U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny
Brzobohaté v exekuční věci oprávněného Městského kulturního střediska Havířov,
se sídlem v Havířově, Hlavní třída 31a, IČO 00317985, proti povinnému P. K.,
zastoupenému JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem v Ostravě,
Matiční 730/3, pro 78.411,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 91 EXE 13077/2013, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2014, č. j. 9 Co 889/2013-59, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 14. 2. 2014, č. j. 9 Co
889/2013-59, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně)
ze dne 8. 10. 2013, č. j. 91 EXE 13077/2013-33, jímž soud prvního stupně zamítl
návrh povinného na zastavení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 78.411,-
Kč s příslušenstvím.
Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c
odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12.
2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.”) odmítl, neboť
neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2
o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a není v něm vymezen dovolací důvod
způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Pro uvedené nedostatky
nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatel zřejmě přehlédl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti
zákona č. 404/2012 Sb., a je proto třeba postupovat podle občanského soudního
řádu ve znění od 1. 1. 2013, neboť ohledně předpokladů přípustnosti dovolání
odkázal na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012. Způsobilým vymezením
přípustnosti dovolání není ani to, že „při svém rozhodování se odvolací soud
odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu“, neboť z dovolání není patrné, pro
řešení jaké otázky a od které „ustálené praxe dovolacího soudu“ se měl odvolací
soud odchýlit.
Ani dovolací důvod není formulován způsobem uvedeným v ustanovení §
241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel totiž namítá, že řízení je zatíženo vadou a
zpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu (při doručování exekučního
titulu), avšak svou argumentací neotevírá žádnou otázku procesního nebo
hmotného práva, jež by měla vliv na správnost napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /
exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu