26 Cdo 2371/2013 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce J. G., bytem v O. – M. O., zastoupeného JUDr. Zuzanou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Žerotínova 1155/3, proti žalovanému Bytovému družstvu Křižíkova 19, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Křižíkova 2628/19, IČ: 61974714, zastoupenému JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Bratčicích 137, adresa pro doručování Brno, Slovákova 11, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 273/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. března 2013, č. j. 71 Co 88/2013-355, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. října 2012, č. j. 57 C 273/2007-327, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalovaného ze dne
28. června 2007 včetně jejího doplnění ze dne 16. července 2007 z nájmu žalobce k tam specifikovanému bytu; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. března 2013, č. j. 71 Co 88/2013-355, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Na zjištěném skutkovém základě – s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 26 Cdo 1720/2008 a 26 Cdo 5208/2008 – dovodil, že pokud je neplatná výpověď z nájmu bytu pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady, je tím spíše neplatná výpověď, která vůbec neobsahuje závazek pronajímatele zajistit vypovídanému nájemci (odpovídající) bytovou náhradu.
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V rozsudku ze dne 13. srpna 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněném pod č. 75 v sešitě č. 7 z roku 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž Nejvyšší soud dovodil, že výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 132/2011 Sb. (dále jen „obč. zák.“), je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady.
V návaznosti na uvedené rozhodnutí pak Nejvyšší soud rovněž dovodil, že tím spíše, avšak zde pro rozpor se zákonem (s ustanovením § 711 odst. 3 obč. zák.), musí být neplatná výpověď z nájmu bytu, která – jako v posuzovaném případě – vůbec (a to v rozporu s citovaným ustanovením) neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, která mu ze zákona přísluší – v daném případě ve formě přístřeší (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2127/2008, z 25.
srpna 2009, sp. zn. 26 Cdo 5053/2007 /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. I. ÚS 2597/09/, z 15. prosince 2009, sp. zn. 26 Cdo 5208/2008, z 26. ledna 2010, sp. zn. 26 Cdo 3318/2009 a z 20. října 2010, sp. zn. 26 Cdo 5187/2009). V rozsudku ze dne 11. března 2009, sp. zn. 26 Cdo 2498/2007, pak Nejvyšší soud rovněž dovodil, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu musí obsahovat závazek zajistit nájemci bytovou náhradu i v případě, že mu stačí ze zákona poskytnout toliko přístřeší; ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 11.
června 2009, sp. zn. I. ÚS 1376/09.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelem nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není – z dříve uvedených příčin – důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu