26 Cdo 1421/2021-372 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. Č., bytem XY, proti žalovaným 1/ Stavebnímu bytovému družstvu XY, se sídlem XY, IČO: XY, 2/ P. V., bytem XY, 3/ J. V., bytem XY, 4/ L. B., bytem XY, 5/ J. E. K., bytem XY, 6/ J. Š., bytem XY, 7/ D. Š., bytem XY, 8/ P. T., bytem XY, 9/ J. H., bytem XY, 10/ O. B., bytem XY, a 11/ J. B., bytem XY, v případě žalovaných 10/ a 11/ zastoupených obecným zmocněncem O. D., bytem XY, adresa pro doručování: XY, o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků bytových jednotek ze dne 12. prosince 2016, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 36/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2020, č. j. 6 Cmo 198/2019-324, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) – poté, co jeho rozsudek (v pořadí první) ze dne 12. července 2017, č. j. 39 Cm 36/2017-150, byl k odvolání žalovaného 1/ zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 12. července 2018, č. j. 6 Cmo 230/2017-184, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 20. března 2019, č. j. 39 Cm 36/2017-267, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyslovení (určení) neplatnosti tam specifikovaných usnesení přijatých dne 12.
prosince 2016 shromážděním vlastníků bytových jednotek domu č. p. XY nacházejícího se v XY (dále jen „shromáždění“ a „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 13. července 2020, č. j. 6 Cmo 198/2019-324, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka předkládala k dovolacímu přezkumu rovněž řešení otázek, zda „zákaz použití měřidel pro daný účel jen po dobu platnosti (míněno zřejmě po uplynutí doby platnosti) ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 505/1991 Sb. (správně zákona č. 505/1990 Sb.), o metrologii, je podmíněn reklamací náměru na měřidle uživatelem jednotky, v níž je měřidlo umístěno, či zda se jedná o zákaz bezpodmínečný“, a zda „porucha měřidla podle § 5 odst. 4 vyhl.
č. 269/2015 Sb. je poruchou, kterou má na mysli ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb.“. Tyto otázky však nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, jelikož na jejich vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a z posléze uvedených důvodů ani spočívat nemůže. Jde-li totiž o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek ve vztahu ke „správcem navrženému způsobu rozúčtování nákladů na TV u Č. za období od 1.1.2016 do 9.8.2016 dle bodu 5 písm. b)“, odvolací soud uzavřel, že nelze nic vytknout postupu soudu prvního stupně, který vyšel z toho, že „účastníci za situace, kdy byl navrhovatelkou reklamován stav odpočtu, jenž byl učiněn na necejchovaném vodoměru, akceptovali připomínky navrhovatelky a v důsledku toho vodoměr ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 505/1991 Sb. (správně zřejmě zákona č. 505/1990 Sb.) považovali pro účely použití měřidla za vadný a ve smyslu ustanovení § 5 odst. 4 vyhlášky č. 269/2015 Sb. za základ výpočtu pro rok 2016 použili údaje dvou z klimatického hlediska srovnatelných zúčtovacích období“.
Z toho je zřejmé, že soudy vyšly vstříc požadavkům dovolatelky, aniž řešily otázku použitelnosti měřidla ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb.
Přitom dovolatelka nijak nespecifikovala, v čem spočívá nesprávnost tohoto – jí v podstatě prospěšného – právního posouzení. V tomto směru tedy nebyl v dovolání vymezen dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. způsobem, jejž vyžaduje ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se mohl zmíněnými otázkami věcně zabývat. K další nastolené otázce, zda „v řízení o přezkoumání usnesení shromáždění vlastníků jednotek podle ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.
června 2020 – dále opět jen „o. z.“) lze rozhodovat o reklamaci náměru spotřeby teplé vody měřidla v jednotce jednoho vlastníka, tedy o vyúčtování služeb k jednotlivé bytové jednotce v domě“, je zapotřebí uvést, že na takto postavené otázce napadené rozhodnutí rovněž nespočívá (nezávisí). Odvolací soud totiž nerozhodoval o vyúčtování služeb k bytové jednotce dovolatelky (a – logicky vzato – ani rozhodovat nemohl), neboť v dané věci bylo předmětem řízení posouzení platnosti rozhodnutí shromáždění o způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky (které svěřuje do působnosti shromáždění vlastníků jednotek ustanovení § 1208 písm. e/ o.
z.), tj. rozhodnutí, jež nutně musí předcházet vlastnímu vyúčtování služeb (podle zvoleného způsobu rozúčtování) k jednotlivým jednotkám (za příslušné zúčtovací období). O tom ostatně svědčí i rozsudek Nejvyššího soudu z 28. listopadu 2018, sp. zn. 26 Cdo 356/2018, na nějž v dovolání odkázala dovolatelka. Již jen pro úplnost dovolací soud podotýká, že v daném případě shromáždění rozhodlo o způsobu rozúčtování nákladů na služby (nikoli tedy o vyúčtování služeb či o reklamaci náměru teplé vody), jenž se týká celého domu (objektu se společným odběrným tepelným zařízením), nikoli jen jednotky dovolatelky, jak se pokoušela podsouvat v dovolání, a nic na tom nemění, že formálně bylo toto rozhodnutí rozděleno do dvou relativně samostatných usnesení a že vůči dovolatelce byl – s přihlédnutím ke specifickým okolnostem případu – zvolen pro období od 1.
ledna 2016 do 9. srpna 2016 jiný (zvláštní) způsob rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody, než vůči ostatním vlastníkům jednotek v domě (viz zápis ze shromáždění na č. l. 15 až 22 spisu, konkrétně pak usnesení pod bodem 5 písm. a/ a pod bodem 5 písm. b/). Vzhledem k charakteru některých dovolacích námitek je zapotřebí dále také zdůraznit, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Namítla-li tedy dovolatelka rovněž vadná „skutková zjištění“ (k tomu je však nutno uvést, že takto zpochybňovala především úvahy soudů nižších stupňů, které charakter skutkových zjištění evidentně nemají a které lze pokládat toliko za argumenty podpůrné /argumenty „navíc“/, na nichž napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá), neuplatnila v tomto směru jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst.
1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů, bod 55). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o. s. ř., pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je pochopitelné a srozumitelné a nelze ho považovat za nepřezkoumatelné, jak namítla dovolatelka.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu