26 Cdo 356/2018-266
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve
věci žalobce Společenství XY, IČO XY, se sídlem v XY, zastoupeného JUDr.
Markétou Surgovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, proti
žalované: K. M. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Lešetickým,
advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071/17, o zaplacení 66 346 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 256/2016,
o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října
2017, č. j. 17 Co 231/2017 – 226, t a k t o :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2017, č. j. 17 Co
231/2017-226, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 10. 2017, č. j. 17 Co
231/2017-226, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního
stupně) ze dne 25. 4. 2017, č. j. 6 C 256/2016-181, jímž uložil žalované
povinnost zaplatit žalobci „66 346 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 %
ročně z částky 20 069 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z
částky 21 896 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, spolu s poplatkem z prodlení ve
výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení z částky 24 381 Kč od 30.
1. 2016 do zaplacení, do tří dnů od první moci rozsudku", a rozhodl o nákladech
řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že žalovaná je vlastnicí bytové
jednotky v domě, jehož správcem je žalobce. Žalobce vyúčtoval žalované
nedoplatek za služby za rok 2012 ve výši 20 069 Kč, za rok 2013 ve výši 21 896
Kč a za rok 2014 ve výši 24 381 Kč. Žalovaná vyúčtované nedoplatky reklamovala
a přes výzvy žalobce je neuhradila. Na shromáždění dne 28. 6. 2016 se většina
přítomných vlastníků jednotek shodla na tom, že byť platnost ověření vodoměrů
instalovaných v jednotlivých bytech skončila, považuje „vyúčtování podle stavu
vodoměrů za morálnější a spravedlivější“ a přijala usnesení, že „členové
respektují vyúčtování za roky 2012, 2013, 2014 zpracované podle jejich bytových
vodoměrů". Žalovaná byla na shromáždění přítomna, hlasování se zdržela a
přijaté rozhodnutí žalobou na určení neplatnosti nenapadla. Na shromáždění dne
15. 12. 2016 většina přítomných vlastníků jednotek přijala usnesení, že „pro
zamezení všech pochybností shromáždění opětovně schvaluje způsob rozúčtování od
vzniku společenství a platný dosud, a všechna vyúčtování za roky 2010, 2011,
2012, 2013, 2014 a 2015, která byla jednotlivým vlastníkům za předmětná období
předložena". Žalovaná, která byla na shromáždění přítomna, hlasovala proti
přijetí uvedeného rozhodnutí a následně podala žalobu na určení neplatnosti
přijatého rozhodnutí, o níž dosud nebylo rozhodnuto.
Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že za situace, kdy vyúčtování
za roky 2012, 2013 a 2014 zpracovaná podle vodoměrů a rovněž způsob rozúčtování
byly shromážděním vlastníků akceptovány a žalovaná byla přehlasována, je na ní,
aby se většinovému rozhodnutí podrobila. Dodal, že žalované ani nevzniklo právo
napadnout rozhodnutí přijaté dne 28. 6. 2016, neboť na shromáždění byla
přítomna, avšak zdržela se hlasování, rozhodnutí přijaté dne 15. 12. 2016 sice
napadla žalobou na určení neplatnosti, v soudním řízení však nemůže být
úspěšná, neboť odsouhlasení vyúčtování není důležitým důvodem k přezkumu
napadeného rozhodnutí ve smyslu § 1209 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, dále jen „o. z.“ Byť formulace použitá v zápise ze shromáždění, že
členové „respektují vyúčtování", není příliš šťastná, nevzbuzuje pochybnosti o
projevu vůle přítomných vlastníků jednotek. Nepřisvědčil námitce žalované, že
vodoměry bez platného ověření ve svém součtu neměří správně a že by tuto
skutečnost měl žalobce vyvracet, neboť by tím docházelo k nepřijatelnému
přenesení důkazního břemene na žalobce. Shodně se soudem prvního stupně
uzavřel, že s přihlédnutím k zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek je třeba
v dané věci aplikovat § 4 – 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví
pravidla rozúčtování nákladů na tepelnou energii, na vytápění a nákladů na
poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, účinné do 31. 12.
2015, dále jen „vyhláška č. 372/2001 Sb.“ Měl za to, že uvedená vyhláška byla
soudem prvního stupně aplikována správně a v tomto směru odkázal na odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítala, že odvolací
soud nerespektoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21
Cdo 803/2002, a věc nesprávně právně posoudil, když shledal posuzovaná
vyúčtování řádnými, ačkoli byla provedena v rozporu se zákonem č. 505/1990 Sb.,
o metrologii, č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy
v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) a
souvisejícími vyhláškami (vyhláška č. 372/2001 Sb.), a uložil žalované
povinnost k jejich úhradě na základě hlasování shromáždění vlastníků. Odvolací
soud nesprávně posoudil význam hlasování shromáždění vlastníků a v důsledku
toho se nezabýval jejími námitkami, které směřovaly proti způsobu rozúčtování
nákladů za dodávku tepla pro ohřev teplé užitkové vody, dále jen „TUV“, neboť
tyto náklady vycházely z hodnot naměřených na necertifikovaných vodoměrech.
Měla za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka,
zda společenství vlastníků může svým hlasováním zavázat vlastníka jednotky ke
strpění vyúčtování provedeného v rozporu s platnou právní úpravou. Navrhla, aby
dovolací soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry odvolacího
soudu, poukázal na to, že otázka použití vodoměrů, jejichž certifikace
skončila, již byla řešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp.
zn. 26 Cdo 4203/2011, a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“
Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení nedoplatku vyúčtování služeb za
období 2012, 2013 a 2014.
Podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se
jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i
práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv
uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními
předpisy.
Podle § 14 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související
s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s
byty (dále jen zákon č. 67/2013 Sb.), pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí
se jeho ustanoveními i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti
(tj. před 1. 1. 2014). Vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních
právních předpisů (odstavec 1). Rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za
zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se
provede podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2).
S ohledem na citovaná ustanovení je třeba vyúčtování za roky 2012 a 2013
posuzovat podle vyhlášky č. 372/2001 Sb. a vyúčtování za rok 2014 podle zákona
č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015, a vyhlášky č. 372/2001 Sb. (§
6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§
240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1
a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť posuzoval-li odvolací
soud jako otázku předběžnou platnost usnesení přijatého shromážděním vlastníků,
odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Předně je třeba zdůraznit, že namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně
vyložil obsah přijatého usnesení, nesměřují její námitky proti právnímu
posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný pod
číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze
dne 20. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 853/2007). Těmito námitkami, stejně jako
námitkami ohledně nárůstu spotřeby tepla pro ohřev TUV, uplatnila jiný dovolací
důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka dále vytýkala odvolacímu soudu, že neprovedl dokazování ke
správnosti vyúčtování a nevypořádal se se všemi jejími námitkami, tedy že
řízení je postiženo vadami. Existenci tvrzených vad však dovolací soud
nezjistil. Odvolací soud pokládal za správný názor soudu prvního stupně, že v
dané věci je namístě aplikovat vyhlášku č. 372/2001 Sb. a odkázal na odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně, v němž v souladu s § 157 odst. 1, 2 o. s. ř.
podrobně popsal, jaké důkazy provedl, jak je hodnotil a jaké skutkové i právní
závěry učinil. Nelze proto hovořit o tom, že se námitkami žalované nezabýval.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, že se odvolací soud ve svém
rozhodnutí odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn.
21 Cdo 803/2002. V tomto rozsudku dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr,
že o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (cen a záloh za
dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit
splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li
všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve
správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo
znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé
vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát,
musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné
výši.
Byť se uvedené rozhodnutí zabývalo vyúčtováním provedeným pronajímatelem
nájemci bytu, lze souhlasit s dovolatelkou, že tyto závěry je třeba aplikovat i
v poměrech bytového spoluvlastnictví. Je-li vyúčtování nákladů na tepelnou
energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody regulováno
stejným právním předpisem jako u vztahů založených nájemní smlouvou, neexistuje
důvod, aby vyúčtování provedené společenstvím vlastníků (splatnost
nedoplatku/přeplatku) bylo posuzováno odlišně od vyúčtování provedeného
pronajímatelem. Proto i v případě vyúčtování provedeného společenstvím
vlastníků je soud povinen zkoumat, zda vyúčtování bylo provedeno řádně, v tomto
případě podle vyhlášky č. 372/2001 Sb. Odvolací soud (soud prvního stupně) v
odůvodnění svého rozhodnutí sice uvedl, že tato judikatura se na projednávanou
věc nevztahuje, ve skutečnosti se však závěry v ní vyslovenými řídil, neboť
zkoumal soulad předmětných vyúčtování s vyhláškou č. 372/2001 Sb. a dospěl k
závěru, že vyúčtování byla provedena řádně. Jeho závěry tudíž citované
judikatuře v konečném důsledku odpovídají.
Součástí skutkového stavu projednávané věci je i zjištění, že shromáždění
vlastníků svým usnesením schválilo vyúčtování zpracovaná podle vodoměrů i tento
způsob rozúčtování. Rozhodnutí odvolacího soudu je pak založeno na závěru, že
podle stanov společenství k přijetí usnesení nebylo třeba souhlasu 100 %
spoluvlastníků, jak namítala žalovaná, ale postačovala tříčtvrtinová většina, a
usnesení proto bylo přijato v souladu se stanovami. Skutečnost, že žalovaná se
žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 domáhá vyslovení neplatnosti
tohoto usnesení, nepovažoval za právně významnou. Tento závěr ale není správný.
V daném případě je třeba rozlišit, že přijatým usnesením bylo rozhodnuto o dvou
záležitostech – o způsobu rozúčtování nákladů, jež se týká celého objektu se
společným odběrným tepelným zařízením, a o vyúčtování nákladů pro každého
jednotlivého konečného spotřebitele – vlastníka jednotky [§ 2 písm. i) a j)
vyhlášky č. 372/2001 Sb.].
Lze přisvědčit dovolatelce, že rozhodnutí shromáždění o schválení vyúčtování
nezbavuje společenství povinnosti prokázat výši pohledávky za jednotlivými
vlastníky jednotek. Shromáždění vlastníků není oprávněno rozhodovat o schválení
vyúčtování (o jeho souladu s právními předpisy), a jeho rozhodnutí proto nemůže
zhojit případné nedostatky a způsobit splatnost vyúčtování.
Rozhodnutí o způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky však zákon do
působnosti shromáždění vlastníků svěřuje [§ 9a odst. 2 zák. č. 72/1994 Sb.,
kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé
vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony
(zákon o vlastnictví bytů), dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“, § 1208 písm. e) o.
z.].
Soudní praxe je ustálena v názoru, že soud může posuzovat platnost rozhodnutí
přijatého shromážděním vlastníků pouze v řízení podle ustanovení § 1209 odst. 1
o. z. (dříve § 11 odst. 3 věty třetí zák. č. 72/1994 Sb.); v jiném řízení jeho
platnost posuzovat nelze, a to ani jako předběžnou otázku (srovnej např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010,
uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze
dne 30. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 287/2018).
Zjistil-li tedy odvolací soud, že shromáždění vlastníků přijalo usnesení o
způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky, tedy o záležitosti, která patří do
jeho působnosti, nebyl oprávněn posuzovat platnost přijatého usnesení. Jelikož
žalovaná napadla přijaté usnesení žalobou o určení neplatnosti, závěr o tom,
zda rozhodnutí shromáždění bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami, může
učinit pouze soud v tomto řízení.
Jestliže odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu přezkoumával
platnost usnesení shromáždění vlastníků, není jeho rozsudek z hlediska
uplatněných dovolacích námitek správný. Protože dovolací soud neshledal
podmínky pro změnu napadeného rozsudku, bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.) jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f
odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst.
2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. O náhradě nákladů řízení
včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§
243g odst. 1 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu