26 Cdo 1537/2025-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, proti žalovanému Jiřímu Doležalovi, se sídlem v Praze 8 – Libni, Na Slovance 1130/6, IČO 66028990, zastoupenému Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Garáží 1611/1, o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 38/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 68 Co 225/2024-213, takto :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 68 Co 225/2024-213, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Žalobce [společenství vlastníků, jehož hlavním účelem je zajišťovat správu domu a pozemku (viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“)] se po žalovaném domáhal odstranění a vyklizení antén ze stožáru nacházejícího se na zastřešené výtahové šachtě na střeše bytového domu – stavby č. p. XY (dále jen „dům“), stojícího na pozemku p. č. XY, v obci XY, katastrální území XY. Uvedl, že žalovaný je podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť a na střeše žalobcem spravovaného domu má umístěno osm antén, ačkoliv pro to nemá žádný právní důvod. Dotčenou část domu žalovaný užíval od roku 2015 na základě smlouvy, kterou spolu účastníci uzavřeli, avšak kvůli nutnosti provedení oprav domu žalobce udělený souhlas s užíváním dne 15. 3. 2022 vypověděl a vyzval žalovaného k vyklizení. Žalovaný ovšem ani přes opakovanou výzvu antény neodstranil.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 31 C 38/2022-174, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku odstranit ze stožáru nacházejícího se na zastřešené výtahové šachtě na střeše domu všech osm antén a vyklidit je (výrok
3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 11. 2024, č. j. 68 Co 225/2024-213, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I), postoupil věc Úřadu městské části Praha 8 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III).
4. Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaný je podnikatelem s oprávněním v elektronických komunikacích ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“), jemuž žalobce v roce 2015 udělil souhlas s umístěním bezdrátového telekomunikačního zařízení na střeše domu, který spravuje. Souhlas byl dán písemně, v listině nazvané „Souhlas vlastníka s umístěním sítě elektronických komunikací (zkr. SEK)“, která odkazuje na § 1257 o. z. a § 104 zákona č. 127/2005 Sb., a v níž se uvádí, že jde o návrh smlouvy podle zákona o elektronických komunikacích (dále jen „Souhlas“). Od této listiny žalovaný odvozuje své právo k umístění a provozování antén na cizí stavbě a jemu odpovídající povinnost vlastníka takové užívání strpět. Žalobce naopak existenci titulu opravňujícího žalovaného k užívání domu popírá s tím, že souhlas odvolal, resp. že smluvní vztah založený mezi účastníky zanikl, a to dopisem ze dne 15. 3. 2022.
5. Po právní stránce dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky, za nichž může o věci rozhodnout, neboť není v pravomoci soudu řešit spory týkající se ochrany vlastnického práva, má-li k jeho omezení docházet v důsledku výkonu oprávnění podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť. Spor, jenž mezi účastníky vyvstal, se totiž týká rozsahu, resp. samotné existence oprávnění zřídit a provozovat na cizí stavbě zařízení sítě elektronických komunikací (§ 104 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb.), k jehož řešení je dána pravomoc stavebního úřadu, jenž rozhoduje v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem (v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 969/2010). Jelikož řízení před soudem prvního stupně nemělo pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, proběhnout, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; současně věc postoupil příslušnému stavebnímu úřadu, tj. Úřadu městské části Praha 8.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dovolatel) dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od tam označené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Argumentoval, že § 104 odst. 14 zákona č. 127/2005 Sb. svěřuje stavebnímu úřadu pravomoc rozhodovat spory o rozsah oprávnění uvedených v § 104 odst. 1, 2, a 6; v dané věci však nejde o spor o rozsah oprávnění žalovaného, nýbrž o jeho samotnou existenci, což odvolací soud v napadeném usnesení sice uvedl, ale i přes to § 104 odst. 14 zákona č. 127/2005 Sb. nesprávně aplikoval. Poukázal také na skutečnost, že v Souhlasu se uvádí, že žalovaný bude dovolateli jako vlastníkovi domu hradit za případné umístění bezdrátové technologie, která bude sloužit k distribuci služeb mimo dům, nájemné; přitom spor z právního vztahu nájmu je sporem občanskoprávním. Konečně zdůraznil, že jelikož oprávnění žalovaného před podáním žaloby zaniklo, jde o spor o ochranu vlastnického práva. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, resp. jako nepřípustné odmítnuto.
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř. a také důvodné, neboť při řešení otázky pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí sporu o ochranu vlastnického práva, byť závisejícího na posouzení (ne)existence oprávnění žalovaného k umístění zařízení sítě elektronických komunikací na nemovité věci ve vlastnictví členů žalobce ve smyslu § 104 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
9. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
10. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
11. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
12. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
13. Podle § 104 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle § 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizí stavbě nebo v ní a) vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě včetně koncových bodů veřejné komunikační sítě a souvisejících rozvaděčů, veřejné telefonní automaty a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky, b) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky, c) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky.
14. Podle § 104 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. pro zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 uzavře podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť s vlastníkem dotčené nemovité věci písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti k části dotčené nemovité věci za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení služebnosti ke skutečně dotčené části nemovité věci. Na návrh podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť je možno k zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 s vlastníkem dotčené nemovité věci uzavřít i jinou písemnou smlouvu. K výkonu oprávnění podle odstavce 2 písm. a) postačuje k umístění vnitřních komunikačních vedení a komunikačních zařízení písemný souhlas vlastníka nemovité věci. Maximální výše jednorázové náhrady za zřízení služebnosti se stanoví jako cena zjištěná podle zákona upravujícího oceňování majetku. V případě, že vlastníkem dotčené nemovité věci je stát nebo územní samosprávný celek, který je zároveň vlastníkem anebo provozovatelem veřejné komunikační sítě nebo poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen zajistit, aby výkon činností spojených s provozováním veřejné komunikační sítě nebo poskytováním veřejně dostupné služby elektronických komunikací byl účinně strukturálně oddělen od výkonu pravomocí týkajících se oprávnění podle odstavců 1 a 2.
15. Podle § 104 odst. 14 zákona č. 127/2005 Sb. dojde-li mezi vlastníkem nemovitosti a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť ke sporu o rozsahu oprávnění uvedených v odstavcích 1, 2 a 6, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem.
16. Z § 104 odst. 14 zákona č. 127/2005 Sb. (dříve odst. 13 citovaného ustanovení) vyplývá, že pravomoc stavebního úřadu je založena pro spory o rozsah oprávnění uvedených v § 104 odst. 1, 2, 6 zákona č. 127/2005 Sb., tj. o rozsah věcných břemen majících základ ve smluvním vztahu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť a vlastníka dotčené nemovitosti [případně v písemném souhlasu vlastníka nemovitosti k výkonu oprávnění podle § 104 odstavce 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb. k umístění vnitřních komunikačních vedení a komunikačních zařízení] nebo v rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o zřízení věcného břemene. Pravomoc stavebního úřadu k rozhodování sporů dopadá i na věcná břemena vznikající ex lege ve smyslu § 104 odst. 6 zákona č. 127/2005 Sb., tudíž i na veřejnoprávní omezení vlastnického práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 969/2010).
17. V posuzované věci se žalobce domáhal odstranění a vyklizení antén ve vlastnictví žalovaného ze střechy jím spravovaného domu. V žalobě uvedl, že žalovaný má na výtahové šachtě na střeše domu umístěny antény, přestože k tomu nemá žádné oprávnění, a v průběhu řízení doplnil, že k umístění antén žalovanému v roce 2015 udělil Souhlas, avšak na tomto základě vzniklý závazek již zanikl, neboť žalobce jej dopisem ze dne 15. 3. 2022 vypověděl. Takto formulovaný nárok ovšem nemá povahu sporu o rozsah oprávnění žalovaného, podřaditelného pod § 104 odst. 14 zákona č. 127/2005 Sb., nýbrž jde o ochranu vlastnického práva členů dovolatele (o niž dovolatel v souladu s účelem své existence usiluje) před tvrzeným neoprávněným užíváním části domu žalovaným, jejíž (ne)poskytnutí závisí na vyřešení otázky (ne)existence oprávnění žalovaného k užívání dotčené části domu předpokládaného § 104 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. (k významu žalobních tvrzení pro posouzení otázky pravomoci srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 49/2007, a ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 692/2010, uveřejněné pod č. 33/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jde tedy o uplatňování nároku ze soukromého práva nezávislého na právu veřejném s tím, že vedle veřejnoprávního oprávnění je k umístění na věci zapotřebí i soukromoprávní titul, o jehož existenci má soud v tomto řízení rozhodovat. K projednání této věci tudíž není dána pravomoc stavebního úřadu v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem, nýbrž soudů, jakožto orgánů povolaných k projednávání a rozhodování sporů a jiných právní věcí, které vyplývají z poměrů soukromého práva, nejsou-li zákonem svěřeny do pravomoci jiných orgánů (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4979/2008). Nezbývá proto než uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) užil dovolatel opodstatněně.
18. Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z pohledu uplatněných dovolacích námitek správné. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), bez jednání (§ 2 3a odst. 1 věta první o. s. ř.) je zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 243f odst. 4 o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
19. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu