USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Prokopem, advokátem se sídlem v Brně, Česká 141/31, proti žalovanému L. F., zastoupenému Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o zaplacení částky 123 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 332/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. 62 Co 137/2024-583, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 877,10 Kč k rukám Mgr. Pavla Prokopa, advokáta se sídlem v Brně, Česká 141/31, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 21 C 332/2018-453, uložil (původně) 1. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 40 283 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 9. 2018 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, aby 1. žalovaný zaplatil žalobci částku 129 717 Kč s úrokem z prodlení ve výši ve výši 9 % ročně od 9. 9. 2018 do zaplacení (výrok II), uložil (původně) 2. žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9 482 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 9. 2018 do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu v části, aby 2. žalovaná zaplatila žalobci částku 4 118 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 9. 2018 do
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) poté, co byl jeho rozsudek ze dne 22. 5. 2024, č. j. 62 Co 137/2024-497, ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne ze dne 26. 2. 2025, č. j. 26 Cdo 2663/2024-566, rozsudkem ze dne 11. 6. 2025, č. j. 62 Co 137/2024-583, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I (výrok I), ve výroku II jej změnil jen tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 82 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 9. 2018 do zaplacení, jinak jej ohledně částky 46 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 9. 2018 do zaplacení v tomto výroku potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (výrok III).
3. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné podle § 237 o. s. ř.
4. Podle ustálené soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 559/2018, a v něm citovanou judikaturu) není
právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska dobrých mravů za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo.
5. Okolnost, že žalovaný zajišťoval činnosti správy domu a pozemku, za které by jinak žalobce jinému (třetímu) subjektu byl povinen hradit tržní úplatu, nemůže sama o sobě odůvodnit závěr o rozporu výkonu práva (na vrácení vyplacených odměn z titulu bezdůvodného obohacení) s dobrými mravy, neboť tím by byl popřen smysl § 1208 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Za situace, kdy stanovy žalobce nesvěřily působnost v této oblasti jinému orgánu a shromáždění ani neurčilo jinou osobu k zajištění těchto činností, pak přijal-li žalovaný funkci člena voleného orgánu, byl povinen činnosti správy domu a pozemku vykonávat z titulu své funkce, a to s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí (§ 159 odst. 1 o.
z.). Nic mu přitom nebránilo navrhnout, aby shromáždění rozhodlo o výši odměn členů volených orgánů (§ 1207 o. z.). Pouze pro úplnost lze dodat, že právě úspora finančních prostředků může být (a často také je) důvodem, proč shromáždění nepověří správou domu a pozemku profesionálního správce, jenž vykonává svou činnost za účelem dosažení zisku, a ponechá zajištění těchto činností na členech statutárního orgánu, kteří jsou zároveň členy společenství a mohou se tím tak aktivně podílet na správě svého majetku.
6. Jestliže v nalézacím řízení dovolatel netvrdil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly posouzení, zda uplatněný nárok je či není v rozporu s dobrými mravy, případně zda se jedná o zneužití práva, a jestliže takové skutečnosti nevyšly v nalézacím řízení najevo ani jinak, nelze odvolacímu soudu absenci tohoto posouzení úspěšně vytknout.
7. Dovolatel sice napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však dovolání směřuje pouze proti výroku I a výroku II v té části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a byla mu uložena povinnost zaplatit žalobci částku 82 967 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení. Ostatně, i kdyby dovolání žalovaného směřovalo i proti potvrzující části výroku II, která vyznívá v jeho prospěch, nebylo by subjektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96). Dovolání proti výroku o nákladech řízení by pak nebylo přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 22. 10. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu