Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Nd 577/2025

ze dne 2025-11-04
ECLI:CZ:NS:2025:25.ND.577.2025.1

25 Nd 577/2025-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: JUTA a. s., IČO 45534187, se sídlem Dukelská 417, Dvůr Králové nad Labem, proti žalované: INNOFILM s. r. o., IČO 02459353, se sídlem Olšanská 55/5, Praha 3, o 625.497,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 113/2025, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 113/2025 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.

1. U Obvodního soudu pro Prahu 3 je pod sp. zn. 5 C 113/2025 vedeno řízení, v němž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení 625.497,40 Kč z titulu nezaplacené kupní ceny odebraného zboží. Podáním ze dne 1. 8. 2025 žalovaná navrhla přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně. Uvedla, že její sídlo v Praze je pouze formální a její provozovna i faktické těžiště výkonu její podnikatelské činnosti se nachází v XY. V případě vyhovění jejímu návrhu by došlo ke značnému snížení jejích nákladů.

2. Žalobkyně s přikázáním věci nesouhlasila. Vycházela z platné legislativy a žalobu podala u místně příslušného soudu podle sídla žalované uvedeného v obchodním rejstříku. Soud nevyslovil svou místní nepříslušnost a je věcí žalované, kde si zřídí své sídlo. Žalobkyně rovněž prezentovala svou neochotu platit zvýšené náklady, pokud by k přikázání věci došlo.

3. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

4. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

5. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v daném případě nejsou naplněny podmínky, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti.

6. Důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. (k delegaci vhodné) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Předpokladem přikázání věci jinému soudu podle citovaného ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, jenž má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve svazku č. 24, ročník 2001, str. 281; z judikatury Nejvyššího soudu pak například usnesení ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní).

7. Zásadně pak okolnost, že účastník řízení nemá faktické sídlo či provozovnu v obvodu věcně a místně příslušného soudu a že její zástupce musí cestou k soudu překonat větší vzdálenost, je spíše běžná a nemůže sama o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009).

8. Z uvedeného je zřejmé, že okolnost akcentovaná žalovanou (vzdálenost jejího faktického sídla od místně příslušného soudu) důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. zjevně není. V neposlední řadě je třeba přihlédnout i k nesouhlasnému stanovisku žalobkyně, která trvá na projednání věci u místně příslušného soudu, neboť opačný postup nepovažuje za hospodárný ani účelný a odmítá hradit zvýšené náklady, které by jí v důsledku takového postupu vznikly.

9. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle § 12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 11. 2025

JUDr. Robert Waltr předseda senátu