25 Cdo 976/2025-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: DOPAZ s.r.o., IČO 60701200, se sídlem Vinohradská 1285/80, 618 00?Brno, zastoupená Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 987/11, 602 00? Brno, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00?Praha 8, o zaplacení 105 088,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 16 C 15/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2024, č. j. 16 Co 177/2024-160, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
žalobu co do 105 088,24 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že viníkem dopravní nehody, k níž došlo dne 17. 1. 2019 mezi vozidlem (kamionem) žalobkyně tovární značky Volvo, registrační značky XY, (dále také jen „vozidlo žalobkyně“) a vozidlem tovární značky Škoda, registrační značky XY, řízeným pojištěncem žalované (dále také jen „vozidlo Škoda“) byl řidič vozidla žalobkyně. Ten při odbočování doleva nedal přednost protijedoucímu vozidlu odbočujícímu doprava, do křižovatky najel bez znalosti dopravní situace, přejel vodorovné dopravní značení – šikmé rovnoběžné čáry, čáry pro vedení jízdních pruhů a najel i do odbočovacího pruhu určeného pro vozidla přijíždějící z protisměru a odbočující doprava.
Řidič vozidla žalobkyně byl za porušení pravidel silničního provozu pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku, jeho žaloba proti rozhodnutí správního orgánu byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2023, č. j. 32 A 37/2020-37. Soud prvního stupně uzavřel, že je vázán rozhodnutím o vině řidiče vozidla žalobkyně a že řidič vozidla Škoda naopak neporušil žádné pravidlo pro pohyb na pozemních komunikacích.
2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 16 Co 177/2024-160, potvrdil v odvoláním napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o vázanosti pravomocným rozhodnutím správního orgánu o vině řidiče vozidla žalobkyně a po částečném zopakování dokazování uzavřel, že hlavní příčinou vzniku škody bylo nedodržení dostatečné bezpečné vzdálenosti řidičem vozidla žalobkyně, který nedokázal při náhlém zastavení vozidla Škoda zabránit srážce.
Náhlé snížení rychlosti anebo náhlé zastavení vpředu jedoucího vozidla nepředstavuje v dopravě nepředvídanou okolnost, řidič vozidla je povinen ji předpokládat a dodržet bezpečnou vzdálenost [§ 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)]. Odpovědnost provozovatele vozidla Škoda za vzniklou škodu tak není dána. Není tudíž dána ani povinnost žalované vyplatit žalobkyni pojistné plnění z povinného pojištění odpovědnosti za provoz vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud (i soud prvního stupně) nesprávně vyložil § 12 odst. 7 zákona č. 361/2/000 Sb. a nesprávně posoudil jednání řidiče vozidla Škoda, který svačil namísto sledování silničního provozu. Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče, kteří jedou v průběžném pruhu, a jestliže nebyl připojovací pruh zřízen, měl řidič vozidla Škoda povinnost dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím v průběžném pruhu, na němž se již nacházel řidič vozidla žalobkyně. Rozhodnutí nižších soudů jsou nezákonná, tuto povinnost z neznámých důvodů vykládají v neprospěch žalobkyně, jejíhož řidiče viní z toho, že nedal přednost vozidlu Škoda. Soudy zcela rezignovaly na provedení řádného dokazování, čímž jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná. Soudy ani dostatečně nezkoumaly podmínky spoluodpovědnosti řidiče vozidla Škoda, přestože pravomocné postižení určité osoby pro přestupek nepřináší automaticky závěr, že škoda byla způsobena výlučně jejím zaviněním, a nezbavuje soud povinnosti zabývat se tím, nakolik se na vzniku škody podílelo i jednání další osoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2800/2007). Řidič vozidla žalobkyně již v podstatě dokončil zařazení se do průběžného pruhu a důvodně očekával, že mu buďto bude dána přednost, anebo se vozidlo Škoda pokračováním v jízdě bez problémů zařadí před vozidlo žalobkyně. Namísto toho řidič vozidla Škoda, který se dostatečně nevěnoval řízení, v úleku prudce a již pozdě šlápnul na brzdu, aby splnil povinnost dát kamionu přednost. To však již nebylo možné a jednalo se o nejhorší možné řešení. Soudy obou stupňů tuto zásadní okolnost podílející se na vzniku škody zcela ignorovaly. Závěry odvolacího soudu o způsobu projetí křižovatkou jsou naprosto liché a neodborné. Aby došlo k vyrovnání návěsu dlouhého 13,6 m, není pro řidiče jiná možnost než způsob jízdy, který zvolil řidič vozidla žalobkyně. Odbočovací manévr vozidla žalobkyně byl ukončen, v době střetu byl návěs po delší dobu srovnán a řádně zařazen v přímém směru na hlavní silnici. Řidič vozidla Škoda jedoucí z vedlejší komunikace tak měl dát vozidlu žalobkyně přednost. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.
6. Žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jelikož chybně vyložil § 12 odst. 7 zákona o silničním provozu o jízdě v jízdních pruzích a chybně (v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2800/2007) posoudil podmínky spoluodpovědnosti řidiče vozidla Škoda na dopravní nehodě. V dané věci je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud si byl vědom toho, že pravomocné postižení řidiče žalobkyně pro přestupek nepřináší automaticky závěr o tom, že škoda byla způsobena výlučně zaviněním řidiče vozidla žalobkyně, a své povinnosti zabývat se tím, nakolik se na vzniku škody podílelo i jednání dalších osob.
Ostatně žalobkyní akcentované rozhodnutí dovolacího soudu odvolací soud sám zmiňuje (viz bod 8 odůvodnění). Při posuzování míry, jakou se podílelo jednání jednotlivých osob na vzniku škody při dopravní nehodě, vyšel odvolací soud zejména z videozáznamu zachycujícího celý průběh dopravní nehody. Tvrzení žalobkyně nebyla pominuta. Odvolací soud však po zopakování části dokazování uzavřel, že hlavní příčinou vzniku škody bylo nedodržení dostatečné bezpečné vzdálenosti řidičem vozidla žalobkyně, který byl povinen náhlé snížení rychlosti či náhlé zastavení vpředu jedoucího vozidla předpokládat.
Pokud by nespoléhal na svou domněnku, že vozidlo Škoda nesníží rychlost či nezastaví, mohl by křižovatkou úspěšně projet. Ostatní okolnosti dopravní nehody nebyly odvolacím soudem shledány z hlediska vzniku škody jako rozhodné. Dovolací soud je v tomto směru vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
7. Pokud jde o nesouhlas žalobkyně s výkladem § 12 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., tak z obsahu dovolání a jejího tvrzení, že odbočovací manévr vozidla žalobkyně byl dokončen, a proto mu měla být dána přednost vozidlem Škoda, je seznatelné, že se fakticky domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí. Nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž nesouhlasí. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů však nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Dovolatelka tedy v tomto rozsahu ani neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto lze dodat, že průběh dopravní nehody byl spolehlivě prokázán videozáznamem palubní kamery vozidla žalobkyně. Odvolací soud oproti tvrzení žalobkyně o dokončeném odbočovacím manévru dospěl k závěru, že se v čase 14:44:05-14:44:06 vozidlo žalobkyně nacházelo za hranicí křižovatky a za vozidlem Škoda, jemuž bylo povinno dát přednost.
8. Námitka nepřezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, představuje námitku vady řízení, k níž však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16); tak tomu však v posuzované věci není.
9. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu