26 Cdo 2199/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a/ F. N. a b/ I. N., obou bytem v B., zastoupených JUDr. Janou Pejchalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Smetanova 346/8, proti žalovaným 1/ M. M., B., zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, 2/ R. M., B., a 3/ MELKAS, bytovému družstvu, v likvidaci, se sídlem v Brně, Merhautova 14, IČO: 26291622, o určení vlastnictví bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 166/2009, o dovolání žalovaného 1/ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2013, č. j. 18 Co 196/2012-279, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný 1/ je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.600,- Kč k rukám JUDr. Jany Pejchalové, advokátky se sídlem v Brně, Smetanova 346/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. V poměru mezi žalobci a žalovanými 2/ a 3/ nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 1/ (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2013, č. j. 18 Co 196/2012-279 (k němuž se žalobci prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřili), odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.
s. ř.), přičemž tuto vadu včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele, že může-li být dovolání (jako v této věci) přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání tedy nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), jak to učinil dovolatel, jenž mimo to žádný relevantní údaj vztahující se ke splnění předpokladů přípustnosti v dovolání neuvedl.
Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) pouze vyplývá, že nesouhlasil s právním názorem, že ve vztahu k žalobcům (nečlenům bytového družstva) šlo o nabídkovou povinnost družstva podle § 22 zákona o vlastnictví bytů a nikoli podle § 23 téhož zákona; jinak řečeno je přesvědčen, že odvolací soud posoudil otázku nabídkové povinnosti družstva ve vztahu k žalobcům podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadala. Ve vztahu k takto nastolené otázce správnosti určení rozhodné právní normy však nespecifikoval, které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o.
s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné (pokud v dovolání odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil při volbě rozhodné právní normy, nemohl by ji následně aplikovat na věc způsobem naznačeným v citovaném rozsudku). Za tohoto stavu tudíž dovolání trpí vadou (v současnosti již neodstranitelnou), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25.
září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a z 30. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3028/2013; ústavní stížnosti podané proti posléze citovaným rozhodnutím Ústavní soud České republiky odmítl usneseními ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14). Nad rámec uvedeného dovolací soud pouze dodává, že nebyli-li podle zjištěného skutkového stavu žalobci členy bytového družstva, bylo ve vztahu k nim vyloučeno uvažovat o nabídkové povinnosti družstva podle § 23 zákona o vlastnictví bytů.
Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu lze dále dodat, že představuje-li nabídka převodu bytu nájemci podle § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů návrh na uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky ve smyslu § 43a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. března 2013, sp. zn.
29 Cdo 1129/2011, uveřejněné pod č. 27 v sešitě č. 3 z roku 2014, a z 24. dubna 2014, sp. zn. 26 Cdo 4372/2013), může být podle přesvědčení dovolacího soudu učiněna až poté, co taková bytová jednotka právně vznikla (viz § 4 a § 5 zákona o vlastnictví bytů). Dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovolání podává „do všech ... výroků“ napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) –
názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje (v tomto ohledu snad dovolatel brojí proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně a činí tak přesto, že zmíněný výrok odvolací soud napadeným rozsudkem změnil, přičemž rozhodnutí o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně založil na diametrálně odlišném právním posouzení). Navíc i ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Kromě toho však nelze ani opomenout, že těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (jednalo se celkově o částku 36.580,- Kč), takže přípustnost dovolání proti nim nelze opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť to vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80 v sešitě č. 8 z roku 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. července 2014
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu