U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké,
CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha 5, se sídlem v Praze 5, náměstí 14.
října 4, proti žalovanému Tanečnímu centru Praha – konzervatoř, obecně
prospěšné společnosti, se sídlem v Praze 5, Pod Žvahovem 463, identifikační
číslo osoby 25106121, zastoupenému JUDr. Evou Červenou, advokátkou se sídlem v
Praze 5, Drtinova 24, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 124/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 54 Co 243/2011-109,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze
dne 9. 11. 2011, č. j. 54 Co 243/2011-109, kterým potvrdil rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 21. 2. 2011, č. j. 10 C
124/2010-80, jímž uložil žalovanému vyklidit nemovitosti na adrese Praha 5, pod
Žvahovem 5, a to pozemek parcelní číslo 467/5, zastavěná plocha a nádvoří,
budovu bez čísla popisného nebo evidenčního postavenou na pozemku parcelní
číslo 467/5, jiná stavba, budovu č.p. 463 postavenou na pozemku parcelní číslo
467/13, pozemek parcelní číslo 467/13, zastavěná plocha a nádvoří, budovu bez
čísla popisného nebo evidenčního postavenou na pozemku parcelní číslo 468/7,
jiná stavba, pozemek parcelní číslo 468/7, zastavěná plocha a nádvoří, budovu
bez čísla popisného nebo evidenčního postavenou na pozemku parcelní číslo
467/7, jiná stavba a pozemek parcelní číslo 467/7, zastavěná plocha a nádvoří,
to vše v katastrálním území a části obce Hlubočepy, obec Praha, zapsané na
listu vlastnictví 1240 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro
hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále též jen „předmětné
nemovitosti“, popř. „nemovitosti“) a rozhodl o nákladech řízení, změnil lhůtu k
vyklizení (soud prvního stupně uložil vyklizení nemovitostí do patnácti dnů od
právní moci rozsudku) tak, že lhůtu k vyklizení stanovil k 15. 7. 2012;
současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud změnil
rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o době vyklizení, ve věci samé ho
potvrdil. Není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek
soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním
rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů není přípustné ani podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2.
2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však
zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých
vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní
pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž
posouzení dovolatel napadl.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem
o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je
proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.
s. ř. se nepřihlíží.
V řízení bylo prokázáno (zjištěný skutkový stav nelze se zřetelem ke způsobu,
jímž byla založena přípustnost dovolání, úspěšně zpochybnit), že účastníci
uzavřeli dne 11. 10. 2006 smlouvu o nájmu, že předmětem nájmu měla být „část“
nemovitostí, s nimiž je žalobkyně oprávněná nakládat s tím, že jejich podrobný
rozpis bude uveden v příloze č. 1, jenž bude tvořit nedílnou součást smlouvy,
listina však vyhotovena nebyla. Závěr odvolacího soudu, že předmět nájmu nebyl
vymezen určitě, a smlouva je proto neplatná, je tak v souladu s § 37 odst. 1, §
663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále
též jen „obč. zák.“).
Dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dále s otázkou,
zda je v souladu s dobrými mravy, aby se neplatnosti smlouvy dovolával ten, kdo
zavinil její neplatnost (navrhl text smlouvy), aniž by se dohodou s druhou
smluvní stranou snažil o odstranění zjištěného nedostatku smlouvy.
Absolutní neplatnost nastává přímo ze zákona (ex lege), nezávisle na tom, která
smluvní strana neplatnost způsobila a zda některá z nich uzavřela smlouvu v
dobré víře. Není rozhodné, zda strany o důvodu její neplatnosti věděli (srovnej
rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/1996). Ustálená soudní praxe je
jednotná v tom, že důsledky absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu nejsou
závislé na tom, kdo neplatnost zavinil (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1270/1999, uveřejněný pod č. 13/2002
Sbírky soudních rozhodnutí a rozsudek ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 26 Cdo
2477/2003). Soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6.
2001, sp. zn. 20 Cdo 1506/99, uveřejněný pod č. 12/2002 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek) rovněž dospěla k závěru, že na základě ustanovení § 3
odst. 1 obč. zák. nelze zamítnout žalobu o vyklizení nebytových prostor,
jestliže smlouva o jejich nájmu je absolutně neplatná.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř., dovolání žalovaného tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích
námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni
podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na
jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2012
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu