26 Cdo 1298/2022-281
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v
právní věci navrhovatelky V. B., narozené XY, zastoupené Mgr. Lukášem Hojdnem,
LL. B., advokátem se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, za účasti S. XY, se
sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem v
Plzni, Vlastina 602/23, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění
společenství vlastníků jednotek ze dne 23. 5. 2017, vedené u Krajského soudu v
Plzni pod sp. zn. 44 Cm 161/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 356/2020-230, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Tomšíčka, advokáta se
sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 12. 2021, č. j. 6 Cmo
356/2020-230, potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni (soud prvního stupně)
ze dne 22. 7. 2020, č. j. 44 Cm 161/2017-180, kterým zamítl návrh na „vyslovení
neplatnosti usnesení shromáždění dalšího účastníka ze dne 23. 5. 2017,
přijatých pod bodem 3, 6 a 8“, a uložil navrhovatelce zaplatit dalšímu
účastníkovi náklady řízení ve výši 20.570 Kč; současně rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Dovolání navrhovatelky proti usnesení odvolacího soudu není podle § 237 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen
„o. s. ř.“), přípustné, neboť otázku, zda byl dán ve smyslu § 1209 odst. 1
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále
též jen „o. z.“), důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení
shromáždění, jímž bylo rozhodnuto o schválení účetní závěrky za rok 2016,
schválení rozpočtu na rok 2017 včetně ponechání záloh ve stejné výši a o
nepřijetí návrhu na osazení madla se zábradlím k předním vchodům domů, posoudil
odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se
odchýlit ani v této projednávané věci. Ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. upravuje podmínky, za nichž může být usnesení
přijaté shromážděním společenství vlastníků přezkoumáno soudem. Soud se může
zabývat (ne)platností usnesení shromáždění jen v případě, že jde o
přehlasovaného vlastníka (hledisko osobní), je-li pro to důležitý důvod
(hledisko věcné) a je-li návrh podán do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců
počítané ode dne, kdy se vlastník o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl
(hledisko časové). Není-li některé z těchto omezujících hledisek splněno, soud
návrh na přezkum (ne)platnosti usnesení shromáždění podle § 1209 odst. 1 o. z. zamítne, aniž by se zabýval platností přijatého usnesení. Smyslem úpravy
omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je
minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů, zákon proto
připouští rozhodování o (ne)platnosti usnesení shromáždění podle § 1209 odst. 1
o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy,
jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje
buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty
předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. O takovou situaci
však v projednávané věci nejde. Usnesení, kterým byla schválena účetní závěrka
za rok 2016 a rozpočet na rok 2017 včetně ponechání dlouhodobých záloh na
opravu domu ve stejné výši, nepředstavují natolik intenzivní zásah do podstaty
předmětu vlastnictví, aby byl v daném případě vyžadován zásah veřejné moci. V
případě rozhodnutí o zvýšení plateb příspěvků na správu domu a pozemku,
nejde-li o zvýšení extrémní, není zásadně dán důležitý důvod pro přezkum
usnesení shromáždění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). V projednávané věci byly příspěvky ponechány ve stejně výši,
a ani schválení účetní závěrky a rozpočtu na další rok do postavení dovolatelky
jako vlastnice bytu nijak výrazně nezasáhlo. Totéž platí i o nepřijetí návrhu
na osazení madla se zábradlím k předním dveřím domu (madlo se tam ani dříve
nenacházelo), byť je dovolatelka může subjektivně pociťovat jako újmu.
V této
souvislosti je třeba zdůraznit, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je
z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost
hospodaření s budovou jako celkem, a práva jednotlivých vlastníků jsou pak
omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 51/2000). Protože nebyly splněny podmínky stanovené v § 1209 odst. 1 o. z. pro přezkum
(ne)platnosti napadeného usnesení shromáždění (nebyl dán důležitý důvod),
nezabýval se dovolací soud (pro nadbytečnost) otázkou neplatnosti usnesení pro
rozpor s dobrými mravy, neboť její řešení je pro závěr o správnosti usnesení
odvolacího soudu bezvýznamné. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se nezabýval jejími námitkami k
průběhu shromáždění, nevyzval ji k prokázání těchto tvrzení ani ji nepoučil o
neunesení důkazního břemene, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden
v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na
níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při
jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale
ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud
přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.); samy o
sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237
o. s. ř.) nezakládají. Pro úplnost je možné dodat, že vytýkanými vadami ostatně
napadené rozhodnutí ani netrpí. Neshledal-li odvolací soud existenci důležitého
důvodu pro přezkum napadeného usnesení shromáždění, a proto žalobu zamítl, bylo
nadbytečné zabývat se otázkou průběhu shromáždění. Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. 8. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu