26 Cdo 2394/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně L. S. S., proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Hranice, se sídlem Hranice, 28. října 565, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 40 Nc 508/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2009, č.j. 12 Co 381/2009-44,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) – poté, co usnesením ze dne 3. 3. 2009, č. j. 40 Nc 508/2008-26, odmítl podání žalobkyně doručené Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 2. 2008 – usnesením ze dne 15. 6. 2009, č.j. 40 Nc 508/2008-39, odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně směřující proti citovanému usnesení; současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 30. 10. 2009, č. j. 12 Co 381/2009-44, odmítl – podle § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř. – odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v odvolacím řízení nebylo možno pokračovat pro vady odvolání, v němž chyběly obligatorní náležitosti podle § 205 odst. 2 o. s. ř., a které žalobkyně neodstranila ani přes řádné poučení ze strany soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s napadeným rozhodnutím a uvádí důvody, pro které nemohla vady svého odvolání odstranit.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoli proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Lze proto uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. před novelou odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 837/2003, a ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 407/2007).
Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se zabýval nedostatkem povinného advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r. předsedkyně senátu