25 Cdo 948/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Pavla Simona ve věci
žalobkyně Bc. B. Se., zastoupené JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem
Praha 7, Dobrovského 15, proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. Prahy,
a.s., IČ 00005886, se sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, za účasti vedlejšího
účastníka na straně žalovaného Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance
Group, IČ 47116617, se sídlem Praha 1, Templová 747, o náhradu škody, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 304/2007, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2009, č.j. 25 Co
343/2009-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 17. 2. 2009, č.j. 6 C 304/2007-91,
zamítl žalobu na zaplacení částky 525.120,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o
nákladech řízení. Soud tak neshledal důvodným nárok na náhradu škody na zdraví,
kterou žalovaná utrpěla dne 10. 11. 2005 při střetu s tramvají na křižovatce
ulic v P. Žalobkyně přecházela na světelně neřízeném přechodu pro chodce mezi
vozidly stojícími v koloně směrem k tramvajovému tělesu a po přejití obou
jízdních pruhů vstoupila na tramvajový pás, aniž dala přednost projíždějící
tramvaji, narazila do pravého boku prvního vozu tramvajové soupravy, kterou
byla odhozena a zraněna. Na tramvajové soupravě nebyla zjištěna žádná technická
závada a podle závěrů znaleckého posudku nebylo v silách řidiče tramvaje, aby
zabránil střetu se žalobkyní včasným brzděním, neboť žalobkyně se v jízdním
koridoru objevila jako náhlá a dříve nepozorovatelná překážka. Soud dospěl k
závěru, že žalovaný provozující dopravu ve smyslu ustanovení § 427 občanského
zákoníku (dále jen „obč. zák.“) se zprostil své odpovědnosti za škodu vyvolanou
zvláštní povahou tohoto provozu podle § 428 obč. zák., neboť bylo prokázáno, že
škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze
požadovat. Žalobkyně nerespektovala ustanovení § 54 odst. 3 zákona č. 361/2000
Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, a jako
chodec porušila svou povinnost dát přednost tramvaji. Příčinou vzniku škody tak
nebyly okolnosti, které mají svůj původ v provozu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2009, č.j. 25 Co 343/2009-106,
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení. Zdůraznil, že na tramvajové soupravě nebyla zjištěna žádná závada,
která by měla za následek vznik dopravní nehody, a ani na straně řidiče nebyla
zjištěna žádná zdravotní či jiná indispozice. V takovém případě ke škodě
vyvolané okolnostmi majícími původ v provozu nedošlo. Souhlasil se závěrem
soudu prvního stupně, že řidič tramvaje nemohl škodě zabránit ani při
vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, neboť za dané situace nebylo
technicky možné tramvaj včas zastavit tak, aby nedošlo ke střetu se žalobkyní.
Žalovaný se tím zprostil své odpovědnosti za vzniklou škodu v souladu s § 428
větou druhou obč. zák.; ke střetu došlo výlučně zaviněním žalobkyně, která
nedala přednost projíždějící tramvaji a vstoupila do její dráhy.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“). Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že ke škodě na zdraví
došlo výlučně jejím zaviněním. Tvrdí, že škodu na svém zdraví nese poměrně v
rozsahu 20 %. Pochybení řidiče tramvaje spatřuje v tom, že přestože viděl před
přechodem pro chodce stojící vozidla, měl předpokládat přecházející osoby, dbát
zvýšené opatrnosti a snížit rychlost tramvaje. Dovolatelka poukázala na
povinnost účastníka silničního provozu chovat se ohleduplně a ukázněně, aby
svým jednáním neohrožoval život a zdraví jiných osob a své chování přizpůsobit
situaci v provozu na pozemních komunikacích [§ 4 písm. a) zákona č. 361/2000
Sb.]. Nesprávné právní posouzení soudem spočívá podle dovolatelky v tom, že
soud nevzal v úvahu špatné vyhodnocení situace řidičem v silničním provozu a
nepřizpůsobení se konkrétní situaci. Soudy též popřely princip objektivní
odpovědnosti provozovatelů dopravy, když dospěly k závěru o zproštění
odpovědnosti provozovatele. Uzavřela, že škoda na zdraví byla způsobena
okolnostmi majícími původ v provozu a žalovaný se nemohl odpovědnosti v celém
rozsahu zprostit. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek
odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §
240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným
advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř, dospěl k závěru, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný.
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve
smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Za okolnosti mající původ v provozu ve smyslu § 428 obč. zák. lze považovat
např. selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (srov.
zhodnocení Nejvyššího soudu SSR publikované pod č. 3/1984 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), dále nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté
(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR publikované pod č. 9/1972 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo technický stav dopravního prostředku
(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR publikované pod č. 80/1970 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto směru nelze vytýkat odvolacímu
soudu, že by nesprávně vyložil § 427 a § 428 obč. zák., a tím chybně posoudil
odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu.
Spoluzavinění poškozeného (§ 441 obč. zák.) znamená, že jeho jednání bylo buď
hlavní a bezprostřední příčinou vzniku jeho škody nebo bylo jednou z příčin
jejího vzniku. V rozsahu, v jakém se podílelo jednání poškozeného na vzniku
škody, je vyloučena odpovědnost škůdce, a to platí jak pro odpovědnost
spočívající na zásadě presumovaného zavinění, tak i v případě objektivní
odpovědnosti, jakou je i odpovědnost podle § 427 obč. zák. Byla-li škoda
způsobena výlučně jednáním poškozené, je zcela vyloučena odpovědnost
provozovatele, a to nikoliv z důvodu zproštění se jeho odpovědnosti z tzv.
liberačního důvodu podle § 428 věty druhé obč. zák., nýbrž z důvodu chybějící
příčinné souvislosti mezi okolností, za níž žalovaný objektivně odpovídá, a
vznikem újmy na straně poškozené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5.
2010, sp. zn. 25 Cdo 431/2008).
Skutkové okolnosti (průběh úrazového děje), tvoří skutkový podklad, na jehož
základě soudy obou stupňů posoudily podíl žalobkyně a řidiče tramvaje na
střetu a tím na vzniku škody na zdraví žalobkyně. Pokud dovolatelka namítá, že
soudy obou stupňů měly míru spoluzavinění posoudit odlišně, protože na vzniku
škody se podíle i řidič tramvaje tím, že nedbal zvýšené opatrnosti před
přechodem pro chodce, vytýká tak nesprávné zjištění skutkového stavu (viz §
241a odst. 3 o. s. ř.). Uvedený dovolací důvod však přípustnost dovolání podle
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvod pro závěr, že by napadené rozhodnutí
odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c),
odst. 3 o. s. ř.], a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a
§ 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., neboť
žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů
právo; žalovanému a vedlejšímu účastníku náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Robert
Waltr, v. r.
předseda senátu