26 Cdo 2498/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců a) B. Š., a b) J. Š., zastoupených advokátem, proti žalovanému městu S., zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 286/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. února 2007, č. j. 61 Co 31/2007-45, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.500,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Okresní soud v Sokolově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 10. 2006, č.j. 20 C 286/2006-29, vyhověl žalobě a určil, že „je neplatná výpověď ze dne 28. 6. 2006, doručená žalobcům dne 29. 6. 2006, kterou žalovaný vypověděl žalobcům nájem bytu č. 12 v domě č.p. 1428 na pozemku p.č. 906….“ (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 2. 2007, č.j. 61 Co 31/2007-45, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal – ve shodě se soudem prvního stupně – za prokázáno, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného domu, že uzavřel dne 12. 10. 2005 se žalobci smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že jim dal dne 28. 6. 2006 výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď“), která jim byla doručena dne 29. 6. 2006, že v ní uvedl, že ji dává „z důvodu uvedeného v § 711 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku“, neboť byt „bez vážných důvodů neužívají nebo jej bez vážných důvodů užívají jen občas“, a že žaloba na neplatnost výpovědi došla soudu dne 3. 8. 2006. Zatímco soud prvního stupně považoval Výpověď z hlediska náležitostí vyjmenovaných v § 711 odst. 3 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) za platnou, a důvod její neplatnosti shledal v neurčitosti vymezení výpovědního důvodu (žalobce uplatnil oba výpovědní důvody upravené v § 711 odst. 2 písm. d/ obč.zák. /neužívání bytu i občasné užívání bytu/, aniž by mezi nimi rozlišil a skutkově je konkretizoval), odvolací soud se s jeho právním posouzením neztotožnil. Vyjádřil především nesouhlas s jeho názorem, že ustanovení § 711 odst. 2 písm. d) obč.zák. upravuje dva výpovědní důvody, a že v dané věci je výpovědní důvod vymezen neurčitě; konstatoval, že v uvedeném ustanovení je upraven pouze jeden výpovědní důvod spočívající v tom, že „nájemce byt neužívá vůbec nebo ho užívá jen občas“, a že je na soudu, aby sám vymezil relativně neurčitou hypotézu této právní normy. Zabýval se dále posouzením platnosti Výpovědi z pohledu ustanovení § 711 odst. 3 obč.zák. a dospěl k závěru, že neobsahuje-li závazek pronajímatele zajistit žalobcům (nájemcům) bytovou náhradu, ačkoliv na ni mají ze zákona právo (§ 712 odst. 5 věta první obč.zák.), je neplatná; zdůraznil přitom, že bytovou náhradou je i přístřeší (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 2482/2000), a proto musí být závazek pronajímatele k jeho zajištění obsažen ve výpovědi z nájmu bytu. Na základě toho rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Uvádí, že „základní otázkou je, zda-li v případě, že nájemce má právo na zajištění přístřeší, lze přístřeší považovat za bytovou náhradu“ ve smyslu ustanovení § 711 odst. 3 obč.zák. Dovolatel má za to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, která hovoří o tom, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu, nejsou na danou věc aplikovatelná, neboť se týkala rozhodnutí o povinnosti k vyklizení bytu v řízení o přivolení k výpovědi, kdy se posuzovalo, na jaký druh bytové náhrady (včetně přístřeší) má nájemce právo, nikoliv situace, zda je přístřeší bytovou náhradou, kterou má na mysli § 711 odst. 3 obč.zák. Namítá, že uvedené ustanovení je novým ustanovením, včleněným do občanského zákoníku v souvislosti s novou úpravou zániku nájmu výpovědí pronajímatele, a že výklad zahrnující přístřeší mezi bytové náhrady jde nad rámec zákona a je v rozporu s výslovným zněním ustanovení § 712 odst. 1 obč.zák., definujícím bytové náhrady. Dovolatel nezpochybňuje svou povinnost zajistit žalobcům přístřeší, nicméně je toho názoru, že závazek je zajistit nemusí být obsažen ve výpovědi z nájmu bytu. Poukazuje dále na to, že postup odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiných, než v něm uvedených důvodů, není v souladu s principem předvídatelnosti soudního rozhodnutí, a že tím byl zbaven možnosti přezkumu v rámci řádných opravných prostředků. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci v dovolacím vyjádření namítli, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, neboť právní názor, že přístřeší je bytovou náhradou, byl opakovaně vyjádřen v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Ztotožnili se s právním názorem odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním názoru, že výpověď pronajímatele (žalobce) z nájmu bytu daná z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák. je neplatná, neboť neobsahuje všechny náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč.zák., jmenovitě závazek pronajímatele zajistit nájemci (žalobcům) bytovou náhradu ve formě přístřeší; dovolatel v dovolání správnost uvedeného právního názoru zpochybnil.
Dovolací soud je toho názoru, že pro řešení této otázky lze napadenému rozhodnutí přiznat zásadní právní význam. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání - pro řešení uvedené otázky přípustným - podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (uvedené vady nebyly v dovolání uplatněny a z obsahu spisu nevyplynuly), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
V dané věci dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepředvídatelné, neboť je založeno na jiném právním závěru, než rozhodnutí soudu prvního stupně, čímž mu byla odňata možnost jeho přezkumu v rámci řádných opravných prostředků.
Dovolací soud je toho názoru, že napadený rozsudek namítanou vadou netrpí. Jak vyplývá z obsahu spisu (z protokolu o jednání před soudem prvního stupně, konaného dne 26. 9. 2006 – č.l. 20), vznesl právní zástupce žalobců námitku neplatnosti Výpovědi z důvodu, že neobsahuje závazek žalovaného zajistit žalobcům bytovou náhradu, za niž lze považovat i přístřeší; žalovanému tak byla dána možnost se k namítanému důvodu neplatnosti vyjádřit a skutkově i právně argumentovat, což také i učinil (viz č.l. 20). Nelze tedy hovořit o nepředvídatelnosti, resp. překvapivosti napadeného rozhodnutí.
Protože jiné vady dle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. namítány nebyly a jejich existence se nepodává z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud posouzením napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.900,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. března 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, Csc., v. r.
předsedkyně senátu