em Topinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, proti žalovanému J. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lukášem Hajžinem, advokátem se sídlem v České Lípě, Vachkova 3083, o 104.208 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 74 C 123/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 2021, č. j. 9 Co 193/2020-326, t a k t o :
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
částku 100.929 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III., IV., V.). K odvolání žalovaného proti výroku II. a souvisejícím nákladovým výrokům rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem 19. 1. 2021, č. j. 9 Co 193/2020-326, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. a V. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání žalovaného Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však z obsahu dovolání nepodává a tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. konkrétní právní otázkou, na jejímž řešení rozhodnutí spočívá, mohl blíže zabývat [srov. např. již citované R 4/2014 a dále usnesení ze dne 18.
7. 2017, sp zn. 26 Cdo 2408/2017, či ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 762/2018 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 30. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 3255/18)]. Pro vymezení předpokladů přípustnosti totiž nestačí ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace uvedeného ustanovení nebo jeho části, aniž by bylo konkrétně zdůvodněno, v čem přípustnost dovolání spočívá.
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2021
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu