25 Cdo 888/2020-641
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: B. H., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem Aloise Krále 10, Prostějov, proti žalované: Z. Š., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Adrianou Markusovou, advokátkou se sídlem Údolní 16, Brno, o 1.000.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 9 C 270/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 44 Co 434/2017-596, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 44 Co 434/2017-596, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 44 Co 434/2017-596, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 12. 2016, č. j. 9 C 270/2011-548, v zamítavém výroku o věci samé, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila náklady řízení 52.991,95 Kč k rukám její zástupkyně do 30 dnů od právní moci rozsudku, a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 9.574,10 k rukám její zástupkyně do 30 dnů od právní moci rozsudku.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v potřebě odchylně od dosavadní judikatury vyložit § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, při hodnocení odpovědnosti tzv. pomocníka a osoby, která pomocníka při svém jednání použila, za škodu vzniklou zaviněním pomocníka. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek i rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Současně dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu s poukazem na morální rozměr celé věci (za prodej domu zprostředkovaný žalovanou neobdržela kupní cenu, nyní nemá ani dům ani finanční prostředky), a s odůvodněním, že náhrada nákladů je pro ni velmi vysoká, není v jejích majetkových možnostech ji splnit. Je starobní a invalidní důchodkyní, celý její příjem činí 14.500 Kč, bydlí v pečovatelském domě, hradí ubytování, stravu, zdravotní péči a návštěvy lékaře, léky a zdravotní pomůcky.
Prakticky celý důchod spotřebovává, majetek ani úspory nemá. Neúspěch v soudním řízení se negativně projevuje na jejím zdravotním stavu, případným exekučním řízením by jí hrozila závažná újma. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. V souzené věci lze dovodit reálnou hrozbu závažné újmy, jež by mohla vzniknout dovolatelce, byla-li by k vymožení nákladů řízení nařízena exekuce. Dovolatelka, která bez vlastního zavinění přišla v důchodovém věku o veškerý majetek, z pochopitelných důvodů vnímá svou situaci tíživě.
Případné nařízení exekuce by pro ni nepochybně znamenalo značný stres, aniž by s ohledem na majetkové poměry dovolatelky bylo možno očekávat její efektivitu. Současně lze uzavřít, že dovolání nemá vady, které by bránily jeho projednání, je včasné a přípustné, podle napadeného výroku lze nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci a odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se nedotkne právních poměrů jiné osoby. Aniž by dovolací soud jakkoli předjímal výsledek dovolacího řízení, podle obsahu spisu úspěch dovolání není zcela vyloučen.
Nejvyšší soud proto odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu do doby právní moci rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2020
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Vzhledem k § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před 1.
1. 2014. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odstavce 2 téhož ustanovení škoda je způsobena právnickou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Podle odstavce 3 téhož ustanovení se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle tohoto ustanovení je porušení právní povinnosti (jinak též protiprávní jednání či opomenutí, které je v rozporu se zákonem či smluvním ujednáním), škoda a vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody; zavinění se presumuje. Podle § 420 odst. 2 obč. zák. odpovídá právnická či fyzická osoba za škodu, vzniklou v důsledku porušení právní povinnosti jejím zaměstnancem (či jinou použitou osobou) při plnění jejích úkolů, v souvislosti s nimi, respektive při činnosti, která je v místní, časové a věcné souvislosti k činnosti právnické (fyzické) osoby (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 482/2005). Odpovědnost použitých osob za škodu způsobenou třetím osobám je za těchto okolností zákonem vyloučena. Je-li však v konkrétním případě prokázáno, že činnost použité osoby (ať zaměstnance nebo jinak zmocněné osoby) se již neděla v rámci činnosti svěřené jí právnickou (fyzickou) osobou nebo nesledovala její zájem, ale vlastní zájem či potřebu samotné použité osoby či dokonce někoho jiného, pak jde o tzv. exces z výkonu svěřené činnosti a za předpokladu, že takové excesivní jednání porušilo zákon nebo smlouvu, nastupuje přímá odpovědnost této použité osoby za škodu tím vzniklou.
Krajský soud se ovšem věcí z tohoto pohledu nezabýval, neboť zamítl žalobu pouze s odůvodněním, že smluvní povinnost k vyplacení kupní ceny žalobkyni má realitní společnost, aniž vzal v potaz, že již v žalobě, ale dále i ve vyjádřeních zástupce žalobkyně, jakož i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jsou obsažena tvrzení, z nichž vyplývá, že žalobkyně se v tomto řízení nedomáhá splnění smluvní povinnosti zprostředkovatele (realitní společnosti) vyplatit prodávajícím kupní cenu složenou kupujícími na účet realitní společnosti, ale domáhá se náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaná bez pokynu realitní společnosti a mimo oprávnění, které pro ni vyplývalo ze smlouvy o zprostředkování a z plné moci, vybrala z účtu realitní společnosti částku 1.000.000 Kč a použila ji ve vlastním zájmu, nikoli v zájmu realitní společnosti, přestože věděla, že na daném účtu se po této transakci již nebude nacházet dostatek finančních prostředků k uspokojení závazku realitní společnosti vůči žalobkyni.
Pro rozhodnutí je tak podstatné, zda žalovaná při inkriminovaném převodu peněz z účtu plnila úkoly, jejichž řešením byla pověřena realitní společností, nebo zda již sledovala svůj vlastní zájem mimo rámec sjednaného oprávnění, zda tím porušila nějakou svou zákonnou nebo smluvní povinnost, a způsobila tak žalobkyni škodu. Dovolatelce je třeba přisvědčit, že použila-li žalovaná neoprávněně finanční prostředky z účtu realitní společnosti k úhradě plnění ve prospěch svého vlastního klienta, byl by namístě závěr, že tím překročila meze jednání za právnickou osobu ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. Kromě toho pokud o své vůli a v jiném zájmu než v zájmu realitní společnosti (a nikoli nutně v zájmu vlastním), nakládala s finančními prostředky realitní společnosti, ačkoli k tomu nebyla oprávněna ani podle smlouvy o zprostředkovatelské činnosti uzavřené mezi ní a realitní společností, ani podle plné moci udělené jí realitní společností, pak se dopustila porušení smluvní povinnosti, s následkem přímé odpovědnosti za škodu tím vzniklou ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., a to i za škodu vzniklou žalobkyni.
Závěr, podle kterého se poškozený může dovolávat (za účelem prokázání existence protiprávního úkonu) porušení smluvní povinnosti, lze totiž učinit nejen v případě, že je škůdcovým spolukontrahentem (druhou smluvní stranou). K naplnění uvedeného předpokladu postačuje, je-li prokázáno, že příslušný subjekt (škůdce) sice porušil povinnost ze smlouvy, kterou uzavřel s jinou osobou než s poškozeným, avšak závazek, k jehož porušení došlo, měl dopad do právní sféry poškozeného. Takovému závěru přitom není na překážku ani skutečnost, že smlouva, z níž porušení závazku vzešlo, nebyla (typově či z obsahového hlediska) smlouvou ve prospěch třetí osoby (smlouvou ve prospěch poškozeného).
Jinak řečeno, podstatné je, že byla porušena právní povinnost, která (byť prostřednictvím smluvního ujednání jiných osob) sloužila k ochraně subjektivních práv poškozeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 379/2001, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
56/2004). V případě, že žalovaná při výběru částky rovnající se kupní ceně pro žalobkyni z účtu realitní společnosti věděla, že poté již realitní společnost nebude disponovat dostatkem peněz ke splnění svého závazku vůči žalobkyni, bylo by možné takové jednání posoudit rovněž jako porušení prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák.
Soudy obou stupňů se však uplatněným nárokem z pohledu uvedeného výkladu § 420 odst. 1 a 2 obč. zák. nezabývaly, žalobkyní uplatněný nárok interpretovaly v rozporu s jejími skutkovými tvrzeními jako požadavek na splnění smluvní povinnosti k vyplacení kupní ceny, a jejich právní posouzení je proto nesprávné. Pro rozhodnutí o věci samé v dovolacím řízení nejsou splněny předpoklady, neboť z rozhodnutí soudů obou stupňů nelze zjistit, jaká konkrétní skutková zjištění o skutkových tvrzeních významných pro rozhodnutí vzaly soudy za prokázaná a ze kterých důkazů.
Rozsudek soudu prvního stupně obsahuje na straně 5 v odstavci druhém seznam provedených důkazů a v odstavci třetím souhrnná zjištění, aniž by bylo uvedeno, jaké konkrétní zjištění učinil ze kterého důkazu. Z odůvodnění není zřejmé, jaký závěr učinil okresní soud o obsahu smlouvy o zprostředkovatelské činnosti, obsahu plné moci, rozsahu oprávnění žalované při jednání za realitní společnost. Soudy obou stupňů se nevypořádaly s otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně (žalobkyně tvrdí, že pohledávky dalších prodávajících spoluvlastníků na ni byly převedeny) ani s otázkou, zda pan P., jemuž byly peníze žalovanou vyplaceny (podle shodného tvrzení žalobkyně i žalované a podle obsahu spisu z trestního řízení vedeného proti bývalému jednateli realitní společnosti), byl klientem realitní společnosti či nikoli.
Okresní soud ze zmíněného trestního spisu rozsáhle na str. 6 a 7 svého rozsudku cituje, aniž by bylo jasné, co jsou závěry trestního soudu a co již vlastní závěry soudu prvního stupně v této věci. Vzhledem k tomu, že odvolací soud na nedostatečná skutková zjištění okresního soudu odkázal, je i jeho rozhodnutí prakticky nepřezkoumatelné a stejně jako rozhodnutí prvostupňové trpí vadou řízení, která mohla mít (a také měla) vliv na správnost rozhodnutí [§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Rozsudek odvolacího soudu není ze všech těchto důvodů věcně správný, a Nejvyšší soud jej proto v celém rozsahu zrušil (§ 243e odst. 1, odst. 2 o.
s. ř.). Protože tyto důvody platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). V dalším řízení okresní soud vyřeší otázku, zda je žalobkyně pro uplatnění celého nároku aktivně věcně legitimována, vyhodnotí, jaký byl přesně obsah oprávnění žalované při jednání za realitní společnost a čím byl založen (zprostředkovatelská smlouva, plná moc), bude se zabývat otázkou, zda byl nějaký právní důvod pro finanční plnění ze strany realitní společnosti panu P.
(např. zda byl klientem realitní společnosti), a poté posoudí, zda výběrem částky, která byla složena na účet realitní společnosti kupujícími pro žalobkyni (a další prodávající) a další dispozicí s ní žalovaná překročila rozsah svého zmocnění či přímo porušila smlouvu o zprostředkování, kterou uzavřela s realitní společností, a pokud ano, zda mezi zmíněným výběrem peněz a zmařením možnosti uspokojení smluvní pohledávky žalobkyně a jejích dětí za realitní společností je příčinná souvislost.
Bylo by tomu tak v případě, že vybrání peněz a jejich použití žalovanou by bylo možné označit za příčinu negativní finanční bilance realitní společnosti, v jejímž důsledku nemohla být žalobkyni vyplacena kupní cena. K dovolacím námitkám stran rozložení důkazního břemene lze dodat, že je to žalobkyně (poškozená), koho tíží důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že žalovaná nebyla oprávněna vybrat peníze určené pro žalobkyni a vyplatit je panu P., resp. Že se tak nestalo v zájmu realitní společnosti, a že jejich výběr byl důvodem neschopnosti realitní společnosti uspokojit pohledávku žalobkyně, neboť jde o prokázání základních předpokladů odpovědnosti za škodu, tedy protiprávního jednání (porušení smlouvy), vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2020
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu