26 Cdo 1898/2024-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně M. E., zastoupené Mgr. Martinem Vlčkem, advokátem se sídlem v Havířově, Svornosti 86/2, proti žalovanému P. S., zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 106 C 355/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2023, č. j. 57 Co 285/2023-114, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2022 domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit tam specifikovanou bytovou jednotku (dále jen „předmětný byt“).
2. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) usnesením ze dne 16. 10. 2023, č. j. 106 C 355/2022-99, ve spojení s opravným usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. 106 C 355/2022-102, přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 107 C 317/2023, ve které se žalovaný (v postavení žalobce) domáhá proti žalobkyni (v postavení žalované) určení, že je vlastníkem předmětného bytu (jakož i souvisejících pozemků a polovičního podílu na společných částech domu, v němž se byt nachází).
3. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 18. 12. 2023, č. j. 57 Co 285/2023-114, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje. Dovodil, že přerušení řízení v dané věci není účelné, a to jednak pro jeho pokročilost a jednak i proto, že namísto postupu podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. se zde nabízí spojení věcí za použití § 112 o. s. ř.
4. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť jím zpochybněné otázky spojené s přerušením řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
5. Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (fakultativní přerušení řízení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2609/2020). Nejvyšší soud také v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení. Postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vždy záleží na konkrétní situaci a na individuální úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti, tedy pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1658/2016). Tam, kde se vedle postupu podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nabízí soudu (jako možný) postup dle ustanovení § 112 odst. 1 o. s. ř., má spojení věcí ke společnému řízení zásadně přednost před přerušením řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sen. zn. 29 ICdo 57/2013, na něž odkázal již odvolací soud).
6. Úvahu odvolacího soudu nelze pokládat za zjevně nepřiměřenou, jestliže – na rozdíl od soudu prvního stupně – uzavřel, že není dán důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť se nabízí (jako možný) postup podle § 112 odst. 1 o. s. ř., tedy spojení věcí (obě věci spolu skutkově souvisejí a týkají se týchž účastníků), které má zásadně přednost. Za situace, kdy „obě řízení jsou na samotném počátku“ (jak zdůraznil dovolatel), je spojení věcí vhodnějším opatřením, protože dokazování v obou z nich pak bude provedeno „jednotně“ ve shodě se zásadou ústnosti a přímosti. Naopak přerušení řízení by nepochybně vedlo k oddálení kýženého výsledku (v tomto sporu, nadto dříve zahájeném, by se nepokračovalo).
7. Spojení věcí nebrání ani to, že k projednání a rozhodnutí spojovaných věcí není (případně) podle rozvrhu práce příslušný tentýž soudce (kromě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 18 Co 297/2010, uveřejněného pod č. 118/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, citovaného odvolacím soudem, srov. dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 386/16, a v něm uvedenou judikaturu Ústavního soudu).
8. Pro úplnost lze dodat, že odvolacímu soudu nelze úspěšně vytýkat, že nepřípustně zasáhl do diskrečního oprávnění nalézacího soudu, jestliže změnil usnesení soudu prvního stupně, v němž okresní soud při úvaze o účelnosti přerušení řízení pominul jiné vhodnější opatření a hypotézu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak vymezil nesprávně. Jiný postup (podle § 219 nebo podle § 219a o. s. ř.) tu nepřicházel v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 251/2012, uveřejněné pod č. 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, citované odvolacím soudem).
9. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu