26 Cdo 1841/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného L. Š., zastoupeného Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem v Praze 6, Mlýnská 22/4, proti povinným 1. M. U., a 2. E. U., zastoupeným Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, vyklizením nemovitostí, o návrhu na zastavení a odklad exekuce, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 EXE 7009/2015, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. srpna 2015, č. j. 18 Co 396/2015-65, takto:
Dovolání se odmítá.
Povinní napadli dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 4. 2015, č. j. 16 EXE 7009/2015-35, jímž zamítl návrh povinných na zastavení a odklad exekuce.
Dovolání v části, v níž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání ve věcech odkladu provedení exekuce přípustné.
Dovolání v části, v níž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelé přípustnost dovolání v této části spatřují zejména v řešení právní otázky, zda rozhodnutí vydané v řízení o vyklizení nemovitosti (exekuční titul), ve kterém byla otázka existence vlastnického práva řešena jakožto otázka předběžná, brání projednání sporu o určení vlastnického práva k téže nemovitosti pro překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Byť se odvolací soud zabýval i touto otázkou, na jejím řešení ve skutečnosti jeho rozhodnutí založeno není (jde jen o argument podpůrný), a proto tato otázka – i když jí odvolací soud nevyřešil správně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněné pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) - ani není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Závěr odvolacího soudu (na kterém rozhodnutí spočívá), že exekuční soud není oprávněn správnost exekučního titulu přezkoumávat, obsahem rozhodnutí je vázán a je povinen z něj vycházet, je v souladu s judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto dovolání není přípustné ani pro řešení této otázky. Kritika správnosti podkladového titulu není významná při nařízení exekuce, a není ani důvodem pro její zastavení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3044/2007).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu