K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze
dne 30. června 2004, č.j. 62 Co 138/2004-76, napadené usnesení ve výroku o
zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení potvrdil, v části o nákladech řízení
změnil tak, že jejich náhradu žalobkyni přiznal, a dále rozhodl i o nákladech
odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k
závěru, že důvod pro obnovu řízení v dané věci není dán, neboť označené listiny
byly v průběhu řízení vedeného pod sp.zn. 6 C 81/2000 k důkazu přečteny.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, jehož
přípustnost dovozují z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. s odkazem na
usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 236/04, podle kterého je dovolání
proti potvrzujícímu usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení
přípustné ze zákona. Žalovaní uplatňují jako dovolací důvod vady řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatelů se soudy
obou stupňů vůbec nezabývaly dalšími tvrzeními a důkazy ohledně povolení
splátek na dlužné nájemné (dopis starosty žalobkyně ze dne 25. 5. 2000 a dopis
společnosti O., spol. s r.o., zajišťující správu domu) uvedenými v doplnění
žaloby ze dne 10. října 2003, které rovněž odůvodňují povolení obnovy řízení.
Takové procesní pochybení soudů zakládá nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí soudu prvního stupně, které nenapravil ani soud odvolací, jenž na
místo toho, aby vydal kasační rozhodnutí, rozhodl ve věci meritorně. Další
namítané vady řízení spočívají podle dovolatelů v tom, že soudy po určitou dobu
řízení nejednaly s dovolateli osobně, přestože jim bylo známo, že již nejsou
právně zastoupeni, ani se nezabývaly opakovaně vznášenou žádostí dovolatelů o
ustanovení zástupce podle § 30 odst. 2 o.s.ř. a konečně jim byla odňata i
možnost jednat před odvolacím soudem dne 30. 6. 2004, i když o odročení tohoto
jednání z důvodu dlouhodobé nemoci v předstihu 12 dnů zažádali. Závěrem
dovolatelé brojí i proti výroku o nákladech řízení, o kterém bylo podle nich
rozhodnuto v rozporu s § 150 o.s.ř., neboť právě jejich sociální situace
představuje důvod hodný zvláštního zřetele, pro který soud výjimečně nemusí
náhradu nákladů přiznat, obzvláště byli-li osvobozeni od soudních poplatků. Ze
všech uvedených důvodů dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů
obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a
rozhodnutí.
Žalobkyně ve vyjádření uvádí, že názor o přípustnosti dovolání ze zákona v
případě řízení žaloby o obnovu řízení je mylný. V daném případě je totiž
předpokladem přípustnosti dovolání závěr Nejvyššího soudu o zásadním právním
významu napadeného rozhodnutí, přičemž podle žalobkyně jde v projednávané věci
spíše o otázku hodnocení skutkových okolností. Proto žalobkyně navrhuje, aby
dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Navíc i kdyby se jednalo o důkazy,
které nemohly být bez zavinění žalovaných v původním řízení použity, nemohly by
pro ně přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, protože není rozhodující, zda
potřebný počet měsíců dluhu na nájemném zakládající příslušný výpovědní důvod
trval ke dni podání výpovědi z nájmu bytu, neboť rozhoduje skutečnost, že
nejpozději k tomuto okamžiku tento výpovědní důvod existoval. Namítané vady
řízení nemohou mít podle žalobkyně za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
protože se nejedná o meritorní řízení, nýbrž o následné řízení o obnovu
původního řízení. Pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, navrhuje
jej žalobkyně zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil
dovolání podle § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o.s.ř. a
shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnými osobami, včas, obsahuje stanovené
náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání též
sepsáno.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z
podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného
rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na
obnovu řízení, je dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné za
podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238 odst.
2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v
úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu
řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož
soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení § 237
odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238 odst. 1 písm. a/,
odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud
potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu
řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. § 237
odst. 3 ve spojení s § 238 odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je
spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že
dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým
dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., prostřednictvím kterého je možno namítat, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není
jím naopak důvod, jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.),
či důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst.
3 o.s.ř.). Ani z odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 236/04, na
něž poukazují dovolatelé, nevyplývá, že by dovolání ve věcech obnovy řízení
bylo přípustné vždy, bez ohledu na omezení stanovené v § 238 odst. 2 o.s.ř.
Dovolací soud se tedy s ohledem na zákonnou úpravu přípustnosti dovolání a
ustálenou soudní praxi (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1332/2004 nebo ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 26 Cdo
265/2005) nemohl zabývat uplatněnými dovolacími námitkami. Obsahově se totiž
jedná o námitky tzv. jiných vad řízení (nepřezkoumatelnost rozhodnutí, procesní
pochybení ohledně právního zastoupení žalovaných), a k takovým vadám, mohly-li
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.),
jakož i k další namítané vadě řízení uvedené v § 229 odst. 3 o.s.ř. (odnětí
možnosti jednat před soudem), dovolací soud přihlíží (i z úřední povinnosti)
jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věty druhé), nikoli v
případě, kdy je jeho přípustnost teprve zvažována. Z uvedeného vyplývá, že vady
řízení, i kdyby byly uplatněny oprávněně, nejsou způsobilé založit přípustnost
dovolání.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle
právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna
2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na
to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před
soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není
rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) - viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 31. ledna 2002, č.j. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopisu Soudní
judikatura č. 5, ročník 2002, pod poř. č. 88.
Se zřetelem k uvedenému dovolací soud dovolání žalovaných jako nepřípustné
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal
žalované k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v
souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto
náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.125,- Kč (§ 2 odst. 1, § 10
odst. 1 a 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb. ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve
výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Robert W a l t r , v.r.
předseda senátu