26 Cdo 1100/2021-138 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Králova 1283, proti žalované Š. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 7 C 108/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 2020, č. j. 11 Co 354/2019-98, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
vyklizený byt předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že účastníci uzavřeli dne 19. 4. 2010 nájemní smlouvu na dobu neurčitou, že představenstvo žalobce rozhodnutím ze dne 11. 7. 2017 vyloučilo žalovanou z družstva pro nehrazení plateb na nájemném a službách po dobu delší než tři měsíce, a to i po zaslání písemné výstrahy, a že odvolání (námitky) žalované proti tomuto usnesení představenstva zamítlo shromáždění delegátů usnesením ze dne 5.
6. 2018. Toto rozhodnutí, obsahující poučení o možnosti vyloučeného člena podat ve lhůtě tří měsíců ode dne jeho doručení návrh k soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, bylo žalované doručeno 18. 6. 2018, ta však u soudu návrh na jeho prohlášení za neplatné nepodala. Dovodil s odkazem na § 614 a násl. ve spojení s § 734 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) - dále jen „z. o. k.“ – a na Stanovy žalobce, že nájemní poměr žalované k bytu zanikl v důsledku jejího vyloučení z členství v družstvu a že žalovaná tak od 19.
6. 2018 byt užívá bez právního důvodu a je podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) povinna jej vyklidit. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu projednal Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že otázky, které dovolatelka vymezila (nepřiměřenost vyloučení z družstva s ohledem na konkrétní okolnosti, nevyhovění žádosti o splátkový kalendář a nepřesné vyčíslení výše dluhu), přípustnost dovolání nezakládají, neboť odvolací soud posoudil otázku vyloučení žalované z družstva a její povinnost byt vyklidit v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Námitky dovolatelky rozporují platnost jejího vyloučení z družstva. Tuto obranu však nemá dovolatelka v řízení o vyklizení bytu k dispozici. Soudní praxe byla v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dlouhodobě ustálena v názoru, že v řízení o vyklizení družstevního bytu nepřísluší soudu přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení § 231 odst. 4 a 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.
12. 2013. Jiným postupem než postupem uvedeným v citovaném ustanovení soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný pod č. 61/2001 časopisu Soudní judikatura, dále např. rozsudek ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3486/2009, či usnesení ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 640/2010). Ke shodným právním závěrům dospěl Nejvyšší soud i při výkladu obdobné právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, kdy vyloučení člena družstva je upraveno v § 614 a násl. z.
o. k. ve spojení s § 734 z. o. k. pro člena bytového družstva. V rozsudku ze dne 12. 2. 2020, sp. zn.
27 Cdo 3400/2019, Nejvyšší soud judikoval, že v řízení, v němž se družstvo domáhá vyklizení bytu s odůvodněním, že žalovaný byl z družstva vyloučen, jeho účast zanikla a spolu s ní zanikl i nájem družstevního bytu (§ 734 odst. 3 z. o. k.), soud toliko zkoumá, zda žalovanému bylo doručeno písemné rozhodnutí představenstva o vyloučení v souladu s § 621 z. o. k., zda toto písemné rozhodnutí obsahovalo poučení podle § 617 odst. 3 in fine a § 618 z. o. k. a zda žalovaný podal odůvodněné námitky proti rozhodnutí o vyloučení.
Pokud tak učinil, soud dále posuzuje, zda členská schůze rozhodla o zamítnutí podaných námitek, a dále, zda žalovaný podal návrh na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, popř. zda toto řízení již bylo pravomocně skončeno (§ 620 odst. 2 z. o. k.). Tedy jinak řečeno, platnost rozhodnutí o vyloučení člena z družstva (i s ohledem na jeho přiměřenost – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018) nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o návrhu podle § 620 odst. 1 z.
o. k. V projednávané věci rozhodl odvolací soud v souladu s uvedenou judikaturou, jestliže uzavřel, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu a je povinna jej vyklidit (§ 1040 o. z.), neboť její nájemní poměr k bytu zanikl v důsledku vyloučení z družstva dnem doručení rozhodnutí shromáždění delegátů (které dle čl. 66 Stanov žalobce vykonává působnost členské schůze – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4465/2016) o zamítnutí jejích námitek za stavu, kdy nepodala soudu návrh na prohlášení jeho neplatnosti (§ 619 a § 734 odst. 3 z.
o. k.). Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.