátem se sídlem Trnitá 500/9, Brno, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o 128 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 199/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 16 Co 263/2024-152, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
199/2023-129, zamítl žalobu o zaplacení 128 400 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak ve sporu o pojistné plnění podle smlouvy č. 057670524 o životním pojištění (Allianz ŽIVOT) uzavřené účastníky řízení dne 31. 10. 2019. Pojistná událost nahlášená dne 15. 2. 2022 spočívala v pracovní neschopnosti žalobce vyvolané poraněním jeho pravého kolene. Žalobce požaduje pojistné plnění 600 Kč za každý den pracovní neschopnosti od 1. 6. 2022 do 31. 12. 2022 (214 dnů), které žalovaná žalobci nevyplatila, neboť od 1.
6. 2022 vyplácení pojistného plnění zastavila (za dobu do 31. 5. 2022 bylo pojistné plnění vyplaceno) a následně dne 7. 10. 2022 od pojistné smlouvy odstoupila, což odůvodnila nepravdivým vyplněním zdravotního dotazníku žalobcem při uzavírání smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v dotazníku uvedl vědomě nepravdivé údaje zejména o svých předchozích zraněních a dalších uzavřených pojistných smlouvách; pokud by o nich žalovaná věděla v době jednání o uzavření pojistné smlouvy, smlouvu by buď neuzavřela nebo by ji uzavřela s diametrálně odlišným obsahem.
Na základě těchto zjištění obvodní soud dovodil, že odstoupení od smlouvy dne 7. 10. 2022 bylo včasné a důvodné a nárok na výplatu pojistného plnění za červen až prosinec 2022 nemohl žalobci vzniknout. K tvrzení žalobce, že žalovaná měla a mohla nepravdivost údajů odhalit dříve, soud uvedl, že pojišťovna obecně není povinna při šetření každé pojistné události aplikovat plnou škálu nástrojů, které se jí nabízejí k odhalení potencionálních nepravdivých údajů od pojištěného, přičemž v daném případě nevyplývaly z listin týkajících se pojistné události poznatky, ze kterých by měla žalovaná při šetření této události nabýt nějaké podezření.
Teprve poté, co si na základě přehledu úhrad zdravotní péče u Všeobecné zdravotní pojišťovny (první indicie ohledně nesrovnalostí) žalovaná vyžádala informace od žalobce, od jiných pojišťoven a ze Systému pro výměnu informací o podezřelých okolnostech (dále jen „SVIPO“), získala ke dni 1. 9. 2022 dostatečnou vědomost o porušení povinnosti žalobce při uzavírání pojistné smlouvy.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 16 Co 263/2024-152, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem, na jehož základě shledal důvodnou obranu žalované, že žalobce uvedl při uzavírání pojistné smlouvy vědomě nepravdivé údaje, a správným
shledal i právní posouzení věci podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). K argumentaci žalobce, že dvouměsíční prekluzivní lhůta pro odstoupení od smlouvy nebyla zachována, odvolací soud vyložil, že pro započetí jejího běhu nestačí pochybnost pojistitele a její prověřování, zatímco pro faktické rozhodnutí pojistitele pozastavit výplatu pojistného plnění naopak ano, pojistitel se tím ale vystavuje riziku sankcí spojených s případným vlastním prodlením. Z dokazování vyplývá jasná časová posloupnost jednotlivých kroků žalované, liknavá součinnost žalobce a povaha a obsah informací, které žalovaná jednotlivými kroky postupně získávala.
Žalovaná zjistila podivné okolnosti pracovního poměru žalobce (jeho dlouhodobá pracovní neschopnost coby nového zaměstnance a pracovní neschopnost i jeho zaměstnavatele, který ji též uplatnil jako pojistnou událost u jiného pojistitele), na jejichž základě dala podnět k prověření žalobce, jehož výsledkem byl výpis ze SVIPO ze dne 20. 8. 2022 o pojistné historii žalobce a sdělení Generali České pojišťovny ze dne 1. 9. 2022 o pojistných událostech řešených touto pojišťovnou. Proto lze za okamžik zjištění, že žalobce porušil povinnosti ve smyslu § 2808 odst. 1 o.
z., považovat nejdříve den, kdy žalovaná získala informace z databáze SVIPO o pestré smluvní pojistné historii žalobce, tj. den 20. 8. 2022. Dvouměsíční lhůta k odstoupení od pojistné smlouvy byla tedy zachována a odstoupením zaniklo pojištění s účinky ex tunc (od počátku), tedy i právo žalobce na výplatu jakéhokoli plnění.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že soudy nesprávně určily počátek prekluzivní lhůty pro odstoupení od pojistné smlouvy až na den 20. 8. 2022 a domnívá se, že tato otázka má zásadní význam z hlediska přípustnosti dovolání, neboť dovolací soud zatím neřešil otázku počátku běhu prekluzivní lhůty podle § 2808 o. z. Především je třeba postavit najisto, kdy dochází k naplnění dispozice § 2808 odst. 1 o. z. „musel zjistit“. Dovolatel se domnívá, že pokud by žalovaná vynaložila obvyklou míru péče v rámci šetření významných pochybností o důvěryhodnosti žalobce, pro které zastavila dne 1. 6. 2022 výplatu pojistného plnění, pak by musela zjistit již v době předcházející dni 20. 8. 2022, že tu jsou důvody, pro které jí vzniklo právo od pojistné smlouvy odstoupit. Pro stanovení počátku prekluzivní lhůty je tedy rozhodující datum 1. 6. 2022, což lze analogicky dovodit i z případu škody na vozidle, popsaným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2329/2006, kdy počátek prekluzivní doby představoval okamžik vizuálního zjištění škody na vozidle bez přesného vyčíslení znaleckým posudkem. Prekluzivní lhůta započatá dne 1. 6. 2022 tedy uběhla nejpozději dne 1. 8. 2022, tedy více jak dva měsíce před tím, než žalovaná dne 7. 10. 2022 odstoupila od pojistné smlouvy. Odvolací soud taktéž nesprávně uzavřel, že nalézací soud neporušil procesní práva žalobce, když jej nepoučil o jeho důkazní povinnosti podle § 118a o. s. ř. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání žalobce zcela ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení počátku běhu dvouměsíční lhůty k odstoupení od smlouvy podle § 2808 odst. 1 o. z., neboť tato otázka hmotného práva dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena.
6. Dovolání není důvodné.
7. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř.
8. Podle § 2808 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 31. 3. 2024 (před novelou provedenou zákonem č. 31/2023 Sb., tedy v době šetření pojistné události a odstoupení od smlouvy), porušil-li pojistník nebo pojištěný úmyslně nebo z nedbalosti povinnost stanovenou v § 2788, má pojistitel právo od smlouvy odstoupit, prokáže-li, že by po pravdivém a úplném zodpovězení dotazů smlouvu neuzavřel. Pojistník má právo od smlouvy odstoupit, porušil-li pojistitel povinnost stanovenou v § 2789. Právo odstoupit od smlouvy zaniká, nevyužije-li je strana do dvou měsíců ode dne, kdy zjistila nebo musela zjistit porušení povinnosti stanovené v § 2788.
9. Podle § 2809 o. z. pojistitel může pojistné plnění odmítnout, byla-li příčinou pojistné události skutečnost, a) o které se dozvěděl až po vzniku pojistné události, b) kterou při sjednávání pojištění nebo jeho změny nemohl zjistit v důsledku zaviněného porušení povinnosti stanovené v § 2788 a c) pokud by při znalosti této skutečnosti při uzavírání smlouvy tuto smlouvu neuzavřel nebo pokud by ji uzavřel za jiných podmínek.
10. Počátek běhu prekluzivní lhůty, v níž může pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, je podle § 2808 odst. 1 věty třetí o. z. vázán na objektivní okolnost zjištění zákonem stanovených důvodů pro odstoupení, což je odůvodněno závažností kroku vedoucího k zániku pojistného vztahu od počátku (ex tunc), tedy s povinností vrátit si vzájemně poskytnutá plnění (§ 2808 odst. 2 o. z.). Není pochyb o tom, že stavem „zjištění“, že pojistník nebo pojištěný porušil zákonem uloženou povinnost uvést pravdivé a úplné odpovědi na dotazy pojistitele před uzavřením smlouvy, je míněn doložený okamžik, kdy měl pojistitel k dispozici takové údaje, z nichž vyplývá porušení této povinnosti. To, zda se tak skutečně stalo, může být předmětem soudního sporu, v jehož rámci teprve mohou být tyto okolnosti definitivně postaveny najisto, nejde tedy o nezpochybnitelnou jistotu pojistitele o skutečnostech, které zakládají důvod pro odstoupení o smlouvy, nýbrž o získání takového okruhu informací, v jejichž světle se jeví porušení povinnosti pojistníka dostatečně pravděpodobným.
11. Ani zákonem stanovená druhá varianta počátku běhu lhůty vymezená okamžikem, kdy pojistitel „musel zjistit“ porušení povinnosti uvedené v § 2788 o. z., není založena na pouhém podezření či jiných slabých podkladech pro odpovídající závěr o porušení povinnosti pojistníka či pojištěného. Jejím smyslem je vyloučit situaci, že by pojistitel postupoval liknavě a nečinil patřičné kroky k podložení svých pochybností či podezření. Nelze totiž činit počátek běhu lhůty závislým na vůli pojistitele, který by podle své úvahy mohl tento okamžik ke svému prospěchu posunout, čímž by byla vyvolána nepatřičná nejistota v právních vztazích.
Jinými slovy inkriminovanou podmínku je třeba chápat tak, že pojistitel si neučinil odpovídající závěr, byť mu v tom nic nebránilo. Pouhé zachycení indicií či vznik podezření v tomto smyslu k počátku běhu prekluzivní lhůty nepostačuje, jestliže je potřeba tyto okolnosti ověřit (objektivizovat), a pojistitel tak činí postupem, který není z hlediska způsobu či časových souvislostí nepřiměřeným.
12. Dovolatel namítá, že žalovaná neuplatnila své právo odstoupit od pojistné smlouvy ve lhůtě dvou měsíců stanovené v § 2808 odst. 1 o. z., neboť podle jeho názoru začala tato lhůta běžet již dne 1. 6. 2022, kdy žalovaná projevila pochybnosti o pravdivosti tvrzení dovolatele uvedených při uzavření smlouvy, pozastavila proto výplatu pojistného plnění a zahájila prověřování potřebných okolností. S tímto zjednodušením nelze souhlasit, neboť pozastavení plateb nemá vliv na trvání smluvního vztahu, platby mohou být obnoveny, takže může jít jen o přechodné opatření na rozdíl od odstoupení od smlouvy, které v případě splnění všech zákonných podmínek vede k zániku pojistného právního vztahu.
Kromě toho je tu ještě institut odmítnutí pojistného plnění podle § 2809 o. z., který se od odstoupení od pojistné smlouvy podle § 2808 o. z. liší okamžikem svého účinku, neboť pojistný vztah zaniká až po odstoupení (ex nunc), nikoliv od počátku. Tento účinek vyvolá právní jednání pojistitele, které splňuje kumulativně stanovené podmínky § 2809 o. z. a má tomu odpovídající náležitosti; takové jednání však nebylo ze strany žalované učiněno. Pouhé pozastavení (odklad) platby pojistného plnění oproti tomu nemá fatální dopad na pojistný vztah, jde o faktické neplnění povinnosti, která se mohla stát spornou, případně může být založeno i na jiných důvodech, takže nelze uzavřít, že rozhodnutí pojistitele o pozastavení výplaty vyvolává bez dalšího počátek běhu prekluzivní lhůty k odstoupení od pojistné smlouvy.
Odvolací soud v tomto směru vyšel ze zjištění (správnost skutkových závěrů vzhledem k § 241a odst. 1 větě první o. s. ř. nepodléhá dovolacímu přezkumu), že žalovaná na konci května 2022 získala první indicie o možných nesrovnalostech v údajích při uzavírání pojistné smlouvy, ty začala běžným postupem bez zbytečných průtahů prověřovat (včetně komunikace se žalobcem, který v reakci na to postupoval liknavě) a ve výsledku se jí dostatečného potvrzení pochybností dostalo výpisem ze SVIPO (20. 8. 2022) a sdělením Generali České pojišťovny (1.
9. 2022) o pojistných událostech řešených touto pojišťovnou se žalobcem. Shora uvedený výklad pojmu „muset zjistit“ v poměrech posuzovaného případu znamená, že pouhé podezření či obecnou pochybnost o pravdivosti údajů, jakou žalovaná vyjádřila dne 1. 6. 2022 pozastavením výplaty pojistného plnění, nelze považovat za okamžik, kdy „zjistila nebo musela zjistit“ porušení povinnosti ve smyslu § 2808 odst. 1 o. z., jak dovozuje dovolatel. Jak správně zdůvodnil odvolací soud vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, lhůta k odstoupení od smlouvy počala běžet dne 20.
8. 2022, kdy žalovaná ze SVIPO získala podložené a podrobné informace, které jednoznačně prokazovaly nepravdivost údajů uvedených žalobcem před uzavřením pojistné smlouvy, tedy jeho porušení povinnosti uložené mu v § 2788 o. z. Výklad zastávaný dovolatelem by nutil pojistitele, aby za účelem zachování prekluzivní lhůty odstupoval od smlouvy, aniž by k tomu byly dány zákonné podmínky, resp. aniž by měl dostatečně ověřeno, že má právo na takový postup.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že odstoupení od pojistné smlouvy učiněné žalovanou dne 7. 10. 2022 bylo realizováno v rámci zákonné dvouměsíční prekluzivní lhůty a je právně účinné.
13. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2329/2006 na tom nic nemění jednak z důvodu odlišného skutkového základu porovnávaných případů, jednak dovolatel opomíjí, že rozhodnutí se vztahuje k výkladu § 436 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, zatímco v nyní projednávané věci je aplikován § 2808 odst. 1 o. z. V poukazované věci jde o prekluzivní lhůtu k uplatnění práva na náhradu škody na vozidle, která byla zjistitelná bez znaleckého posudku v rozsahu umožňujícím uplatnit právo poškozeného vůči provozovateli garáže, zatímco v nyní projednávané věci se řeší možnost zpětného zjištění nepravdivosti údajů o zdravotním stavu, které pojistník poskytl pojistiteli před uzavřením smlouvy o životním pojištění.
14. Závěr odvolacího soudu, který žalobu zamítl z důvodu platného odstoupení od smlouvy, je proto správný a v souladu s hmotným právem.
15. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, jak soud prvního stupně na základě objektivně doložené korespondence skutkově zjistil průběh šetření žalované a postup ověřování okolností významných pro odstoupení od smlouvy, neměl odvolací soud důvod poučovat dovolatele podle § 118a o. s. ř., aby doplnil vylíčení rozhodných skutečností a navrhl k tomu důkazy. Dovolatel ostatně tuto námitku nijak blíže nekonkretizuje a není zřejmé, jak by mohlo jím vyžadované poučení vést k odlišným skutkovým zjištěním a právním závěrům. Žádné jiné vady dovolací soud neshledal, dovolatelem ani nebyly tvrzeny, není tedy důvod považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné ani pro vady řízení.
16. Protože dovolací soud neshledal dovolání důvodným, podle § 243d písm. a) o. s. ř. je zamítl.
17. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má podle zásady úspěchu ve věci právo na paušální náhradu nákladů za své vyjádření k dovolání ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 25. 8. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu