26 Cdo 1857/2023-355
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci navrhovatelů a) J. Š., a b) A. Š., zastoupených Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1024/66a, za účasti XY – společenství vlastníků jednotek, zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 1965/13a, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 122/2020, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2022, č. j. 8 Cmo 204/2021-260, ve znění usnesení ze dne 19. 4. 2022, č. j. 8 Cmo 204/2021-309, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2022, č. j. 8 Cmo 204/2021-260, ve znění usnesení ze dne 19. 4. 2022, č. j. 8 Cmo 204/2021-309, v potvrzujícím výroku II. a v nákladových výrocích IV. a V. se zrušuje a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Návrhem podaným původně k Městskému soudu v Brně se navrhovatelé (bezpodíloví spoluvlastníci bytové jednotky č. 421/8, o velikosti 4+1, zapsané na LV č. XY, umístěné ve stavbě č. p. XY, XY, bytový dům, ležící na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV č. XY – dále jen „byt“ a „dům“) domáhali vyslovení neplatnosti a zrušení usnesení shromáždění XY – společenství vlastníků jednotek (dále jen „Společenství“, resp. „SVJ“) ze dne 18.
11. 2015 přijatého pod bodem 9., jímž bylo rozhodnuto o revitalizaci domu, zateplení domu a řešení balkonů, usnesení shromáždění Společenství ze dne 25. 9. 2018 přijatého pod bodem 11., jímž shromáždění schválilo stanovení mechanismu pomocného hlasování o revitalizaci domu, výběru tvaru lodžií pro byty 4+1 a o přístavbě lodžií k bytům 2+kk, bodem 12., jímž bylo za použití pomocného mechanismu schváleného v předchozím bodě hlasováno o revitalizaci domu, výběru tvaru lodžií pro byty 4+1 a o přístavbě lodžií k bytům 2+kk, a bodem 13., jímž Společenství rozhodlo o revitalizaci, a usnesení shromáždění Společenství ze dne 12.
12. 2019 přijatého pod bodem 4A, jímž shromáždění vzalo na vědomí informace související s podáním žádosti o dotaci z programu IROP a vyslovilo souhlas s podáním žádosti o tuto dotaci, bodem 5A, jímž shromáždění schválilo výsledné pořadí výběrového řízení na dodavatele stavby „Oprava a modernizace bytového domu XY“ (dále též jen „stavba“, resp. „revitalizace“), bodem 5B, jímž shromáždění uložilo výboru SVJ uzavřít smlouvu na realizaci revitalizace domu s vítězem výběrového řízení společností KALAHA a.s.
za tam konkretizovaných podmínek, bodem 6, jímž shromáždění schválilo přijetí úvěru od Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. do výše 10.000.000 Kč na financování stavby, resp. od Komerční banky, a.s., bude-li její nabídka výhodnější, a bodem 7, jímž byla stanovena výše příspěvku na DPZO na 23 Kč/m2, a dále bylo určeno, jakým způsobem bude tento příspěvek využit (společně též jen „napadená usnesení“). Současně žádali, aby byla Společenství a společnosti KALAHA a.s. [jež byla původně v postavení žalované 2) a později účastnice 2)] uložena povinnost zdržet se jakýchkoliv zásahů do jejich vlastnického práva k bytu a vydání předběžného opatření.
Usnesením ze dne 4. 5. 2020, č. j. 51 C 22/2020-142, Městský soud v Brně vyloučil řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení a o návrhu na vydání předběžného opatření k samostatnému řízení. Usnesením ze dne 26. 5. 2020, č. j. Ncp 106/2020-148, Vrchní soud v Olomouci vyslovil, že k projednání a rozhodnutí vyloučené věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně. Krajský soud v Brně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4.
6. 2020, č. j. 1 Cm 122/2020-151, zamítl návrh na vydání předběžného opatření a rozhodl o nákladech řízení o předběžném opatření.
2. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j.
1 Cm
122/2020-223, nevyslovil neplatnost napadených usnesení shromáždění Společenství (výrok I.), zamítl návrh na zrušení napadených usnesení, alternativně jen usnesení shromáždění Společenství ze dne 12. 12. 2019 pod body
3. K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci (soud odvolací) usnesením ze dne 26. 1. 2022, č. j. 8 Cmo 204/2021-260, ve znění usnesení ze dne 19. 4. 2022, č. j. 8 Cmo 204/2021-309, ukončil účast společnosti KALAHA a.s. [účastnice 2)] v řízení (výrok I.), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve správném znění, že návrh na zrušení, resp. na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství ze dne 18. 11. 2015 „č. 7 – Revitalizace domu, zateplení domu, řešení balkonů (prodloužení, přístavba) – jako host se zúčastní zástupci STAVOPROJEKT“, usnesení shromáždění Společenství ze dne 25. 9. 2018 č. 11 až č. 13 a usnesení shromáždění Společenství ze dne 12. 12. 2019 č. 4A, 5A, 5B, 6 a 7, se zamítá (výrok II.), zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky IV. a V.).
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že shromáždění Společenství konaného dne 18. 11. 2015 se zúčastnilo 95 % vlastníků. Pod bodem 9. se rozhodovalo o revitalizaci domu, zateplení domu a řešení balkonů. Pro samotnou revitalizaci hlasovalo 81 % procent přítomných vlastníků, proti 7,5 % a zdrželo se 11,5 %. Následně byla vybrána varianta c) – maximální zvětšení balkonů pro byty 4+1 o cca 40 %, pro niž hlasovalo 80,5 % přítomných vlastníků, proti 5 % a zdrželo se 14,5 %. Poté shromáždění přijalo usnesení, jímž pověřilo výbor SVJ, aby zahájil přípravu revitalizace domu včetně (mimo jiné) co největšího rozšíření balkonů pro byty o velikosti 4+1.
Shromáždění Společenství konaného dne 25. 9. 2018 se zúčastnilo 88,45 % vlastníků. Pod bodem 11. se hlasovalo o stanovení mechanismu pomocného hlasování o revitalizaci domu, výběru tvaru lodžií pro byty 4+1 a o přístavbě lodžií k bytům 2+kk; pro hlasovalo 87,84 %, proti 5,28 % a zdrželo se 6,88 % přítomných vlastníků. Pod bodem 12. shromáždění (za použití pomocného hlasování) rozhodovalo o revitalizaci domu, výběru tvaru lodžií pro byty 4+1 a o přístavbě lodžií k bytům 2+kk; vlastníci bytů o velikosti 4+1 přitom rozhodli o výsledném tvaru lodžií podle varianty č. 4 a vlastníci bytů o velikosti 2+kk schválili, že v rámci revitalizace budou k jejich bytům lodžie přistaveny.
Pod bodem 13. shromáždění vyslovilo souhlas (pro hlasovalo 79,92 %, proti 10,56 % a zdrželo se 9,52 % přítomných vlastníků) s revitalizací domu podle projektu z ledna roku 2016 vypracovaného společností STAVOPROJEKTA. Rovněž pověřilo výbor SVJ zajištěním všech kroků potřebných k získání územního a stavebního povolení, aktualizace odhadu ceny stavby od projektanta a dále též organizací výběrového řízení na dodavatele stavby. Poté měl výbor stanovit doporučené pořadí výběrového řízení a svolat shromáždění, jež určí výsledné pořadí výběrového řízení a uloží mu, s kým dojednat realizační smlouvu.
Konečně shromáždění Společenství konaného dne 12. 12. 2019 se zúčastnilo 88,4452 % (a později 93,242 %) všech vlastníků. Pod bodem 4A vzalo shromáždění na vědomí informace související s podáním žádosti o dotaci z programu IROP a vyslovilo souhlas s podáním žádosti o tuto dotaci (pro hlasovalo 85,3518 %, proti 7,8390 % a zdrželo se 6,8092 % přítomných vlastníků). Pod bodem 5A schválilo výsledné pořadí výběrového řízení na dodavatele stavby (pro hlasovalo 74,8998 %, proti nikdo, a zdrželo se 25,1002 % přítomných vlastníků) a pod bodem 5B uložilo výboru SVJ uzavřít smlouvu na realizaci stavby s vítězkou výběrového řízení společností KALAHA a.s.
za tam konkretizovaných podmínek (pro hlasovalo 74,8998 %, proti 22,4872 % a zdrželo se 2,6130 % přítomných vlastníků). Pod bodem 6 shromáždění schválilo přijetí úvěru od Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. do výše 10 000 000 Kč na financování stavby (s tam uvedenou dobou splatnosti a úrokovou sazbou), resp. od Komerční banky, a.s. (s tam uvedenou dobou splatnosti a úrokovou sazbou), bude-li její nabídka výhodnější (pro hlasovalo 80,1258 %, proti 6,8092 %, a zdrželo se 13,0650 % přítomných vlastníků).
Pod bodem 7 pak shromáždění stanovilo výši příspěvku na DPZO na 23 Kč/m2, určilo, jakým způsobem bude tento příspěvek využit, a uvedlo, že každý z vlastníků jednotek může před čerpáním úvěru nebo i v průběhu jeho splácení složit na účet SVJ částku určenou na revitalizaci domu a tím snížit svůj podíl na úvěru ode dne úhrady mimořádné splátky bance; předplatí-li tak i část revitalizace, na niž bude poskytnuta dotace, SVJ mu tuto částku posléze vrátí (pro hlasovalo 74,8998 %, proti 19,8742 %, zdrželo se 5,2260 % přítomných vlastníků).
5. Po právní stránce odvolací soud s poukazem na ustálenou judikaturu dovodil, že napadení usnesení přijatých shromážděním společenství vlastníků jednotek je možné pouze v režimu ustanovení § 1209 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“), neboť v souladu s § 1221 o. z. se neaplikují ustanovení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze spolku podle § 258 o. z. a v úvahu nepřichází ani určovací žaloba ve smyslu ustanovení § 80 o.
s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“). Zdůraznil, že účastníkem řízení mají být pouze navrhovatelé a Společenství, jehož usnesení je napadeno; proto ukončil účast společnosti KALAHA a.s. [účastnice 2)] v řízení. Poté se zabýval tím, zda byly naplněny podmínky vymezené ustanovením § 1209 odst. 1 o. z. pro možný věcný přezkum napadených usnesení, tj. posouzení jejich platnosti. Uzavřel, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na shromážděních Společenství konaných dne 18.
11. 2015 a dne 25. 9. 2018 byl podán po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty. Přitom právě dne 18. 11. 2015 shromáždění Společenství rozhodlo o zvětšení lodžií k bytům o velikosti 4+1 v nejvyšší možné míře, což je důvod, který navrhovatelé považovali za zásadní pro celé řízení; tedy posouzení toho, zda shromáždění bylo oprávněno rozhodnout o revitalizaci zasahující do jejich vlastnictví. Nebyl-li však návrh na vyslovení jeho neplatnosti podán včas, je takovéto rozhodnutí platné. Ve vztahu k usnesením přijatým na shromáždění Společenství konaném dne 12.
12. 2019 uvedl, že návrh byl podán včas, avšak ohledně usnesení pod bodem 5A nebyli navrhovatelé přehlasovanými vlastníky, neboť proti němu nikdo nehlasoval; v této části návrhu tudíž nebyli aktivně legitimováni. Ostatními usneseními pak nebylo zasaženo do samotného právního postavení vlastníků jednotek, ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Usnesením pod bodem 4A k takovému zásahu dojít nemohlo, jelikož v něm šlo o dotaci představující přínos, nikoliv úbytek, a tím i potenciální zásah do vlastnického práva.
Usnesení pod bodem 5B pouze provádí usnesení pod bodem 5A, které je platné. Nelze v něm tedy spatřovat jakýkoliv rozpor se zákonem, jestliže bylo přijato postupem souladným s právními předpisy. Konečně usnesení přijatá pod body 6 a 7 se týkají otázek spadajících do působnosti shromáždění a způsob jejich řešení neodporuje zákonu. Nadto odvolací soud připomněl, že dotčená usnesení byla přijata požadovanou většinou a formálně řádně. Námitky navrhovatelů, podle nichž revitalizace zasahuje do jejich vlastnictví, neboť se týká i lodžie náležící k jejich bytu, shledal v této souvislosti nedůvodnými, jelikož tato usnesení otázku lodžií vůbec neřeší.
Proto usnesení soudu prvního stupně ve (správném znění) výroku I. potvrdil.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež podle svého obsahu směřuje proti potvrzujícímu výroku II. Přípustnost dovolání opřeli o § 237 o. s. ř., s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Předně namítli, že soudy obou stupňů v průběhu celého řízení dostatečně neřešily otázku právního statusu lodžií ve vztahu k působnosti shromáždění Společenství. Uvedli, že byt byl vymezen Prohlášením vlastníka ze dne 11. 12. 2000 (dále jen „Prohlášení“), přičemž tehdy platná právní úprava a rovněž ustálená judikatura umožnovala vlastníku domu určit, zda lodžie přináležející k bytu bude jeho součástí či společnou částí domu. V Prohlášení je přitom výslovně uvedeno, že lodžie je příslušenstvím bytu; z toho důvodu mají za to, že je v jejich výlučném vlastnictví. V takovém případě však rozhodování shromáždění Společenství i o lodžii bytu překračuje jeho působnost (§ 1194 o. z.), neboť nespadá pod správu domu a pozemku, jak je vymezena v § 1189 o. z. Soudy obou stupňů se proto při řešení této otázky odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu; konkrétně odvolací soud se k ní vůbec nevyjádřil, a soud prvního stupně uvedl, že Společenství rozhodovalo v rámci své působnosti vyplývající z § 1208 písm. e) o. z. Dále nesouhlasili ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nejsou za dané situace oprávněni podat určovací žalobu ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., resp. uvedli, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu doposud nebyla vyřešena otázka překročení působnosti společenství vlastníků jednotek, tedy situace, kdy shromáždění Společenství rozhodlo o věci, která do jeho působnosti zjevně nenáleží. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že vysloví neplatnost napadených usnesení a zruší je, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Účastník se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto, shledá-li je dovolací soud přípustným.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř. a také důvodné, neboť při řešení otázky potenciálního překročení působnosti shromáždění společenství vlastníků jednotek v řízení podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020, a to i zahájeném k návrhu podanému po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
9. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
10. Předně je třeba zdůraznit, že s ohledem na to, že napadená usnesení byla přijata na shromážděních Společenství konaných dne 18. 11. 2015, dne 25. 9. 2018 a dne 12. 12. 2019, je třeba věc posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále opět jen „o. z.“, resp. „občanský zákoník“) – viz čl. II přechodných ustanovení zákona č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Pro úplnost lze již jen dodat, že ačkoliv odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení citoval právní úpravu účinnou od 1. 7. 2020, při právním posouzení věci zřejmě (správně) vycházel z občanského zákoníku účinného do 30. 6. 2020.
11. Na tomto místě pak dovolací soud předesílá, že zpochybnili-li
dovolatelé právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. 12. S přihlédnutím k dovolacím námitkám pokládá dovolací soud za potřebné uvést, že závěr odvolacího soudu, podle něhož lze platnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek zkoumat jen v řízení zahájeném k návrhu podle § 1209 odst. 1 o. z., je v souladu s ustálenou judikaturou [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1312/2017, a ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1556/2020 (ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1566/18, a ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 945/21)]. 13. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. 14. Podle § 1221 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzích ani o náhradní členské schůzi. 15. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout. 16. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu. 17. Soudní praxe se již ustálila v závěru, že § 245 o. z., který definuje vady, pro které se na rozhodnutí členské schůze nebo orgánu spolku hledí, jako by nebylo přijato (jde o rozpor rozhodnutí s dobrými mravy, změnu stanov v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a rozhodnutí v záležitosti, která nepatří do jeho působnosti), se podle § 1221 o. z. použije i v poměrech společenství vlastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, uveřejněné pod č. 84/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3352/2021, uveřejněné pod č. 43/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo jeho rozsudek ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021). Rozhodnutí, na která se hledí, jako by nebyla přijata, jsou označována jako nicotná (nulitní), nevyvolávají žádné právní následky, nikoho nezavazují, nemohou konvalidovat. Z procesního hlediska pak vyplývá z § 90 odst. 1 z. ř. s., že zjistí-li soud v průběhu řízení o vyslovení neplatnosti orgánu právnické osoby, že na rozhodnutí se hledí, jako by nebylo přijato, rozhodne i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu nejde, aniž by musel současně zamítat návrh na vyslovení jeho neplatnosti. Rozhodnutí o tom, že o usnesení členské schůze nejde, lze vydat také tehdy, bylo-li právo na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze uplatněno po marném uplynutí lhůt k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod č. 46/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 18. Z citované judikatury pro poměry souzené věci vyplývá, že v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek podle § 1209 odst. 1 o. z. je soud povinen z moci úřední řešit otázku, zda usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek není nicotné, tedy zda se nepříčí dobrým mravům, zda nemění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, či zda nebylo přijato v záležitosti, o které nemá tento orgán působnost rozhodnout. Zjistí-li, že tomu tak je, je povinen bez dalšího rozhodnout, že o usnesení shromáždění společenství vlastníků nejde. Řečené platí i v případě, že návrh byl podán po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty, neboť ani plynutí času nemůže zhojit tak závažné vady rozhodnutí Společenství. Jestliže se tedy odvolací soud s poukazem na opožděné podání návrhu na zahájení řízení ve vztahu k usnesením přijatým na shromážděních Společenství konaných dne 18. 11. 2015 a dne 25. 9. 2018 nezabýval tím, zda svým obsahem nepřekračují působnost tohoto orgánu, je jeho právní posouzení v tomto směru neúplné, a tudíž nesprávné. Přitom dovolatelé překročením působnosti shromáždění Společenství argumentují od počátku řízení, neboť konstantně tvrdí, že s ohledem na vymezení bytu v Prohlášení je lodžie jeho příslušenstvím, a tudíž jejich vlastnictvím, pročež o ní shromáždění Společenství není oprávněno rozhodovat (v této souvislosti poukazují na § 1194 odst. 1 ve spojení s § 1189 o. z.). Lze tudíž uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. použili opodstatněně. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že závěr o nesprávnosti právního posouzení vztáhl i na usnesení přijatá shromážděním Společenství dne 12. 12. 2019 [přestože návrh na vyslovení jejich neplatnosti podali dovolatelé včas a odvolací soud se – byť v některých případech (usnesení 6. a 7.) implicitně – zabýval rovněž tím, zda nebyla přijata v záležitostech, které do působnosti tohoto orgánu nespadají], neboť ta na výše zmíněná usnesení svým obsahem (alespoň zčásti) navazují, například právě pod bodem 5B uložilo shromáždění výboru SVJ uzavřít smlouvu na realizaci stavby s vítězkou výběrového řízení společností KALAHA a.s. za tam konkretizovaných podmínek. 19. Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení v potvrzujícím výroku II. a souvisejících výrocích o nákladech řízení IV. a V. zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení odvolacímu soudu. 20. V dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby s ohledem na námitky dovolatelů nejprve spolehlivě posoudil, zda lodžie přiléhající k jejich bytu je jeho příslušenstvím, a tudíž jejich výlučným vlastnictvím, či zda je společnou částí domu. V návaznosti na takto přijatý závěr poté zhodnotí, zda shromáždění Společenství všemi napadenými usneseními rozhodovalo v rámci své působnosti svěřené mu stanovami a zákonem. V případě záporné odpovědi vysloví, že o to které (ta která) usnesení nejde, aniž by současně musel zamítat žalobu na vyslovení jeho (jejich) neplatnosti. V kladném případě se bude opětovně zabývat naplněním podmínek vymezených v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. pro možné přezkoumání jejich platnosti. 21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 5. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu