25 Nd 182/2022-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. N.,
narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem
Nádražní 58/110, Praha 5 - Smíchov, proti žalovanému: T. V., narozený XY, bytem
XY, zastoupen JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem
Krajinská 281/44, České Budějovice, o zaplacení 2 105 000 Kč s příslušenstvím,
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 179/2018, o námitce
podjatosti, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Hodanová, Mgr. Milena Filingerová a
Mgr. Kateřina Černá nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u
Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 25/2022.
Žalobce se domáhá vůči žalovanému zaplacení 2 105 000 Kč s příslušenstvím. Řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, č. j. 47 Cm 179/2018-257, je vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 25/2022, věc je přidělena k rozhodnutí odvolacímu senátu ve složení
předsedkyně senátu JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé. Podáním doručeným 23. 2. 2022 Vrchnímu soudu v Praze vznesl právní zástupce
žalovaného námitku podjatosti všech jmenovaných soudkyň odvolacího senátu s
odůvodněním, že k němu mají všechny negativní vztah, což má být zřejmé z toho,
že v řízení vedeném Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 139/2021 výše
uvedené členky senátu podaly proti jeho koncipientce podnět České advokátní
komoře pro údajnou verbální agresivitu a snahu o zneužití určitého procesního
postupu, nebude-li vyhověno jejím návrhům na doplnění dokazování ve zmíněném
řízení. Předsedkyně senátu JUDr. Eva Hodanová a soudkyně Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Kateřina Černá se ke vznesené námitce podjatosti vyjádřily tak, že žádná z nich
nemá žádný vztah k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a že jim
nejsou známy žádné skutečnosti, pro něž by měly být vyloučeny z projednávání a
rozhodnutí věci. Zástupce žalovaného znají stejně jako zástupce žalobce pouze z
úřední činnosti. Podle § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U
soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo
rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí,
jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby
pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí
vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce
(přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího)
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4). Podle § 16 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu
brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd
189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017). Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod
číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci.
Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať
na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být
vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal
o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako
svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho
je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován
jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k
účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah
přátelský či naopak zjevně nepřátelský. K vyloučení soudce z projednání a
rozhodnutí věci může dojít, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci,
účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes
zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS
105/01). Pokud jde o vztah zjevně nepřátelský, zabýval se Ústavní soud touto
otázkou například v nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, kde jej
shledal v konfliktu mezi soudkyní a právní zástupkyní, když právní zástupkyně
ve svém odvolání označila rozsudek soudkyně za „právní zmetek“, toto označení
spolu s vyjádřením právní zástupkyně v tisku mělo soudní dohru v obou směrech,
mimo jiné dospělo i k podání trestního oznámení, nebo v nálezu ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 741/21, kde soudce vystupoval jakožto poškozený v trestním
řízení a adresoval právní zástupkyni údajného škůdce dopis s výzvou, aby
sdělila klientovi, ať si najde jiného právního zástupce, a následně rodinní
příslušníci soudce požadovali po klientovi právní zástupkyně plnění z titulu
ochrany osobnosti. Proto Ústavní soud shledal mezi soudcem a právní zástupkyní,
včetně zaměstnanců, napjatý vztah, navíc za situace, kdy se soudce sám v jiném
řízení pro poměr k právní zástupkyni, resp. jejímu zaměstnanci, vyloučil s tím,
že může objektivně navenek vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti. V nyní posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo
možno dovodit, že soudkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Hodanová,
Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Kateřina Černá mají negativní vztah k zástupci
žalovaného. Jak vyplývá z jejich vyjádření, nemají z hlediska ustanovení § 14
odst. 1 o. s. ř. k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl
představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a
takový vztah nelze dovodit ani z obsahu spisu či podání právního zástupce
žalovaného. Důvodem vyloučení soudce nemůže být sama o sobě pouze skutečnost,
že v jiném řízení daný soudce podal podnět na zahájení kárného řízení vůči
koncipientovi právního zástupce,
měl-li za to, že jeho chování při soudním jednání naplňuje znaky kárného
provinění.
Tato skutečnost bez dalšího neznamená zjevně nepřátelský vztah
soudce k zástupci účastníka a nezakládá důvod pochybovat o nepodjatosti soudce
při rozhodování jiné věci. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva
Hodanová, Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Kateřina Černá nejsou vyloučeny z
projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 12 Cmo 25/2022
(§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné
námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu