26 Cdo 1298/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce A. J., zastoupeného Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem Praha 3, Bořivojova 46, proti žalované D. H., CSc., zastoupené JUDr. Miroslavem Mikou, advokátem se sídlem Praha 1, Národní třída 43, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 22 C 47/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 58 C 385/2008-48, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč, k rukám JUD. Miroslava Miky, advokáta se sídlem Praha 1, Národní třída 43, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 11. 2008, č. j. 58 Co 385/2008-48, potvrdil rozsudek ze dne 15. 1. 2008, č. j. 22 C 47/2007-28, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu žalobce ke zde specifikovanému bytu a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba na neplatnost výpovědi z nájmu bytu ze dne 15. 6. 2006, doručená žalobci dne 27. 6. 2006 (dále jen „Výpověď“), daná mu žalovanou z bytu č. 15, I. kategorie, o rozměrech 2+1 s příslušenstvím, ve 3. podlaží domu čp., V. 36 a Š. 61, P. 1 – N. M. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“), byla podána po marném uplynutí zákonné lhůty (12. 6. 2007), stanovené v § 711 odst. 5 občanského zákoníku (ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. – dále jen „obč.zák.“), a proto bylo nutno ji zamítnout. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2007, sp.zn. 22 C 342/2006, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2007, bylo navíc v mezidobí vyhověno žalobě na vyklizení předmětného bytu a žalovanému bylo uloženo jej vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Odvolacímu soudu vytýká, že porušil jeho právo na spravedlivý proces, když jednal v jeho nepřítomnosti, ačkoliv byl nemocen a výslovně požádal o odročení jednání. Rozebírá důvody, které mu znemožnily osobně se jednání zúčastnit a dovozuje, že mu byla odňata možnost jednat před soudem. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že není přípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval jeho přípustností. Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.
Z následujících důvodů pak nemůže být dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Z obsahového hlediska tvrzení dovolatele, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, vystihuje zmatečnostní vadu řízení uvedenou v § 229 odst. 3 o.s.ř. Ke zmatečnostním vadám řízení ovšem Nejvyšší soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.) a samy způsobilým dovolacím důvodem nejsou. Proto také nelze jejich prostřednictvím založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
(srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp.zn. 21 Cdo 496/2005, a z 11. 3. 2009, sp.zn. 26 Cdo 3351/2008).
K účinné ochraně práv účastníků těmito vadami postižených slouží (tam, kde přípustnost dovolání není nebo nemusí být dána ani při uplatnění způsobilého dovolacího důvodu) jiný mimořádný opravný prostředek, totiž žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 a násl. o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání v dané věci není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, jehož dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč, představující 20% DPH. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. října 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu