26 Cdo 2592/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v exekuční věci oprávněné Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, IČO 49240901, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému M. K., G., zastoupenému Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Legionářská 797/3, pro pohledávku 243.875 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 103 EX 64978/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, a proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. září 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, takto:
I. Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, se odmítá. II. Řízení o dovolání povinného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. září 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, se zastavuje. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Povinný napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 1. 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, jímž odvolací soud potvrdil usnesení jmenovaného soudního exekutora ze dne 30. 9. 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, kterým bylo rozhodnuto o obvyklé ceně ve výroku specifikovaných nemovitých věcí (výrok 1.), o ceně jednotlivých práv a závad s nemovitou věci spojených (výrok 2.), současně soudní exekutor určil existenci závad, které prodejem nemovité věci nezaniknou (výrok 3.), a výslednou cenu (výrok 4.) Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.
12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26.
11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Dovolatelem namítané vady řízení („zjevná chyba ve stanovení ceny“) nemohou samy o sobě předpoklad přípustnosti dovolání založit. Povinný napadl dovoláním výslovně také usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. 9. 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Protože nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudního exekutora v prvním stupni podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o.
s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn.
29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2015
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 26 Cdo 2592/2015
Datum rozhodnutí: 24.11.2015
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Dovolání, Vady podání
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
26 Cdo 2592/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v exekuční věci oprávněné Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, IČO 49240901, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému M. K., G., zastoupenému Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Legionářská 797/3, pro pohledávku 243.875 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 103 EX 64978/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, a proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. září 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, takto:
I. Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, se odmítá. II. Řízení o dovolání povinného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. září 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, se zastavuje. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Povinný napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 1. 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, jímž odvolací soud potvrdil usnesení jmenovaného soudního exekutora ze dne 30. 9. 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, kterým bylo rozhodnuto o obvyklé ceně ve výroku specifikovaných nemovitých věcí (výrok 1.), o ceně jednotlivých práv a závad s nemovitou věci spojených (výrok 2.), současně soudní exekutor určil existenci závad, které prodejem nemovité věci nezaniknou (výrok 3.), a výslednou cenu (výrok 4.) Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.
12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26.
11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Dovolatelem namítané vady řízení („zjevná chyba ve stanovení ceny“) nemohou samy o sobě předpoklad přípustnosti dovolání založit. Povinný napadl dovoláním výslovně také usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. 9. 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Protože nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudního exekutora v prvním stupni podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o.
s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn.
29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.