25 Cdo 847/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce V. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D. p. h. m. P., a. s.,
za účasti K. p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o
363.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 60/2003, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října
2003, č. j. 62 Co 312/2003 - 43,t a k t o :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2003, č. j. 62 Co
312/2003 - 43, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 5. 2003, č. j.
9 C 60/2003 - 28, se vyjma výroku ohledně částky 3.000,- Kč zrušují a věc se v
tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení; jinak se
dovolání odmítá.
uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 363.000,- Kč a rozhodl o
náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o soudním poplatku. Rozhodl
tak o nároku žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce
360.000,- Kč jako desetinásobku základního bodového ohodnocení podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v částce 3.000,- Kč
jako nákladů za vypracování znaleckého posudku, odůvodněný tím, že dne 12. 12. 2000 se žalobce stal účastníkem dopravní nehody, při níž utrpěl těžká zranění
(zlomeninu pánve a oboustrannou sériovou zlomeninu žeber) s trvalými následky,
které jej omezují ve všech stránkách života. Soud prvního stupně vycházel ze
zjištění, že dopravní nehodu, jež byla předmětem šetření Policie ČR, zavinil
zaměstnanec žalovaného A. S., který při řízení tramvajové soupravy jel tak
neopatrně, že zachytil žalobce na přechodu pro chodce; trestní stíhání vedené
proti jmenovanému bylo podmíněně zastaveno pravomocným usnesením státního
zástupce Obvodního státního zastupitelství pro P. ze dne 27. 2. 2001, č. j. 3
Zt 108/2001 - 2. Dále vzal soud za prokázané (a mezi účastníky nesporné), že
vedlejší účastník vyplatil žalobci - vedle náhrady za bolestné, za ušlou mzdu,
za věcnou škodu - náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 72.000,-
Kč [(tj. za základní bodové ohodnocení stanovené lékařskými posudky po úpravě
vedlejším účastníkem na 1200 bodů, jak vyplývá z jeho zprávy ze dne 12. 12. 2000 (soud nesprávně uvedl 1650 bodů) a další zvýšení o 100 % podle § 6 odst. 2
vyhl. č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Při posuzování uplatněného
nároku na další odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3
cit. vyhlášky vycházel soud z lékařských posudků a zpráv z oboru
alergoimunologie (ze dne 2. 3. 2003 a ze dne 6. 3. 2003), podle kterých
základní počet bodů činí 250, a z nichž dále zjistil, že žalobce je dlouhodobě
léčen pro úrazu z roku 2000 s diagnózou polynossis a poúrazovým astmatem
bronchiale, z oboru ortopedie ze dne 20. 1. 2002, jímž základní počet bodů byl
stanoven na 200, z oboru psychiatrie, a to posudku psychiatrického centra P. ze
dne 19. 8. 2002 a z lékařské zprávy, podle kterých základní počet bodů činí
600, a z nichž vyplynulo, že žalobce má psychické potíže, je trvale
subdepresivní, vrací se mu traumatický zážitek, má noční můry a uvědomuje si
trvale sníženou kvalitu svého života, a ze znaleckém posudku z oboru
posudkového lékařství ze dne 13. 12. 2002, jímž základní počet bodů činí 900. Z
výpovědi svědků - žalobcovy manželky a jeho přítele J. A. - bylo dále zjištěno,
že žalobce před úrazem aktivně sportoval, jezdil na kole, lyžoval, hrál stolní
tenis a badminton, avšak po úraze již žádnou z těchto aktivit vykonávat nemůže,
má problémy s dýcháním, je unavený a bolí ho nohy, nemůže vypomáhat v
domácnosti ani při pracích na chatě, ztratil zájem navštěvovat kulturní
představení, má problémy se spaním, depresivní stavy a léčí se na psychiatrii.
Po úraze se změnily i jeho povahové vlastnosti, je apatický nebo má výbuchy
vznětlivosti, nevěnuje se ani svým dalším dřívějším koníčkům, a to genealogii,
historii, kultuře a četbě. Tak jako před úrazem sice pracuje jako poradce v
pojišťovnictví, avšak jeho pracovní výkon v důsledku fyzických a psychických
problémů poklesl, a nastala u něj i citelná ztráta příjmů. Soud prvního stupně
dovodil, že v daném případě jsou dány důvody mimořádného zřetele hodné podle §
7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které umožňují
navýšení základního bodového ohodnocení za ztížení společenského uplatnění na
desetinásobek. Přihlédl přitom k okolnosti, že rozsáhlé poškození zdraví, které
žalobce utrpěl v produktivním věku, znamenalo pro něj zásadní životní omezení v
osobním, společenském, profesním a kulturním životě i v zájmovém a sportovním
vyžití, a zohlednil i jeho přetrvávající potíže psychické. Vzhledem k tomu, že
vedlejší účastník vyplatil žalobci částku 72.000,- Kč, žalobě v plném rozsahu
vyhověl, a to včetně částky 3.000,- Kč, kterou zaplatil za znalecký posudek z
oboru posudkového lékařství.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2003, č. j.
62 Co 312/2003 - 43, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu
prvního a dospěl ke shodnému závěru, že rozsahu poúrazového omezení žalobce v
životě a ve společnosti odpovídá podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, odškodnění za ztížení společenského uplatnění v
požadované výši. Žalobce sice nebyl vrcholovým sportovcem, příp. vysoce zapojen
v kulturním životě, nelze však odhlédnout od skutečnosti, že úraz, který
nezavinil, ani se na jeho způsobení nepodílel, utrpěl v produktivním věku, a
důsledkem něho je značně omezen ve všech stránkách svého života, včetně
psychické oblasti.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., a podává
je z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. S poukazem na
judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 1 Cz 60/88 a sp. zn. 25 Cdo
1412/2001) a ve shodě se stanoviskem vedlejšího účastníka má za to, že navýšení
odškodnění v takovém rozsahu, jak bylo v daném případě přiznáno, se týká
případů mimořádného zřetele, kdy kulturní, sportovní či jiné zapojení
poškozeného bylo před poškozením na vysoké úrovni a mimořádné, a tudíž se
vztahuje na vrcholové sportovce nebo umělce, kteří následkem úrazu již nemohou
svou vrcholovou činnost provozovat, což v posuzované věci z výpovědi svědků -
manželky žalobce a jeho přítele J. A. nebylo prokázáno. Navrhl, aby rozsudek
odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným
advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a
nejprve se zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští ( § 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu
upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle
ustanovení písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou
samostatných nárocích žalobce (o nároku na zaplacení náhrady za ztížení
společenského uplatnění ve výši 360.000,- Kč a o nároku na zaplacení částky
3.000,- Kč, kterou vynaložil na vypracování znaleckého posudku), je přípustnost
dovolání ohledně každého z těchto nároků třeba zkoumat samostatně, i když o
nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto jedním výrokem.
Pokud jde o výrok, jímž byl co do částky 3.000,- Kč rozsudek soudu prvního
stupně potvrzen, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2
písm. a) o. s. ř., neboť tímto dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Nejvyšší soud proto dovolání
žalovaného proti tomuto výroku odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s.
ř.].
Přípustnost dovolání proti vyhovujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve
věci samé ohledně částky 360.000,- Kč lze posuzovat jen z hlediska ust. § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
které dovolatel namítá, může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný
skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý
právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Dovolací soud dospěl v daném případě k závěru, že otázkou zásadního právního
významu ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. je výklad ust. § 7 odst. 3 vyhl.
č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve
znění vyhl. č. 84/1967 Sb., vyhl. č. 76/1981 Sb. a vyhl. č. 54/1993 Sb. (dále
jen „vyhlášky“), které odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval; dovolání
proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 360.000,-
Kč je tak přípustné.
Podle § 4 odst. 1 vyhlášky ztížení společenského uplatnění se odškodňuje,
jestliže poškození na zdraví má prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní
úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo
pro plnění jeho společenských úkolů (dále jen „následky“). Odškodnění za
ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich
předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti
poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.
Při odškodňování ztížení společenského uplatnění se vychází ze základního počtu
bodů, kterým bylo toto ztížení ohodnoceno v lékařském posudku (srov. § 6 odst.
1 vyhlášky). Podle ust. § 6 odst. 2 vyhlášky částka odpovídající základnímu
počtu bodů zjištěnému lékařem se přiměřeně zvýší až na dvojnásobek podle
předpokladů, které poškozený ve věku, ve kterém byl poškozen na zdraví, měl pro
uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou v důsledku poškození omezeny
nebo ztraceny. Těmito předpoklady se rozumí zejména možnost uplatnit se v
životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním a možnost volby povolání a
dalšího sebevzdělávání; přitom se přihlíží k tomu, zda jde o muže nebo ženu, a
při odstranitelnosti trvalých následků také k upozornění lékaře podle § 10.
Podle § 7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění za bolest a za ztížení
společenského uplatnění určuje částkou 30,- Kč za jeden bod. Celková výše
odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění z jednoho poškození
zdraví nesmí přesáhnout částku 120.000,- Kč; z toho odškodnění za bolest nesmí
přesáhnout částku 36.000,- Kč, a to ani s připočtením odškodnění podle § 3
odst. 2 (§ 7 odst. 2 vyhlášky). Ve zvlášť výjimečných případech hodných
mimořádného zřetele může soud odškodnění přiměřeně zvýšit, a to i nad stanovené
nejvyšší výměry odškodnění (§ 7 odst. 3 vyhlášky).
Náhrada za ztížení společenského uplatnění určená na základě počtu bodů
stanovených lékařem představuje jednorázové odškodnění za prokazatelně
nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho
životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů (§ 4
odst. 1 vyhlášky). Nelze přehlížet, že již samo základní bodové ohodnocení (§ 6
odst. 1 vyhlášky) zohledňuje okolnost, že poškozený je vlivem následků
utrpěného zranění omezen ve svých možnostech, např. volby povolání, volby
životního partnera a dalších způsobů osobního uplatnění, v možnostech účastnit
se kulturní a sportovní činnosti či v jiných formách společenského uplatnění.
Přiměřené zvýšení podle § 6 odst. 2 vyhlášky (až na dvojnásobek) pak
předpokládá existenci dalších skutečností umožňujících závěr, že omezení
poškozeného nelze vyjádřit jen základním odškodněním; dopadá na případy, kdy
konkrétní skutečnosti vyplývající ze srovnání zdravotního stavu před a po
zranění umožňují závěr, že základní odškodnění nepostačuje ke kompenzaci
důsledků zhoršeného zdravotního stavu pro životní úkony poškozeného nebo pro
uspokojování a plnění jeho životních a společenských potřeb a úkolů.
Zvýšení náhrady nad vyhláškou stanovený limit je pak přípustné podle § 7 odst.
3 vyhlášky pouze ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele,
kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve
srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných
aktivit v době před vznikem škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.
10. 1988, sp. zn. 1 Cz 60/88, uveřejněný pod č. 10 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1992). Z uvedených závěrů, k nimž rozhodovací praxe již v
minulosti dospěla a které jsou přijímány i v současné době, však odvolací soud
v posuzované věci důsledně nevycházel.
Z hlediska skutkového stavu bylo v dané věci zjištěno, že žalobce utrpěl vážný
úraz v produktivním věku (v 50 letech), nadále pracuje v pojišťovnictví jako
poradce, jeho pracovní výkon však v důsledku fyzických a psychických problémů
poklesl. Je vyřazen ze sportovního a kulturního života, nemůže provádět domácí
práce, ztratil zájem o své další koníčky a má potíže též v psychické oblasti,
neboť všechna omezení vnímá velmi silně. Dále z obsahu spisu vyplývá, že
vedlejší účastník vyplatil žalobci - po úpravě základního bodového ohodnocení
na 1200 bodů, jak vyplývá z jeho zprávy ze dne 12. 12. 2000 -náhradu za ztížení
společenského uplatnění ve výši 36.000,- Kč a další zvýšení o 100 % podle § 6
odst. 2 vyhl. č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy částku
72.000,- Kč.
Za tohoto skutkového stavu lze sice odvolacímu soudu přisvědčit, že v důsledku
úrazu, k němuž u žalobce došlo při dopravní nehodě dne 12. 1. 2000, kdy utrpěl
vážná poranění s trvalými následky, je žalobce značně omezen ve všech oblastech
svého života, včetně toho, že má i problémy psychického rázu, a jde o výjimečný
případ hodný mimořádného zřetele podle § 7 odst. 3 vyhlášky, avšak přesto se
nelze ztotožnit s názorem, že je namístě zvýšení odškodnění za ztížení
společenského uplatnění o další desetinásobek základního bodového ohodnocení
(celkem tedy na dvanáctinásobek). Prokazatelně nepříznivé důsledky poškození
zdraví žalobce s trvalými následky byly žalobci vedlejším účastníkem odškodněny
ve výši základního bodového ohodnocení podle § 4 odst. 1 vyhlášky a byla mu
poskytnuta i další náhrada za ztížení společenského uplatnění podle § 6 odst. 1
vyhlášky o dalších 100 % základu, z čehož je zřejmé, že byla zohledněna
okolnost, že základní odškodnění nepostačovalo ke kompenzaci důsledků jeho
zhoršeného zdravotního stavu (a to i v oblasti psychické) a že je vlivem
následků utrpěného úrazu oproti stavu před zraněním omezen v osobním a rodinném
životě, v možnostech účastnit se kulturní a rekreační sportovní činnosti a i v
řadě dalších osobních aktivit. Tak výrazné zvýšení náhrady za ztížení
společenského uplatnění je vyhrazeno případům, kdy pro následky úrazu je
poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve
společnosti jsou téměř ztraceny (u žalobce jsou jen omezeny), není schopen se
sám obsloužit apod. Právní posouzení věci odvolacím soudem proto není správné a
uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž
naplněn, neboť v dané věci nelze mít za to, že by zvýšení základního odškodnění
za ztížení společenského uplatnění o další desetinásobek podle § 7 odst. 3
vyhlášky vystihovalo rozsah, v jakém je žalobce pro trvalé následky úrazu
omezen v dalším životě a ve svém uplatnění ve společnosti ve srovnání s
případy, kdy např. u mladého člověka došlo k velmi výraznému omezení či ke
ztrátě jeho možností v porovnání s jeho vysokou a mimořádnou úrovní jeho
kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody; na soudu
proto bude znovu zvážit rozsah žalobcových omezení v dalším životě a v jeho
uplatnění ve společnosti a s ohledem na to odškodnění přiměřeně zvýšit nad
stanovené nejvyšší výměry odškodnění (§ 7 odst. 3 vyhlášky).
Nelze-li dospět k závěru, že rozsudek dovolacího soudu je v dovoláním napadeném
výroku správný, dovolací soud jej v tomto rozsahu a v závislých výrocích o
nákladech řízení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl rozsudek
odvolacího soudu v uvedené části zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud v této části i tento rozsudek a věc v tomto
rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3
věta za středníkem o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d
odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů
řízení dovolacího ( § 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu