20 Nd 312/2017-402
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem
v Horoměřicích, Malá č. 967, za účasti 1) Unicoop spol. s r. o. v likvidaci se
sídlem v Praze 1, Revoluční č. 762/13, identifikační číslo osoby 48109452,
zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká č.
36/5, a 2) J. V., o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 3/2010, o námitce podjatosti
soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Zdeněk
Novotný, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Mojmír Putna a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.,
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci vedené u Nejvyššího
soudu České republiky pod sp. zn. 21 Cdo 1927/2017.
Žalobce a účastnice J. V. podali dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 30. 12. 2016, č. j. 4 Co 95/2016-328, kterým bylo potvrzeno usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015, č. j. 27 C 3/2010-303, jímž soud
prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), rozhodl, že tímto rozhodnutím se
nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu ze dne 2. 4. 2010, č. j.
V-26486/2007-101-/MO (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a
IV.).
Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky platného od 1. 4. 2017 do
30. 4. 2017 (věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 19. 4. 2017) má dovolání
projednat a rozhodnout o něm senát Nejvyššího soudu č. 21 ve složení JUDr. Jiří
Doležílek (předseda senátu), JUDr. Mojmír Putna, JUDr. Roman Fiala.
Podáním ze dne 10. 5. 2017 právní zástupce žalobce a účastnice J. V. vznesl
námitku podjatosti senátu Nejvyššího soudu č. 21 ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 21 Cdo 1927/2017 a navrhl, aby toto dovolání bylo projednáno jiným
senátem, z důvodu, že „senát 21 Cdo již v této věci rozhodoval o dovolání pod
č. j. 21 Cdo 3207/2014-287, ve složení soudců JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr.
Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala“ a jsou tak „naplněny předpoklady
ustanovení § 14 odst. 2 občanského soudního řádu“.
Soudci senátu Nejvyššího soudu č. 21 JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Zdeněk
Novotný, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Mojmír Putna a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.,
se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že k věci, k účastníkům řízení a ani k
jejich zástupcům nemají žádný vztah, a že jim nejsou známy žádné skutečnosti,
které by zakládaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu
vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc
u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání
(odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni
také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali
(odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v
jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo
přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců
Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu
brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného rozhodovací praxí (srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod
číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci.
Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať
na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být
vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal
o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek
vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho
pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho
dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům
nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský
či naopak zjevně nepřátelský.
Senát Nejvyššího soudu, kterému přísluší rozhodnout o námitce žalobce a
účastnice J. V. podle § 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř., dospěl k závěru, že
důvody, které žalobce a účastnice J. V. uvádí, k vyloučení jmenovaných soudců z
rozhodnutí v uvedené věci vést nemohou. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro
vyloučení soudce totiž zásadně nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech
(srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2
Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Ničím jiným, než rozhodnutím jmenovaných soudců v téže právní věci v předchozím
dovolacím řízení, přitom žalobce a účastnice J. V. svou námitku nezdůvodňují.
Odkaz na ustanovení § 14 odst. 2 o. s. ř. je nepřípadný, neboť soudci senátu
Nejvyššího soudu č. 21 věc u soudů nižších stupňů prokazatelně neprojednávali
(viz rozhodnutí soudů nižších stupňů). Domnívají-li se žalobce s účastnicí J.
V., že ustanovení § 14 odst. 2 věty druhé o. s. ř. odkazuje na rozhodování
dovolacího soudu v předchozím řízení před dovolacím soudem, je tato domněnka
chybná. Dle citovaného ustanovení bude soudce při rozhodování o dovolání
vyloučen pouze v případě, že rozhodoval o věci v jiné instanci a nikoliv ve
stejné instanci v předchozím řízení; účelem tohoto ustanovení je ochrana
účastníků a ochrana účelu a smyslu řízení, ve kterém má být věc na základě
opravného prostředku přezkoumána nezávisle na předchozím řízení (k tomu srov.
např. DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: Komentář. 1. vyd. Praha: C. H.
Beck, 2009, s. 77. ISBN 978-80-7400-107-9.).
Vzhledem k tomu, že jmenovaní soudci, kteří mají podle rozvrhu práce dovolání
žalobce a účastnice J. V. projednat a rozhodnout o něm, ve svých vyjádřeních
uvedli, že k projednávané věci a k jejím účastníkům či zástupcům nemají žádný
vztah, a jiné okolnosti, které by mohly vést k pochybnostem o jejich
nepodjatosti podle § 14 odst. 1 o. s. ř., zjištěny nebyly (ze spisu
nevyplývají), rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je ve výroku tohoto usnesení
uvedeno. Z totožných důvodů nemůže být námitka podjatosti shledána
opodstatněnou ani u soudců Nejvyššího soudu JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra
Putny, kteří se navíc na rozhodování této věci nepodílejí. O námitce podjatosti
směřující proti Ljubomíru Drápalovi Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť jmenovaný
od 1. 2. 2017 již není soudcem Nejvyššího soudu a z logiky věci je vyloučeno,
aby mohl v senátě 21 Cdo o dovolání žalobce a účastnice J. V. rozhodovat.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 10. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu