26 Cdo 1555/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.,
ve věci žalobce V. D., zastoupeného opatrovníkem Ústavem sociálních služeb v
Praze 4, příspěvkovou organizací, se sídlem v Praze 4, Podolská 208/31, proti
žalovanému Braník 517, družstvo, IČ: 26717158, se sídlem v Praze 4, Ke Krči
32b/517, zastoupenému JUDr. Drahoslavou Zbořilovou, advokátkou se sídlem v
Praze 1, Jungmannova 5, o zaplacení 56.893,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 20/2006, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. 58 Co 66/2009-144,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne
3. 3. 2004, č. j. P 491/97-188, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2004, omezen
ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen nakládat s finančními
prostředky do výše 800,- Kč týdně. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 5.
2004, č. j. P 491/97-196, které nabylo právní moci dne 8. 6. 2004, byl
opatrovníkem žalobce ustanoven Ústav sociálních služeb v Praze 4, příspěvková
organizace, se sídlem v Praze 4, Podolská 208/31.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem z 8. 4.
2009, č. j. 58 Co 66/2009-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze 4. 8.
2008, č. j. 57 C 20/2006-104, ve výroku pod bodem II., jímž byla zamítnuta
žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 53.163,- Kč
s příslušenstvím, a ve výroku pod bodem V., jímž bylo rozhodnuto o nákladech
řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal za žalobce včas dovolání advokát JUDr.
Dalibor Čertok, který předložil plnou moc udělenou mu žalobcem 30. 10. 2009 k
zastoupení pro dovolací řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze 4. 2. 2010,
č. j. 57 C 20/2006-191, byl JUDr. Daniel Čertok vyzván, aby ve stanovené lhůtě
předložil plnou moc podepsanou opatrovníkem žalobce, jinak bude dovolací řízení
zastaveno. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, soud prvního stupně doručil 19. 4.
2010 spisový materiál dovolacímu soudu.
Podle čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.
ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů. Protože žalobce dovoláním napadl rozsudek
Městského soudu v Praze z 8. 4. 2009, č. j. 58 Co 66/2009-144, tj. rozhodnutí
vydané před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací
projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, a dále zkoumal, zda jsou
splněny podmínky řízení, za kterých může ve věci rozhodnout, jak mu ukládá §
103 o. s. ř.
Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat
v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví.
Občanský soudní řád neobsahuje ustanovení, ve kterém by vypočítával všechny
podmínky řízení. Teorie procesního práva tradičně řadí mezi podmínky řízení (ve
smyslu § 22 až 32 o. s. ř.) i oprávnění k zastupování. Tentýž názor dlouhodobě
sdílí i soudní praxe. Závěr, podle kterého nedostatek procesní plné moci je
nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.),
formuluje např. usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon
992/97, uveřejněné pod číslem 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
ročník 1998. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud též vysvětlil, že učinila-li
určitá osoba procesněprávní úkon za jiného jako jeho zástupce, neuplatňuje v
řízení sama (svým jménem) procesní práva, ale jedná za zastoupeného.
Žalobce jako osoba omezená ve způsobilosti k právním úkonům nemůže v tomto
řízení samostatně jednat, takže musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§
22 o. s. ř.). Tím je jeho opatrovník (§ 27 odst. 2 občanského zákoníku), který
je oprávněn udělit procesní plnou moc advokátovi k zastupování žalobce v
řízení. Protože tak neučinil, nebylo doloženo zastoupení žalobce při procesním
úkonu, jímž se zahajuje řízení (dovolací), a nedostatek podmínky řízení se
nepodařilo odstranit. Nejvyšší soud České republiky proto dovolací řízení podle
§ 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího
soudu z 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, publikované v časopise Soudní
judikatura, sešit 3, pod č. 60/2002).
Podle § 243b odst. 5 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl dovolací soud
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný sice podal prostřednictvím advokáta vyjádření k dovolání, ale žalobci
nelze uložit povinnost nahradit mu tyto náklady podle § 146 odst. 2 věta prvá
o. s. ř. S přihlédnutím k omezené způsobilosti žalobce k právním úkonům nelze
uvažovat o tom, že by zavinil zastavení řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Marie Rezková,
v. r.
předsedkyně
senátu