25 Cdo 853/2017-496
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně HOLAS MARKET, s.r.o., se sídlem Oudoleň 25, IČO 25529773, zastoupené
JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II 564/12,
proti žalovanému I. M., zastoupenému JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se
sídlem v Hradci Králové, Resslova 1253/17a, o 15.312.489,20 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C
300/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 1. 6. 2016, č. j. 21 Co 56/2016-437, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6.
2016, č. j. 21 Co 56/2016-437, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť
uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na
jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelka především zpochybňuje
závěry soudů o tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním
žalovaného a údajným vznikem škody v podobě ušlého zisku. Dovolání tak směřuje
proti skutkovým zjištěním, které však nejsou otázkami právními, a zásadně proto
nejsou ani předmětem dovolacího přezkumu (srov. § 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř.
a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001,
publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H.
Beck, dále též jen „Soubor“, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2011, sp.
zn. 23 Cdo 1583/2010, Soubor C 9712).
Jak Nejvyšší soud ve své praxi opakovaně vyložil, příčinná souvislost mezi
jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních
předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je
předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon
škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a
následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v
tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Příčinná souvislost je dána,
vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného
průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být
nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní
příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v
obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k
řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z
jednání škůdce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32
Cdo 1733/2008, Soubor C 6708).
Soud prvního stupně na závazný pokyn Nejvyššího soudu vyslovený předcházejícím
rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, č. j. 25 Cdo 3320/2011-305, učinil skutková
zjištění k otázce existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a
tvrzeným ušlým ziskem dovolatelky. V tomto směru dovolatelku vyzval k doplnění
konkrétních tvrzení a důkazů, pro podporu uplatněného nároku a ve svém
odůvodnění následně dostatečně popsal, proč v jednání žalovaného příčinu škody
neshledal. Jeho závěry pak přezkoumal a potvrdil i odvolací soud. Oba soudy
uzavřely, že nebylo prokázáno tvrzení dovolatelky, že žalovaný zasáhl do jejího
podnikání takovým způsobem, že jí na prakticky neomezenou dobu ucházejí zisky
ve výši 1.200.000,- Kč ročně. Ze zjištěného skutkového stavu naopak vyplývá, že
společnost byla ve špatném ekonomickém stavu již před vstupem žalovaného do
role správce konkursní podstaty, byla dlužníkem úpadce (což vedlo k postižení
jejího majetku), a potýkala se rovněž s personálními a logistickými problémy.
Ačkoliv se dá předpokládat, že zásah konkursního správce společnosti neprospěl,
dovolatelka nepředložila důkazy, že tento zásah byl ve smyslu výše uvedené
judikatury hlavní příčinou tvrzeného ušlého zisku. Vedle toho se na druhou
stranu jeví být významné jednání J. H., který svoje aktiva převedl na
společnost HOLAS MARKET, s.r.o. (na dovolatelku), sám se dostal do dluhu a jeho
dluh byl pak proto umořován z jeho aktiv uložených ve společnosti. Přezkum výše
uvedených skutkových zjištění přitom Nejvyššímu soudu (jak již bylo vysvětleno)
nepřísluší a ze stejného důvodu mu nepřísluší ani přezkoumávat skutkový závěr o
tom, zda si dovolatelka zajistila nezbytné předpoklady pro provozování ziskové
podnikatelské činnosti. Odvolací soud správně dovodil, že pokud dovolatelka
tvrdí, že byla schopna svoji obchodní činnost obnovit (tj. že si k tomu
zajistila nezbytné předpoklady), pak nelze uvažovat o tom, že jí za takové
období vznikla v příčinné souvislosti se škodnou událostí škoda spočívající v
ušlém zisku. Náhradu skutečné škody, tj. reálného úbytku majetkových hodnot,
které by případně musela vynaložit, aby si předpoklady pro podnikání znovu
zajistila, přitom dovolatelka v řízení nepožaduje. I z těchto důvodů pak
odvolací soud logicky odmítl provedení důkazu znaleckým posudkem k prokázání
výše ušlého zisku a Nejvyšší soud v tomto postupu neshledává pochybení.
K otázce promlčení se Nejvyšší soud v dané věci vyjadřoval již ve svém výše
citovaném rozsudku a soud prvního stupně na základě tohoto zrušujícího rozsudku
postupoval v souladu s jeho závazným právním názorem, že nárok může být
promlčen pouze zčásti. Ohledně námitek dovolatelky k vadám v postupu nižších
soudů (nedostatečná poučení ohledně prokazování ušlého zisku a nepřesvědčivé
odůvodnění v otázce hodnocení a provádění důkazů) Nejvyšší soud konstatuje, že
vzhledem k tomu, že nebyla shledána přípustnost dovolání (viz výše), není
otevřen přezkum rozhodnutí z pohledu těchto tvrzených vad. Nad rámec toho
Nejvyšší soud uvádí, že potřeba řádně prokázat existenci ušlého zisku vyplývá
jak ze zákona, tak i z odůvodnění rozhodnutí vydaných v tomto řízení i z výzvy
poskytnuté soudem (srov. č. l. 352 i str. 8 rozsudku soudu prvního stupně č. j.
17 C 300/2006-414). Účastník zastoupený v řízení advokátem tedy nemohl mít
pochyby o tom, že prokázání těchto základních skutečností je klíčové pro úspěch
ve sporu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1
věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (243f odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu