Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 1528/2016

ze dne 2016-09-21
ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1528.2016.1

26 Cdo 1528/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve

věci žalobců a) L. V., b) T. V., c) I. T., zastoupených Mgr. Ing. Václavem

Špundou, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 741/6, proti

žalovanému Ing. V. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v

Praze 1, Vodičkova 710/31, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu

2 pod sp. zn. 14 C 471/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 9. září 2015, č. j. 54 Co 229/2015-77, a proti rozsudku

Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 14. ledna. 2015, č. j. 14 C 471/2013-47,

I. Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září

2015, č. j. 54 Co 229/2015-77, se odmítá.

II. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soud pro Prahu 2 ze

dne 14. ledna 2015, č. j. 14 C 471/2013-47, se zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 4.719 Kč, a to žalobcům a) a b) každému v rozsahu 3/8 a žalobkyni c) v

rozsahu 1/4, k rukám Mgr. Ing. Václava Špundy, advokáta se sídlem v Praze 5,

náměstí Kinských 741/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 1. 2015, č.

j. 14 C 471/2013-47, uložil žalovanému povinnost vyklidit tam označený byt a

rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9.

9. 2015, č. j. 54 Co 229/2015-77, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále

rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovodil, že žalovanému byla doručena

výpověď z nájmu bytu, která se dostala do sféry jeho dispozice oznámením o

uložení zásilky a která obsahovala všechny náležitosti požadované kogentním

ustanovením § 711 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). K námitce žalovaného ohledně

neplatnosti výpovědi vzhledem k tomu, že ji podal právní zástupce na základě

plné moci udělené mu pouze správcem nemovitosti, uvedl, že žalobci

(spoluvlastníci nemovitosti) tento úkon dodatečně schválili (již tím, že podali

žalobu, kterou se domáhají vyklizení předmětného bytu). Protože žalobce nepodal

v zákonné prekluzivní lhůtě žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu

dle ustanovení § 711 odst. 4 obč. zák., je povinen předmětný byt po skončení

nájemního poměru uplynutím výpovědní lhůty vyklidit.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení § 237

zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12.

2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) přípustné,

neboť odvolací soud posoudil dovolatelem zpochybněnou otázku dodatečného

schválení právního úkonu osoby, jež jednala nad rámec svého zmocnění či za

absence plné moci, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a

není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak (srov. rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5188/2014, rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3274/2011). Pro ratihabici

ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. zákon zároveň nevyžaduje žádnou zvláštní

formu, tudíž ke schválení právního úkonu může dojít písemně nebo ústně a může

se tak stát výslovně i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl

účastník projevit; uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji

platnost vyžadují písemnou formu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2.

2004 sp. zn. 21 Cdo 1883/2003 nebo rozsudek již citovaný Nejvyššího soudu ze

dne 28. 2. 2013 sp. zn. 33 Cdo 3274/2011). Pro úplnost lze dodat, že důsledkem

překročení zmocnění na základě plné moci, popř. jednání bez plné moci, není

neplatnost dotčeného právního úkonu, nýbrž pouze to, že zmocnitel, popřípadě

ten, za něhož jednala třetí osoba bez plné moci, je učiněným právním úkonem

vázán jen za podmínek stanovených v § 33 obč. zák. (srov. již citovaný rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5188/2014, odůvodnění

rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 29 Odo 1635/2005).

Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění (doručení výpovědi z

nájmu bytu), dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v

ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného proti rozsudku

odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Žalovaný napadl dovoláním výslovně také rozsudek Obvodního soud pro Prahu 2 ze

dne 14. 1. 2015, č. j. 14 C 471/2013-47. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236

odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout

pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného

vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle

ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k

možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád

proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání,

je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční

příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší

soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení

§ 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bylo-li dovolání odmítnuto nebo dovolací řízení zastaveno, nemusí být

rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3

věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou

oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. září 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu