26 Cdo 1936/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně EPNE, s. r. o., se sídlem v Brně, Josefská 514/5, IČO: 60715596, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, proti žalované V. J., zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, o 127.292 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 236 EC 73/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 70 Co 227/2015-186, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2015, č. j. 236 EC 73/2011-164, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 127.292 Kč s úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud rozhodoval o dvou nárocích, které žalobkyně uplatnila žalobou, a to jednak o částce 44.000 Kč za užívání nebytových prostor a o částce 83.292 Kč představující smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o nájmu nebytových prostor.
Jde-li přitom o dva samostatné nároky spojené do jednoho řízení, má rozhodnutí odvolacího soudu ohledně každého z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba posuzovat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně.
Dovolání proti části výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na zaplacení částky 44.000 Kč za užívání nebytových prostor (za měsíce červen, červenec 2009), není přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§ 237, § 238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“].
Dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné ani proti části výroku, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 83.292 Kč představující smluvní pokutu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Smlouva o nájmu nebytových prostor (uzavřená podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“) musí podle § 3 zákona č. 116/1990 Sb. obsahovat mimo jiné i výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení. Bylo-li „nájemné“ ve smlouvě o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 21. 5. 2009 sjednáno jednou částkou (zjištěným skutkovým stavem je dovolací soud vázán), zahrnující platbu nájemného i úhradu za plnění poskytovaná za užívání prostor, je tato smlouva absolutně neplatná (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2527/2009, ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4051/2008). Je-li neplatná smlouva o nájmu nebytových prostor, je neplatné i ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě obsažené, neboť z akcesorické povahy dohody o smluvní pokutě vyplývá, že nemůže platně vzniknout, není-li platný závazek hlavní - v dané věci nájemní vztah (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, uveřejněný pod číslem 7/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila dovolatelka jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu