25 Cdo 922/2023-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. R., proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o 900 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 35 Co 393/2020-137, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 22 C 6/2016-126, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2022, č. j. 35 Co 393/2020-5, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 Co 86/2022-12, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2022, č. j. 35 Co 393/2020-5, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 Co 86/2022-12, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 Co 86/2022-12, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2022, č. j. 35 Co 393/2020-5, jímž tento soud odmítl odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 35 Co 393/2020, z důvodu opožděnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího v celém jejich rozsahu napadl žalobce dovoláním, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem. Uvedl, že se jeho poměry nezměnily od doby, kdy mu Městský soud v Praze ustanovil tohoto advokáta zástupcem v jiných řízeních. Právní posouzení soudů považuje za svévolnou, protiústavní a záměrně protiprávní aplikaci procesních i hmotněprávních předpisů. Namítá také „tzv. systémovou podjatost“ soudu prvního i druhého stupně a porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv na přístup k soudu. Navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí i odložení jejich právní moci a vykonatelnosti.
3. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále též jen „o. s. ř.“).
4. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§ 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřoval dovolání výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomenul.
5. Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2022, č. j. 35 Co 393/2020-5, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“).
6. Dovolání dále směřovalo proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 Co 86/2022-12, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2022, č. j. 35 Co 393/2020-5, jímž tento soud odmítl odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 35 Co 393/2020, z důvodu opožděnosti. Takové usnesení lze podle § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost, a proto proti němu není přípustné dovolání [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Dovolání proti rozhodnutím o nákladech řízení je nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
7. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 Co 86/2022-12, odmítl, aniž posuzoval splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241, § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Námitkou údajné podjatosti soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze (ostatně nijak neodůvodněnou) se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť jde o tvrzenou vadu řízení podle § 229 odst. 1 o. s. ř., ke které může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což není tento případ.
8. Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Dovolací soud si je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením „dovolacího“ řízení pro nedostatek funkční příslušnosti či odmítnutím dovolání pro nepřípustnost zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, publikovaný pod číslem 65/2014 Sb. rozh. obč.). Z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je poplatkové povinnosti vědom, splnit ji však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Toto počínání žalobce lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1515/2023). Proto se Nejvyšší soud nezabýval opětovnou žádostí dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
9. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud řízení o dovolání částečně zastavil a částečně dovolání odmítl pro objektivní nepřípustnost, nerozhodoval již samostatně o tomto návrhu.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2024
JUDr. Robert Waltr předseda senátu