25 Cdo 896/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobců a) J. K., a b) S. K., zastoupených JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem
se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Dvořákova 26, proti žalovanému Bc. J. G.,
zastoupenému Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská
Ostrava, Dlouhá 6, o 3.788.608 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve
Frýdku – Místku pod sp. zn. 18 C 311/2007, o dovolání zástupce žalobců proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2014, č.j. 11 Co
418/2013-400, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2014, č.j. 11 Co
418/2013-400, se mění tak, že se odvolací řízení zastavuje.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 19. 6. 2013, č.j. 18 C
311/2007-335, přiznal žalobcům ustanovenému zástupci advokátu JUDr. Vladimíru
Ježkovi odměnu, náhradu hotových výdajů včetně cestovních výdajů, náhradu za
promeškaný čas a náhradu DPH ve výši 412.433,34 Kč.
K odvolání zástupce žalobců Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 10.
2013, č.j. 11 Co 418/2013-357, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že
ustanovenému zástupci přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování
obou žalobců ve výši 261.135,- Kč.
K dovolání zástupce žalobců Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 9. 2014, sp. zn.
25 Cdo 1610/2014, zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu
řízení.
Po vrácení věci k dalšímu řízení vzal zástupce žalobců své odvolání proti
usnesení soudu prvního stupně zpět podáním ze dne 7. 10. 2014. Odvolací soud
následně svým usnesením ze dne 30. 10. 2014, č.j. 11 Co 418/2013-400, změnil
usnesení soudu prvního stupně tak, že ustanovenému zástupci přiznal odměnu a
náhradu hotových výdajů za zastupování obou žalobců ve výši 331.441 Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadl zástupce žalobců dovoláním z důvodu
nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání dovozuje z
ustanovení § 237 o. s. ř., neboť se odvolací soud při řešení procesní otázky
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že doručením
zrušujícího usnesení dovolacího soudu se věc dostala do stadia rozhodování o
odvolání proti rozhodnutí prvostupňového soudu. Jestliže bylo zpětvzetí
odvolání doručeno soudu před rozhodnutím o odvolání, měl soud postupovat podle
§ 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení zastavit. Použití ustanovení § 207
odst. 2 o. s. ř. je tak pro rozhodnutí v dané věci určující. Navrhuje zrušení
napadeného usnesení, případně jeho změnu tak, že se odvolací řízení zastavuje.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II
bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb.
Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou – zástupcem žalobců, který je účastníkem té
části řízení, v níž je rozhodováno o jeho odměně a náhradě hotových výdajů (§
240 odst. 1 o. s. ř.), který má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.
s. ř.].
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky procesního práva,
jež v daných skutkových souvislostech nebyla v rozhodování dovolacího soudu
dosud výslovně řešena a jež má bezprostřední vliv na správnost napadeného
rozhodnutí.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud napadené usnesení
přezkoumal (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a došel k závěru, že dovolání je
důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. věta první uvádí, že dokud o odvolání nebylo
rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací
řízení zastaví.
Zpětvzetí odvolání je možné až do okamžiku, než odvolací soud o odvolání
rozhodl, tedy do vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě do jeho
vydání, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu bylo přijato, aniž by bylo (muselo
být) vyhlášeno. Dojde-li ke zpětvzetí odvolání, odvolací soud usnesením
odvolací řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí, zastaví. Souhlas
odvolatelova odpůrce se zastavením řízení se nevyžaduje (srov. Drápal, L.,
Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s.
1661).
Jedním ze základních požadavků právního státu je, že státní moc lze uplatňovat
jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy
České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Přezkumná
pravomoc odvolacího soudu je založena pouze dispozičním úkonem účastníka řízení
(odvoláním), odvolací soud nemůže přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně
tzv. ex offo. Řádným zpětvzetím odvolání (pokud je učiněno do rozhodnutí
odvolacího soudu o odvolání) pak dává účastník najevo, že nežádá, aby jeho
odvolání bylo dále projednáno. Po zpětvzetí odvolání tedy již není možné
původně napadené rozhodnutí přezkoumat, neboť odvolací soud tímto pozbyl svou
přezkumnou pravomoc.
Ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. se uplatní i v případě, že je odvolání vzato
zpět až poté, co bylo původní rozhodnutí o odvolání zrušeno dovolacím soudem, a
věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V tomto směru nelze totiž
pomíjet důsledky kasačního rozhodnutí dovolacího soudu. Zrušovací rozhodnutí
dovolacího soudu má účinky ex tunc, kdy je pravomocné rozhodnutí odvolacího
soudu zrušeno a ve věci nastává procesní stav – fikce –že se na zrušené
rozhodnutí hledí, jako by nikdy nebylo vydáno. Výjimku z tohoto pojetí
představuje pouze důvodná ochrana právních poměrů třetích osob (viz § 243g
odst. 2 o. s. ř.).
Pokud je tedy odvolání vzato zpět po zrušení původního pravomocného rozhodnutí
odvolacího soudu, soud postupuje podle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení
zastaví. Řízení se totiž po vrácení věci odvolacímu soudu dostává opětovně do
stavu, kdy o odvolání ještě nebylo rozhodnuto ve smyslu uvedeného ustanovení.
Jestliže odvolací soud v daném případě zcela pominul zpětvzetí odvolání a o
odvolání následně meritorně rozhodl, je jeho rozhodnutí nesprávné a v rozporu
se zákonem (§ 207 odst. 2 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené, a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je
možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud změnil napadené usnesení tak, že se
odvolací řízení zastavuje [§ 243d písm. b) o. s. ř.].
Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů řízení, jelikož tímto rozhodnutím
řízení nekončí a o nákladech řízení se zásadně rozhoduje rozhodnutím konečným.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu