26 Cdo 2056/2025-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce města Holešov, se sídlem v Holešově, Masarykova 628, IČO 00287172, zastoupeného Mgr. Miloslavem Jančíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, B. Němcové 432, proti žalované KZ NOVOSADY CZ s.r.o., se sídlem v Holešově, Novosady 1607, IČO 26279401, zastoupené JUDr. Petrem Žďárou, advokátem se sídlem v Kroměříži, Milíčovo nám. 620/3, o odstranění stavby a vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 308/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 3. 2025, č. j. 60 Co 19/2025-150, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 750 Kč k rukám JUDr. Petra Žďáry, advokáta se sídlem v Kroměříži, Milíčovo nám. 620/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 11. 2024, č. j. 18 C 308/2023-121, uložil žalované povinnost „odstranit na vlastní náklady stavbu č. p. 1607, zapsanou u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, na LV č. 5246 pro obec a katastrální území Holešov, postavenou na pozemku žalobce parc. č. 950/79, zapsaném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, na LV č. 10001 pro obec a katastrální území Holešov, a uvést tento pozemek do původního stavu, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok I), dále povinnost „vyklidit pozemek parc. č. 950/79, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, na LV č. 10001 pro obec a katastrální
2. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 60 Co 19/2025-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že žalobu na odstranění stavby i vyklizení pozemku zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku, zda žalovaná (nájemkyně) svými podáními ze dne 13. 11. 2023 a 21. 5. 2024 zhojila vady výpovědi z nájmu, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
4. V soudní praxi ani v právní teorii není pochyb, že účastník může činit hmotněprávní jednání také v průběhu soudního řízení (srov. § 41 odst. 3 o. s. ř.). Má-li být hmotněprávní jednání, jakým je i souhlas s ukončením nájmu, součástí jeho písemného podání učiněného vůči soudu, musí v něm být obsaženo výslovně a natolik určitě, aby druhý účastník nemohl mít žádné pochybnosti o tom, že bylo vůči němu tímto způsobem (prostřednictvím soudu) provedeno i hmotněprávní jednání (srov. přiměřeně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 258-266). Procesněprávní úkony adresované soudu totiž bez dalšího v sobě hmotněprávní jednání neobsahují. Neexistence hmotněprávního úkonu nemůže být nahrazena výkladem úkonu procesněprávního (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96, uveřejněný pod číslem 57/1997 v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního).
5. Uvedla-li v projednávané věci žalovaná ve svých podáních ze dne 13. 11. 2023 (vyjádření k žalobě) a 21. 5. 2024 (odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně): „Souhlasíme také s ukončením nájmu ke dni 31. 8. 2023.“, je zjevné, že šlo o reakci na tvrzení žalobce obsažené v bodě II žaloby. Protože ale současně v rozporu s tím v obou těchto podáních rovněž zdůraznila, že nikdy nesouhlasila s odstraněním stavby (které je předmětem řízení), nelze v daném případě dospět k závěru, že součástí jejích procesních podání mělo být i výslovné a určité hmotněprávní jednání, jímž akceptovala výpověď z nájmu a skončení nájemního vztahu. Odvolacímu soudu proto nelze úspěšně vytýkat, že v obsahu uvedených podání nespatřoval hmotněprávní jednání.
6. Jestliže se za dané situace odvolací soud zabýval tím, zda šlo o shodné tvrzení ve smyslu § 120 odst. 4 o. s. ř., a dovodil, že žalovaná mohla později vznést námitku relativní neplatnosti výpovědi z nájmu (která není skutkovým tvrzením), neodchýlil se od ustálené soudní praxe dovolacího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1478/2002, uveřejněný pod číslem 76/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3251/2006, na něž poukázal i odvolací soud).
7. Dovolatel sice napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, avšak jeho nákladový výrok napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, a navíc by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. 11. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu