26 Cdo 2311/2021-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci navrhovatele P. Ch., narozeného XY, bytem XY, o nejasném podání, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7517/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2020, č. j. 54 Co 169/2020-99, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
ze dne 4. 12. 2019 a rozhodl o náhradě nákladů řízení); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání není podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatele podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) o. s. ř. odmítl. Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1493/2018, a ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 513/2021). O poplatkové povinnosti vzniklé v souvislosti s odmítnutím dovolání podle § 238 o. s. ř. (srov. § 4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017) rozhoduje soud prvního stupně (srov. § 3 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu