Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 1530/2025

ze dne 2025-08-12
ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1530.2025.1

26 Cdo 1530/2025-208

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Euronet Services, spol s r.o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 620/3, IČO 25608452, zastoupené Mgr. Barborou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Rudné, V. Nováka 1207, proti žalované Š. S., zastoupené Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o zaplacení částky 246 160,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 267/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 91 Co 505/2024-169, takto:

Dovolání se odmítá.

2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 91 Co 505/2024-169, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 135 741,18 Kč spolu s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 135 741,18 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení (výrok I), a dále jej zrušil ohledně částky 110 419,72 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku II a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalším řízení (výrok II).

3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), přípustné, neboť dovoláním zpochybněnou otázku aplikace § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

4. Z této praxe vyplývá, že vznik škody je přičitatelný podle § 2903 o. z. poškozenému z důvodu, že proti němu včas nezasáhl, jen tehdy, mohl-li jej poškozený na základě konkrétních okolností reálně předvídat. Nikdo není povinen předvídat protiprávní jednání jiné osoby, není-li z konkrétních okolností zřejmé, že k němu dojde. Při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jde o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody, jejíž náhrada je požadována, a konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, odvisí od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného. Stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody (za všechna rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1908/2020, a v něm citovanou judikaturu, na niž ostatně poukazuje i sama dovolatelka).

5. Takové okolnosti, z nichž by žalobkyně mohla dovodit, že žalovaná bude postupovat v rozporu s uzavřenou smlouvou, se však ze skutkových zjištění soudů nepodávají. Opravy bankomatu byly prováděny opakovaně ve dnech 7. 5. 2020, 28. 7. 2020, 10. 8. 2020, 12. 8. 2020, 14. 8. 2020 a dne 18. 8. 2020 a lze přisvědčit dovolatelce, že z montážního listu k první opravě ze dne 7. 5. 2020 vyplývá, že porucha bankomatu spočívala v poškození čtečky karet stavebním prachem z činnosti v místnosti umístění bankomatu. Z této kusé informace ale nemohla žalobkyně dovodit, že v objektu probíhá a ještě po několik měsíců bude probíhat rekonstrukce, kterou jí žalovaná v rozporu se smlouvou neoznámila a která povede k opakovaným poruchám bankomatu (k nimž pak došlo po více než dvou měsících). Probíhající rekonstrukce je poprvé zmíněna v montážním listu k opravě ze dne 12. 8. 2020 (a následně i v montážních listech k opravám ze dne 14. 8. 2020 a 18. 8. 2020) a žalobkyně opatřila bankomat ochrannou folií dne 21. 8. 2020. Vzhledem k tomu, že opravy bankomatu prováděl její smluvní partner, nelze lhůtu necelých 10 dní, v níž žalobkyně informace vyhodnotila a bankomat zakryla, posuzovat jako nepřiměřenou okolnostem.

6. Jestliže za této situace soudy dospěly k závěru, že žalobkyně nemohla škodě zabránit, neodchýlily se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

7. Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud se sice k této otázce výslovně nevyjádřil, z odůvodnění jeho rozhodnutí je však zřejmé, že se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně (srov. odst. 23 napadeného rozsudku). Odůvodnění jeho rozhodnutí se tak nijak neprotiví požadavkům kladeným na obsah odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011).

8. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

9. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 8. 2025

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu