26 Cdo 1630/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka
Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v
právní věci péče o nezletilou N. M. B. H., zastoupenou Statutárním městem Brno,
se sídlem magistrátu v Brně, Dominikánské náměstí č. 196/1, identifikační číslo
osoby 44992785, jako opatrovníkem, dceru matky K. B. H., zastoupené JUDr. Marií
Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz č. 82/39, a otce A. B. H.,
zastoupeného JUDr. Lenkou Řehulovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně,
Jakubská č. 121/1, o návrhu otce na výkon rozhodnutí a na úpravu výkonu
rodičovské odpovědnosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 P
51/2013, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září
2014, č. j. 19 Co 535/2014-424, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 25. září 2014, č. j. 19 Co 535/2014-424, kterým odvolací soud
potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2014, č. j. 40 P
51/2013-388, jímž soud prvního stupně zamítl návrh otce ze dne 23. září 2013 na
výkon rozhodnutí rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. února 2013, č. j.
40 Nc 3/2013-24, o výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilé N. M. B. H., a
rovněž zamítl návrh otce ze dne 28. července 2014 na výkon rozhodnutí o
předběžném opatření o úpravu jeho styku s nezletilou N. M. B. H., podle
ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř., ve spojení
se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř.
s.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. září 2014,
odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému dovolání
není podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. přípustné. Právní úprava
nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté
části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností tohoto
zákona, „tj. od 1. ledna 2014, přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.
s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého
dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených
zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské
odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření
rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s.“ (k tomu
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo
1049/2015). V posuzované věci jde o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (o
výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé) upravené v hlavě páté části
druhé tohoto zákona a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně
vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s. Vzhledem k výše uvedenému proto v
dovolacím řízení nelze pokračovat. Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z
poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu,
nesprávné poučení soudu o tom, že dovolání je přípustné, samo o sobě
přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nemůže založit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu