26 Cdo 1478/2024-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně Sologis s.r.o., se sídlem v Praze 9 – Dolních Počernicích, Národních hrdinů 279, IČO 07359390, zastoupené JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem v Ledči nad Sázavou, Koželská 205, proti žalované ZOK – systém s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Michli, Chodovská 228/3, IČO 63220865, zastoupené Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Humpolecká 4348, o 687 007,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě 4 pod sp. zn. 6 C 254/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 2. 2024, č. j. 47 Co 168/2023-165, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 746 Kč k rukám JUDr. Ladislavy Lebedové, advokátky se sídlem v Ledči nad Sázavou, Koželská 205, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 47 Co 168/2023-165, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 31. 7. 2023, č. j. 6 C 254/2022-106, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 687 007,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 23. 2. 2021 do zaplacení, částku 1 200 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 97 090 K
2. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v ustanovení § 237 až 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“ (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. a k tomu například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod číslem 116/2014 v časopise Soudní judikatura; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4807/2015).
3. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhé konstatování, že odvolací soud se závěrem o „neexistenci kompenzabilní pohledávky“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, aniž by byla formulována konkrétní otázka, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a uvedeno, o kterou ustálenou rozhodovací praxi se jedná.
5. Jen pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích uvedl, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a s uvedeným závěrem je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.
6. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu