25 Cdo 854/2017-498
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně HOLAS MARKET, s.r.o., se sídlem Oudoleň 25, IČO 25529773, zastoupené
JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II
564/12, proti žalovanému I. M., zastoupenému JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem
se sídlem v Hradci Králové, Resslova 1253/17a, o 15.312.489,20 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C
300/2006, o dovolání JUDr. Ing. Jiřího Vlčka proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 19. 9. 2016, č. j. 20 Co 309/2016-458, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
O d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání JUDr. Ing. Jiřího Vlčka, zástupce žalobkyně, proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2016, č. j. 20 Co 309/2016-458, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o určení odměny a náhrady nákladů
ustanoveného zástupce částkou 26.500,- Kč, není přípustné, neboť uplatněné
námitky nesplňují předpoklady stanovené v § 237 o. s. ř.
Dovolatel namítá, že soudy nesprávně aplikovaly § 12a odst. 2 vyhlášky č.
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (dále jen „advokátní tarif“), jestliže výši odměny za jím poskytnuté
úkony právní služby limitovaly horní hranicí 5.000,- Kč. Podle jeho názoru lze
takto postupovat jen tehdy, nebyla-li určena tarifní hodnota sporu, a nelze
odhlížet od skutečného množství vynaloženého úsilí ustanoveného zástupce, od
komplikovanosti případu a délky trvání sporu. Takový závěr však nemá oporu v
dikci tohoto ustanovení, a ačkoliv dovolatel uvádí, že nálezy Ústavního soudu
či jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu postupují v tomto odlišně, žádná
konkrétní rozhodnutí neoznačuje. V soudní praxi se přitom ustanovení § 12a
advokátního tarifu uplatňuje i v případech, kdy se tarifní hodnota odvozuje od
výše peněžitého plnění, jehož se úkon právní služby týká; zejména tam je totiž
opodstatněna limitace sazby za úkon právní služby částkou 5.000,- Kč, neboť zde
jinak hodnota odměny za úkon standardně lineárně roste spolu s hodnotou sporu.
Lze jen doplnit, že Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. III. ÚS
2801/11, vyslovil nesouhlas s praxí soudů spočívající ve snižování odměny
ustanoveného advokáta moderací podle § 150 o. s. ř., na druhou stranu z jeho
odůvodnění vyplývá potřeba uspokojivého legislativního řešení a důraz na
legitimní očekávání, že odměna právního zástupce bude vypočtena na základě
platných právních předpisů, v tomto případě podle advokátního tarifu.
Ustanovení § 12a advokátního tarifu je v tomto ohledu platnou součástí právního
řádu a právě tím požadovaným pravidlem, což Ústavní soud respektoval i ve svých
usneseních ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 559/16, a ze dne 30. 5. 2017, sp.
zn. IV. ÚS 1213/17. Znění tohoto ustanovení je přitom poměrně jednoznačné a
nedává příliš prostoru pro pochybnosti o jeho smyslu. Nelze tedy přisvědčit
dovolateli, že by je bylo možno aplikovat pouze na případy, ve kterých není
zřejmá tarifní hodnota.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že je bez významu tvrzení dovolatele o
oprávněnosti nároku, který ve sporu za žalobce uplatňoval, a to ve výši
přesahující 15.000.000,- Kč, neboť posledním meritorním rozhodnutím Okresního
soudu v Hradci Králové v dané věci (29. 9. 2015, č. j. 17 C 300/2006-414) byla
žaloba zamítnuta. Tento závěr pak obstál jak u odvolacího tak i dovolacího
soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo
853/2017).
K dovolací výhradě zpochybňující závěr soudu o nepřiznání odměny za účast
dovolatele na jednání, o jehož odročení údajně nebyl zavčasu uvědoměn, dovolací
soud již jen dodává, že podle zjištění odvolacího soudu dovolatel neprokázal,
že se v danou dobu k soudu dostavil; tvrdí-li nyní dovolatel opak, uplatňuje
nezpůsobilý dovolací důvod, neboť správnost skutkových zjištění nepodléhá
dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.).
Je tedy zřejmé, že žádná z dovolatelem uplatněných námitek nezakládá
přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání právního zástupce žalobkyně
podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (243f odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu