25 Cdo 990/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. T., spol. s
r.o. „v likvidaci“, a 2) T. K., o 34.785,- Kč, vedené u Okresního soudu v
Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 113 C 406/2004, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2006, č.j. 11 Co
35/2006-115, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2006, č.j. 11 Co 35/2006-115,
a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 18. 8. 2005,
č.j. 113 C 406/2004-92, pokud jím byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému 2) T.
K. a rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2), se zrušují a
věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala po žalovaných 1) a 2) zaplacení 34.785,- Kč z titulu
postihového práva vyplývajícího z ustanovení § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999
Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění před novelou č. 377/2005 Sb. (dále jen
„zákon č. 168/1999 Sb.“ nebo jen „zákon“). Tuto částku žalobkyně uhradila z
důvodu tzv. kaskoregresu Č. p., a.s., jež poskytla plnění z havarijního
pojištění poškozené L. C., spol. s r.o.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 18. 8. 2005, č.j.
113 C 406/2004-92, uložil žalované 1) zaplatit žalobkyni 34.785,- Kč, vůči
žalovanému 2) žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního
stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný 2) jako řidič vozidla provozovaného
žalovanou 1) způsobil dne 10. 9. 2001 dopravní nehodu, při níž bylo poškozeno
vozidlo ve vlastnictví L., spol. s r.o. Jelikož vozidlo řízené žalovaným 2)
nebylo v okamžiku škodné události smluvně pojištěno pro případ odpovědnosti za
škodu způsobenou jeho provozem, vzniklá škoda byla poškozené nahrazena Č. p.,
a.s. jako plnění z jejího havarijního pojištění. Následně žalobkyně poskytla Č.
p., a.s. z garančního fondu plnění odpovídající jejímu regresnímu nároku, čímž
jí podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo postihové právo vůči tomu,
za něhož plnila. Okresní soud shledal nárok žalobkyně vůči žalované 1)
oprávněným, neboť žalovaná 1) jako provozovatel vozidla odpovídá za škodu
způsobenou jeho provozem podle § 427 občanského zákoníku (dále jen „obč.
zák.“). Ohledně žalovaného 2) soud konstatoval, že nárok žalobkyně vůči řidiči
vozidla nevyplývá z žádného ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. ve znění „do 31.
12. 2002“, neboť se nejedná o regresní nárok na náhradu škody vůči žalovanému
2), nýbrž o postih vzniklý plněním žalobkyně poškozené. Z těchto důvodů
žalovaný 2) není ve sporu pasivně legitimován; okresní soud proto žalobu vůči
němu zamítl.
K odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku a výroku o nákladech řízení mezi
žalobkyní a žalovaným 2) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 5. 2006,
č.j. 11 Co 35/2006-115, rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový
stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, a ztotožnil se i s jeho závěrem,
že žalovaný 2) není ve věci pasivně legitimován. Žalobkyně (podle odvolacího
soudu) opírá svůj nárok vůči žalovanému 2) o ustanovení § 24 odst. 8 zákona č.
168/1999 Sb. ve znění zákona č. 47/2004 Sb. (správně zákona č. 377/2005 Sb.),
podle něhož solidárními dlužníky pohledávky žalobkyně na náhradu jí
poskytnutého plnění jsou provozovatel a vlastník vozidla; řidič vozidla je
solidárním dlužníkem tehdy, pokud za škodu odpovídá. Dovolatelkou zastávaný
výklad ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. ve
znění do 31. 12. 2002 však nelze „podřazovat současnému znění zákona“, jelikož
pro takový extenzivní výklad předmětných ustanovení nelze najít v zákoně č.
168/1999 Sb. oporu. Pokud by odvolací soud vycházel ze současného znění zákona
č. 168/1999 Sb., porušil by „zásadu nepravé zpětné účinnosti“. Odvolací soud
proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o.s.ř.“) a jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Žalobkyně zpochybňuje
závěr, že žalovaný 2) není ve sporu pasivně věcně legitimován, k němuž odvolací
soud dospěl nesprávným výkladem ustanovení § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb.,
ve znění účinném ke dni pojistné události. Osobou, na níž se pojištění
odpovědnosti vztahuje [§ 2 písm. f), § 6 odst. 1 zákona], je nejen provozovatel
vozidla, který odpovídá za škodu podle § 427 obč. zák., nýbrž i jeho řidič,
který vznik škody zavinil (§ 420 odst. 1 obč. zák.). A contrario osobou bez
pojištění odpovědnosti (vůči níž žalobkyni svědčí podle § 24 odst. 7 zákona
postihové právo na náhradu toho, co za ni plnila), je potom každá osoba, která
odpovídá za škodu způsobenou provozem nepojištěného vozidla, tedy (v posuzované
věci) provozovatel a řidič vozidla. Z uvedeného podle dovolatelky vyplývá, že
žalovaný je ve sporu pasivně legitimován, neboť odpovídá za vzniklou škodu
podle § 420 odst. 1 obč. zák. a současně je osobou bez pojištění odpovědnosti.
Jelikož napadené rozhodnutí je v rozporu s hmotněprávní úpravou pojištění
odpovědnosti za škodu i judikaturou soudů, žalobkyně navrhuje, aby jej dovolací
soud spolu s rozhodnutím okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2004, č.j. 41 Cm 8/2004-10,
které nabylo právní moci dne 12.8.2004 a dne 17.10.2005, byla žalovaná 1)
zrušena s likvidací a jmenován likvidátor.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je podle § 237 odst. 1 písm. c),
odst. 3 o.s.ř. přípustné, je i důvodné.
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť napadený rozsudek byl jeho prvním
rozhodnutím ve věci; zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
Podle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. se pro účely tohoto zákona pojištěným
rozumí ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.
Podle § 4 věty první zákona uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti
(dále jen „pojistná smlouva“) je povinen vlastník nebo spoluvlastník (dále jen
„vlastník“) tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li
tento zákon jinak.
Podle § 6 odst. 1 zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu,
která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné
smlouvě.
Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona Kancelář (tj. Č. k. p.) poskytuje z
garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za
kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti.
Podle § 24 odst. 7 věty první zákona Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá
za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila.
V rozsudcích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2837/2007, a ze dne 11. 3.
2008, sp. zn. 25 Cdo 1778/2007, Nejvyšší soud vyslovil názor, že osobou bez
pojištění odpovědnosti ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.
je nikoli osoba, která nesplní povinnost (vyplývající z ustanovení § 4 tohoto
zákona) uzavřít k provozovanému vozidlu pojistnou smlouvu, nýbrž osoba
odpovídající za škodu způsobenou provozem vozidla, ke kterému taková pojistná
smlouva nebyla uzavřena. Přitom odpovědnost provozovatele vozidla za škodu
způsobenou jeho provozem podle § 427 a násl. obč. zák. nevylučuje souběžnou
(solidární) odpovědnost řidiče tohoto vozidla podle § 420 odst. 1 obč. zák.,
který způsobil škodu při téže škodní události zaviněným porušením právní
povinnosti, nejde-li o případ uvedený v ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák.
(srov. rozsudek publikovaný pod č. 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, případně výše citované rozsudky Nejvyššího soudu). Má-li tedy Č. k.
p. (žalobkyně) podle § 24 odst. 7 a § 24 odst. 2 písm. b) zákona právo postihu
vůči každému, kdo odpovídá za škodu a za koho plnila, svědčí jí toto právo vůči
řidiči (nepojištěného) vozidla tehdy, odpovídá-li řidič za škodu vzniklou při
provozu tohoto vozidla. Bylo by totiž proti smyslu daného ustanovení, pokud by
postih nebyl možný proti osobě, která odpovídá za škodu na základě zavinění;
opačný výklad by možnost postihu nepřiměřeně zúžil.
Z uvedeného vyplývá, že nezohlednil-li odvolací soud (resp. soud prvního
stupně) při posuzování nároku žalobkyně odpovědnost žalovaného 2) za způsobenou
škodu, řešil v napadeném rozhodnutí otázku jeho pasivní věcné legitimace v
rozporu s judikaturou i hmotným právem. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že
jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, proti němuž je dovolání
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. a že dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn opodstatněně. Z těchto důvodů
rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) a
vzhledem k tomu, že důvod, pro který byl zrušen rozsudek odvolacího soudu,
platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto
ve vztahu k žalovanému 2), dovolací soud (v uvedeném rozsahu) zrušil i toto
rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3
věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. O náhradě nákladů řízení
včetně nákladů řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§
243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu