26 Cdo 2313/2024-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně S. T., zastoupené JUDr. Tomášem Capouškem, Ph.D., MBA, advokátem se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 176/68, proti žalované K. D., zastoupené JUDr. Radimem Břenkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lidická 336/28, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 101/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, č. j. 22 Co 44/2024-105, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám JUDr. Tomáše Capouška, Ph.D., MBA, advokáta se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 176/68, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 22 Co 44/2024-105, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
4. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněné otázky odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
5. Již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia ze dne 22. června 2005, sp. zn. 31 Cdo 513/2003, uveřejněném pod č. 17/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na který poukázal i odvolací soud), Nejvyšší soud dovodil, že je-li ujednáno, že nájemní poměr bude trvat po dobu trvání pracovního poměru nájemce u pronajímatele, sjednaného na dobu neurčitou, jde o nájemní poměr na dobu určitou. Doba nájemního poměru sjednaného na dobu určitou může být dohodnuta nejen uvedením určitého časového období (např. měsíců) jeho trvání, popř. uvedením konkrétního dne, k němuž nájemní poměr zanikne, ale i tak, že dobu trvání nájemního poměru lze vázat na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy nájemní poměr skončí, přičemž v době sjednání takovéto dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že tato skutečnost nastane. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil dále např. v rozsudcích ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1379/2018, či ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1932/2018.
6. Dovodil-li v projednávané věci odvolací soud, že nájemní smlouva ze dne 23. 9. 2019 sjednaná na „dobu života žalobkyně“ je nájemní smlouvou na dobu určitou, je jeho závěr s výše citovanou judikaturou v souladu. Namítá-li dovolatelka, že „každý nájem zaniká obecně smrtí“, přehlíží § 2279 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“, upravující následky smrti nájemce.
7. Z ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek z 11. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4872/2017) vyplývá, že z výpovědi pronajímatele musí být zřejmé, pro který ze zákonem stanovených důvodů je nájem bytu vypovídán, přičemž takto použitý výpovědní důvod musí pronajímatel skutkově vymezit tak, aby z výpovědi bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění (§ 2288 odst. 3, § 2291 odst. 3 o. z.). Nemusí však takto vymezený výpovědní důvod právně kvalifikovat odkazem na konkrétní zákonné ustanovení, podle něhož nájem
vypovídá; toto právní posouzení učiní soud, avšak vždy jen na základě obsahu výpovědi. Z obsahu výpovědi (aby byla dostatečně určitá a srozumitelná) tak musí být vždy patrné, jaký konkrétní výpovědní důvod (ve výpovědi skutkově vymezený) pronajímatel uplatnil (soud za něj tuto volbu činit nemůže) a také zda jde o výpověď s výpovědní dobou podle § 2288 o. z. či o výpověď bez výpovědní doby podle § 2291 o. z. 8. Uvedla-li žalovaná v odůvodnění výpovědi pouze to, že „výpovědním důvodem je dle ustanovení § 2288 odst. 2 a) občanského zákoníku v platném znění, že byt bude napříště užívat sama“, nelze odvolacímu soudu úspěšně vytýkat, že uvedený výpovědní důvod podřadil právě pod citované ustanovení, jemuž skutkové vymezení výpovědního důvodu odpovídalo. Jiný závažný důvod pro vypovězení nájmu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. ve výpovědi skutkově vymezen nebyl. 9. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 10. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu