26 Cdo 2073/2024-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně FinalMax 1 s.r.o., se sídlem ve Stěžerech, Malá Strana 389, IČO 06142249, zastoupené Mgr. Martinou Čížovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 383/5, proti žalované FADIA, s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Pražská třída 16/106, IČO 25299638, zastoupené Mgr. Jakubem Machovičem, advokátem se sídlem v Praze 2, Dudova 2585/4, o 843.360,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 183/2023, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2024, č. j. 47 Co 15/2024-125, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
1. Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) usnesením ze dne 25. 1. 2024, č. j. 47 Co 15/2024-125, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 20. 10. 2023, č. j. 8 C 183/2023-108, kterým soud připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně FinalMax 1 s.r.o., IČO 06142249, se sídlem Malá Strana 389, Stěžery, PSČ 503 21, vstoupil do řízení na straně žalobce P. K., narozený XY, bytem XY.
2. Odvolací soud dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že podmínky pro vstup nového žalobce P. K. do řízení byly splněny. Smlouva o postoupení pohledávky je skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva, o něž v řízení jde, neboť jejím předmětem je právě ta pohledávka, jejíhož uspokojení se původní žalobkyně v tomto řízení domáhá, vstupující účastník (nový žalobce) se vstupem do řízení souhlasil a vstup nového žalobce do řízení nepředstavuje ani zneužití práva.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
5. Podle § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
6. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 37/2004“, usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 988/2007). Formální soudní přezkum je omezen na to, zda nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod práv a povinností, zda označená právní skutečnost je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv a povinností, o které v řízení jde, a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Soud naopak neřeší otázky, zda existuje právo, jež mělo být převedeno, respektive zda náleží původnímu věřiteli (žalobci) a skutečně platně přešlo na nového věřitele. Soud řeší tyto otázky až při meritorním rozhodnutí, neboť v opačném případě, tedy při zkoumání těchto otázek ve fázi rozhodování podle § 107a o. s. ř. by došlo k předjímání ve věci samé.
7. Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení je i smlouva o postoupení pohledávky.
8. Ustálená soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 46/2012“, či usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, na které dovolatelka odkázala v dovolání) rovněž dovodila, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje. Obdobný závěr přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu).
9. V projednávané věci byla žalobkyní předložena smlouva o postoupení pohledávky (tedy způsobilý titul pro převod práva, o které v řízení jde, jehož platností se soud nezabývá) a souhlas nabyvatele pohledávky se vstupem do řízení na její místo. Byly tedy splněny podmínky pro vyhovění návrhu žalobkyně na vstup nového žalobce do řízení. Z obsahu spisu neplyne, že v poměrech dané věci se jedná o zcela zjevné zneužití institutu procesního nástupnictví, pro které by bylo možné bez rozumných pochybností (s ohledem na dosavadní průběh řízení) považovat návrh na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. za prostředek směřující ke zjevnému zneužití procesní úpravy, kterému nelze s ohledem na § 2 o. s. ř. vyhovět.
10. Dovolatelce lze přisvědčit v názoru, že soud prvního stupně procesně pochybil, rozhodl-li o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., aniž jí doručil příslušný návrh a umožnil jí tak se k němu vyjádřit (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, nebo usnesení ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5030/2016, a ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2668/2017). V uvedené souvislosti však nelze opomenout, že předmětem řízení o návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. R 37/2004). Dovolatelka má zachovány veškeré námitky týkající se posouzení merita věci, včetně posouzení, zda sporné právo svědčilo původní žalobkyni a zda tudíž mohlo být na (nového) účastníka skutečně převedeno. Navíc se k danému návrhu mohla vyjádřit v rámci odvolacího řízení. Jinými slovy řečeno, dovolatelka nebyla postupem soudů nikterak zkrácena na svých procesních právech, neboť jejich uplatněním v průběhu dalšího řízení může ovlivnit závěr o důvodnosti podané žaloby.
11. Svým závěrem o možnosti vstupu nového žalobce do řízení se odvolací soud od citované judikatury neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe). Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu