25 Cdo 993/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a
soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce J. V.,
zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě 1,
Poštovní 2, proti žalovanému Zemědělskému podniku Razová, státnímu podniku v
likvidaci, se sídlem Praha 6 – Řepy, Třanovského 622/11, IČO 13642090,
zastoupenému JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 12, o
1.075.000,- Kč s příslušenstvím, o procesním nástupnictví na straně žalobce,
vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 14/2004, o dovolání
žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2012,
č. j. 57 Co 974/2012-439, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2012, č. j. 57 Co
974/2012-439, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 17. srpna 2012, č. j.
20 C 14/2004-430, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu
řízení.
Žalobou došlou soudu dne 14. 10. 1996 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení
částky 1.075.000,- Kč s příslušenstvím. Dne 4. 5. 2012 podal žalobce návrh, aby
do řízení na jeho místo vstoupila společnost JV INVESTPORT s.r.o., se sídlem
Bohumín – Nový Bohumín, Lidická 330, která se stala postupníkem žalobou
uplatněné pohledávky, a k návrhu přiložil smlouvu o postoupení pohledávky ze
dne 13. 1. 2012 a souhlas postupníka se vstupem do řízení.
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 17. 8. 2012, č. j. 20 C 14/2004-430,
připustil, aby na místo dosavadního žalobce do řízení vstoupila uvedená
společnost. Vzhledem k tomu, že žalobce doložil převod práva platnou smlouvou a
nabyvatel práva se svým vstupem do řízení souhlasil, soud prvního stupně
dovodil, že jsou tak splněny všechny předpoklady pro toto rozhodnutí.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. prosince
2012, č. j. 57 Co 974/2012-439, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Vyložil, že předložená smlouva o postoupení pohledávky představuje ve smyslu
hmotného práva (§ 524 obč. zák.) právní skutečnost, se kterou je spojován
převod práva, a nový žalobce souhlasil se svým vstupem do řízení, proto
postupoval soud prvního stupně v souladu s ust. § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř., a
pokud žalovaný poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo
3013/2010, na danou věc nedopadají, neboť, jak se v uvedeném rozhodnutí uvádí,
prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu
stane nedobytnou, nepostačuje a nejistota o poctivosti pohnutek k tak zásadnímu
odepření procesní ochrany vést nemůže. V případě, že nekalý účel postoupení
vyjde dodatečně najevo, je zde možnost žádat náhradu vzniklé újmy po těch, kdo
ji způsobili. S ohledem na to, že způsobem v tomto rozhodnutí uvedeným je
ochrana zájmů žalovaného zajištěna, neshledal pochybení soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a podává je z
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení. Odvolacímu soudu vytýká, že svým rozhodnutím
umožnil žalobci účelové zneužití procesní úpravy k újmě žalovaného za situace,
že žaloba bude nepochybně zamítnuta a náklady řízení žalovaného činí minimálně
480.000,- Kč. Dovozuje, že žalobce zcela účelově postoupil svou pohledávku na
společnost, kterou založil vzápětí po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího
soudu v této věci ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1514/2009, a v krátké době
poté, co na dotaz soudu prvního stupně sdělil, že žalobu nevezme zpět,
postoupil svou pohledávku ve výši cca 4,6 milionu za cenu pouhých 10.000,- Kč
na společnost, jejímž je jednatelem a jediným společníkem. Záměrem žalobce tak
bylo zneužití úpravy § 107a o. s. ř. a takovému jednání nelze podle dovolatele
poskytnout soudní ochranu. V tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího
soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu,
jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné
podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., je i důvodné.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 21. 12. 2012,
postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Podle ustanovení § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a
rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla
splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem
chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na
úkor těchto osob.
Odvolací soud při svém rozhodnutí citoval právní názor vyslovený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném
pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že „nelze vyloučit,
že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova
návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro
to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř.
Takový postup by byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho,
co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o.
s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na
náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava,
že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane
nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje.“ Zejména poslední část
publikované právní věty a obecná možnost náhrady škody v případě, že nekalý
účel postoupení vyjde dodatečně najevo, vedly odvolací soud k paušálnímu
závěru, že na danou věc uvedený právní názor nedopadá, aniž by se však návrhem
zabýval v konkrétních poměrech souzené věci. V této souvislosti lze
připomenout, že i podle závěru nálezu Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp.
zn. III. ÚS 468/11, nelze přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví
podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale soud musí také posoudit skutečnost,
zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na
ustanovení § 2 o. s. ř.
Odvolací soud pochybil, jestliže se nezabýval návrhem žalobce z hlediska
konkrétních okolností, za nichž byl učiněn, a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v
řízení najevo, a k obsahu spisu, nevyhodnotil podle ustanovení § 2 o. s. ř.
důvodnost námitek žalované o účelovosti postoupení pohledávky na uměle
vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012,
sp. zn. 32 Odo 2650/2012, a ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Odo 981/2012).
Právní posouzení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu podle § 107a o.
s. ř., není úplné, a tedy ani správné. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1
písm. b) o. s. ř. je naplněn. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu
zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro
které dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí
soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst.
1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení
u něho končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu