26 Cdo 2539/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobkyně M. P., T., zastoupené JUDr. Lubošem Komůrkou, advokátem
se sídlem v Jihlavě, Benešova 1304/8, proti žalovanému Ing. J. P., S.,
zastoupenému Mgr. Lenkou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Palackého
5001/1, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn.
20 C 69/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně –
pobočky v Jihlavě ze dne 20. července 2016, č. j. 54 Co 51/2016-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Luboše Komůrky, advokáta se sídlem v
Jihlavě, Benešova 1304/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
specifikovanou nemovitost do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě
nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
přípustné, neboť otázku, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými
mravy, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu, podle které zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo
nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva,
který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, má být až poslední možností -
ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost
zákona, od níž není důvod se odchýlit - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy,
2001, č. 4, str. 111), stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn.
Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v § 3 odst. 1 zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též
jen „obč. zák.“ (k výkladu tohoto ustanovení se také vztahuje výše citovaná
judikatura), s účinností od 1. 1. 2014 je obsažena v § 2 odst. 3 zákona č.
89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a v § 8 o. z. vylučující
právní ochranu při zjevném zneužití práva; judikaturu přijatou k výkladu
rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák., lze přiměřeně aplikovat i
na výklad podle o. z. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015,
sp. zn. 22 Cdo 4065/2014).
Při úvaze, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy,
přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně
dovolatele, tak i na straně žalobkyně, vycházel přitom z konkrétních zjištění
učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení
provedeného dokazování soudem, navíc dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod,
než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel sice napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v celém
rozsahu“, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá
zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž
neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí
dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti těmto výrokům by
ani nebylo přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 50.000 Kč [§ 237, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné
rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. září 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu