26 Cdo 2327/2018-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobkyně K. H., P., zastoupené Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se
sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, proti žalovanému Bytovému družstvu
Jirečkova 15, se sídlem v Praze 7, Jirečkova 1015/15, IČO 25090674,
zastoupenému JUDr. Richardem Syslem, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká
678/6, o zaplacení 334.673,86 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o
zaplacení 50.700 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod
sp. zn. 52 C 386/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 2. listopadu 2017, č. j. 20 Co 336/2017-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 4.017 Kč k rukám JUDr. Richarda Sysla, advokáta se sídlem v Praze
6, Buzulucká 678/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č.
j. 52 C 386/2014-40, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky
334.673,86 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit
žalovanému částku 50.700 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů
od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok
III.).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 11. 2017, č. j. 20 Co
336/2017-87, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil co do částky
47.700 Kč s příslušenstvím (dále jen „potvrzující výrok“), ve zbývající části
(tj. co do částky 3.000 Kč s příslušenstvím) jej změnil tak, že vzájemný návrh
v tomto rozsahu zamítl, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu
nákladů řízení o vzájemném návrhu před soudy obou stupňů (výrok III.) a zrušil
výrok I. spolu s výrokem o nákladech řízení k němu se vážícím a v tomto rozsahu
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Potvrzující výrok o vzájemném návrhu a výrok III. rozsudku odvolacího soudu
napadla žalobkyně dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“).
Jestliže odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se
vzájemné žaloby obsahující dělitelné plnění potvrdil jen částečně a ve
zbývající části tento výrok změnil tak, že žalobu zamítl, rozštěpil uplatněné
právo na dva nároky se samostatným základem a přípustnost dovolání [podle
ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] je třeba posuzovat vůči jednotlivým
rozštěpeným nárokům samostatně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 1545/2005, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo
2384/2018).
Napadeným výrokem odvolací soud rozhodl o částce 47.700 Kč s příslušenstvím.
Dovolání žalobkyně tak není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné,
neboť tento dílčí nárok nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Přípustnost dovolání
nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem
51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně proti výroku III. o nákladech řízení pak není přípustné
podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. 9. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu